Pohlavní odlišnost začíná již u mozku

Ženy se rychleji rozhodují, muži se zase lépe orientují

Pohlavní odlišnost začíná již u mozku

Muži se méně často vyptávají na cestu než ženy. Mohou se spolehnout na vyvinutější orientační smysl. Tento fakt má na svědomí strukturální odlišnost ženských a mužských mozků.
Mozek mužů obsahuje větší množství mozkomíšní tekutiny a bílé hmoty. Ta je tvořena dlouhými výběžky - axony obalenými bílou myelinovou izolační vrstvou, od níž získala mozková hmota adjektivum bílá. Dlouhé axony směřují od jedné oblasti mozku ke druhé a umožňují přenos informací, čímž mimo jiné napomáhají se prostorově orientovat. Mozky žen mají naopak hustější šedou hmotu, vytvářenou nervovými buňkami s jejich krátkými výběžky - dendrity. Jejich převaha má za následek fakt, že se ženy většinou rychleji rozhodují - využívají schopnosti svých neuronů rychle rozpoznávat orientační body a dojít k představě, jak mezi sebou souvisejí.
Dr. Ruben Gur, vedoucí týmu z lékařského střediska Pensylvánské univerzity, a jeho manželka, dr. Raquel Gurová, porovnávali pomocí zobrazovací technologie mozky čtyřiceti zdravých mužů a čtyřiceti žen ve věku 19 až 45 let. Chtěli zjistit rozdíly ve schopnostech verbální komunikace a prostorové orientace. V živočišné říši totiž víceméně platí, že větší mozek odpovídá větším rozumovým schopnostem. Také u lidí byla prokázána určitá korelace mezi velikostí mozkovny a chytrostí. Záhadou ale je, že ačkoliv většina mužů má větší mozek než většina žen, inteligenční testy vycházejí pro obě pohlaví stejně. Podrobnější analýza ale přece jen jisté rozdíly prokázala, a sice právě to, že muži jsou lepší v testech prostorových schopností, zatímco ženy jsou úspěšnější ve slovních testech. Dr. Gur věří, že příčinou tohoto rozdílu je různý podíl šedé a bílé hmoty. "Prostorová řešení vyžadují více bílé hmoty, než kolik jí mají ženy, jejichž lebka je obvykle příliš malá na to, aby obsáhla takové množství tohoto typu mozkové tkáně," říká. U jednotlivých mužů a žen ovšem i nadále platí, čím větší mozek, tím lepší výkon. Zajímavé ale je, že u žen je tento vztah strmější. S každým milimetrem mozkové tkáně jejich výkon výrazněji stoupá, než by se tak stalo v mozku mužském.
Dalo by se tedy říci, že rozdíl mezi muži a ženami začíná v mozku. Svou výraznou roli kromě anatomických rozdílů hraje výroba příslušných hormonů. Podle výzkumu dr. Shaywitzové na Yaleské univerzitě se zdá, že estrogen podporuje schopnost číst. Její tým navíc prokázal, že mozky žen v menopauze, které užívaly estrogen, vykazovaly výraznější aktivitu v levé hemisféře, když si zapamatovávaly slova či obrázky, a zvýšenou aktivitu v pravé hemisféře, když si je vybavovaly. U žen srovnatelného věku, které užívaly místo estrogenu placebo, byla aktivita v obou případech nižší. Studie ukázala, že estrogen vlastně mozek a jeho schopnosti omlazuje.
Už při nitroděložním vývoji se o mozku člověka rozhoduje zásadním způsobem. Ve hře nejsou jen geny, ale také hladina mateřských hormonů. Jestliže se například těhotné opici makaka rhesus vstříkl testosteron, v chování narozené samičky byly samčí znaky - agresívní hra a pokusy o páření samčím způsobem. Vyšší hladina testosteronu u mužů má s velkou pravděpodobností za následek lepší matematické schopnosti. A naopak, matematicky nadané ženy mívají více testosteronu a mnohdy také "mužské" vlastnosti, jako jsou věcnost, orientační schopnost a nižší emocionalita. Na diferenciaci a specifice ženského či mužského mozku se podílí corpus callosum, který tvoří několik set miliónů nervových vláken spojujících hemisféry. U žen je až o 23 % silnější a zajišťuje jim tak podstatně větší množství spojů. Propojení hemisfér má vztah k plynulosti a výslovnosti řeči.
Odlišností se týkají i vidění. Mužské mozky zrakově lépe rozlišují v modré části spektra, zatímco ženské lépe rozlišují v jeho červené části. Muži lépe rozlišují v jasném světle, ženy ve světle tlumeném. V důsledku toho pobyt v jasně osvětlených místech unavuje ženy, místa málo osvětlená víc unavují muže. Prokázalo se také, že muži potřebují víc pracovního prostoru. Není jim dobře v tělesné blízkosti jiných mužů, zatímco ženy nemají takovou potřebu udržovat od sebe odstup. Všechny tyto zvláštnosti a odlišnosti jako by ukazovaly do pravěku, kdy se ženy s dětmi tísnily kolem ohně v jeskyních, zatímco muži se pohybovali v krajině.
Vůbec se zdá, že celý dlouhý pravěk měl na odlišném chování lidských samic a samců určující vliv. Nelze v této souvislosti nevzpomenout propagandy militantních feministek. Jejich požadavky na změny mužského či ženského chování jdou často proti přirozenosti a válčí s mozkem, na němž evoluce pracovala milióny let. Jedinci, kteří se jim snaží vyjít vstříc, riskují neurózu či zmrzačení své přirozenosti.

Věra Nosková