Krajina pustá jako puzsta

Krajina pustá jako puzsta

Bloudíme travnatou rovinou. Paradoxně zatopenou vodou. Plné příkopy, jezírka a bažiny. Silnice vede kupředu, za sluncem. Drkotá a nekončí i když se zužuje. Najednou zmizí docela ve hnojišti jakéhosi statku. O sto let nazpět. Vítá nás bezzubá babka, šedá fena s hromadou štěňat ukrytých za deskou z vlnitého plechu, několik prasat při polední siestě, netečných a zmožených vedrem a ticho. A vahadlo ukazující jako kříž k obloze. Pusté jako Puzsta...
Cestu jsme našli, přejeli most s devíti oblouky a zastavili před pastýřským muzeem v Hortobágy. Stejnojmenný název má i národní park v pustě založený 1. ledna 1976. Je prvním a nejrozlehlejším národním parkem v Maďarsku, navíc pod ochranou UNESCO.
Pouze tam se pase uherský dlouhorohý skot šedé barvy s rohy dlouhými jak silnice, kterou jsme do Hortobágy přijeli. Telátka jsou ovšem rozkošná, mají barvu bílé kávy a pranic nenapovídá, že z nich vyrostou obrovití býci nahánějící strach. Šedý skot je vyloženě masné plemeno, žijící celý rok na pastvinách. Vemeno se u krav zvětšuje jen když mají tele, a tak rozeznat býka je na dálku obtížné. A na blízko to raději nezkoušejte.
Pastevci v pustě mají a vždy měli svou hierarchii podobnou indickým sektám. Pasáci koní čikoši si stáli nejvýše, následoval pasák krav gulyás. Juhász pásl ovčí stádo (v pustě se dosud pěstují ovce Racka se šroubovitými rohy). Na žebříčku důležitosti stál nejníže pasák prasat svinazs. Rybář, halázs tvořil zase jinou kategorii, samostatně pracující jednak u jezer blízko řeky Tizsy či u stejnojmenných jezer. Dodnes se tam loví jeseteři, kapři a candáti.
Oblastí s turistickým i vědeckým významem zároveň je na Velké nížině několik, Hortobágská je však nejznámější. Také zdejší čárda (něco podobného tureckému ubytovacímu hostinci karavanserail či naší zájezdní hospodě) je v provozu už 300 let. K zájezdní hospodě na pustě patří neodmyslitelně i hudba, spolek muzikantů s nabroušenými houslemi, jejichž struny vydávají takové tóny, nad nimiž zůstane rozum stát.
Čárda sloužila snad ke všemu, co si jen lze představit. Honáci si zde nakoupili potraviny, deky i oblečení a nějaký peníz utratili za víno či pálenku, popřípadě za obojí. I nějaké děvče se tu našlo.
Ti svobodní, kterým se říkalo po Turecku beťáři, moc vítáni nebyli. Byli divocí a neuznávali ani manželství, ani slavení náboženských svátků. Lpěli na svobodném životě a s pokrokem nechtěli mít pranic společného. Vrchnost je brala jako černé vrány a ještě v 18. století nesměli tito samorostlí pasáci strávit ve městech Malé Kumánie více než tři dny.
Toto území osídlili ve třináctém století kmeny Kumánů nazývaných také Polovci. Byl to lid svérázný, který se dlouho držel v postavení nižší šlechty. Možná že právě beťáři byli jejich odpadlíci. Tito tvrdí hoši měli podobné osudy jako psanci na Divokém západě. Jen místo koltů vytahovali při každé příležitosti nůž. Dovedli peníze lehce vydělat, ještě lehčeji utratit a přitom vstoupit do nesmrtelných legend. Takových, které se vyprávějí za teplých večerů u ohně v ševelící trávě.
Nedaleko prastaré čárdy je vesnice Máta. Nenajdete tu známou bylinu, ale hotel a domky k pronájmu pro zájemce o jezdecký sport. Vše svítí novotou, ale zájemců není zatím mnoho, protože sezóna se teprve rozjíždí. Opodál je hřebčín s přilehlými tréninkovými ohradami i prostorem pro předvádění drezúry nebo čikošského umění jízdy na koni.

Dolní země neboli Alföld zaujímá téměř polovinu maďarského území. Na východ od Dunaje se táhne až daleko za rumunské hranice, ba i na východní Slovensko a na Ukrajinu. Dnes se nazývá Velkou maďarskou nížinou. Někde jsou pole dokonce vystřídány pohyblivými písečnými dunami s endemitní faunou a flórou.
Voda v puzstě znamená život, neboť najít pramen, jichž je tu poskrovnu, je umění. Proto pastevci a rolníci po celá staletí opatrují stepní studny s vahadly. V dnešní době se mnozí z nich uchylují k pohodlnějšímu čerpání vody pro dobytek čerpadlem. To je vždy postaveno tak, aby nevadilo při zběžné prohlídce a fotografování. Na malých usedlostech však nezbude než vodu vytahovat z lůna vyprahlé země pomocí síly a s notnou dávkou potu.