Amazonky ruské avantgardy

Londýn

Amazonky ruské avantgardy

Royal Academy of Arts

Adresa: Burlington House, Piccadilly, London W1
Nejbližší stanice metra: Piccadilly Circus, Green Park
Vstupné na výstavu Amazonky avantgardy:
Dospělí: GBP 6,50
Důchodci: GBP 5,00
Mládež od 12 do 18: GBP 2,50
Děti od 8 do 11: GBP 1,50
Otevírací doba: každý den od 10 do 18 hodin, v pátek až do 20.30 hodin
Výstava Amazonky avantgardy, která je v londýnské Royal Academy of Arts přístupná ještě do 6. února, zůstala v závěru loňského roku trochu ve stínu předchozích "akademických" expozic představujících například díla Claude Moneta či Anthonise van Dycka. Vystavené práce šesti ruských malířek jsou však nesporně pro širokou, ale do značné míry i pro odbornou veřejnost, větším objevem. Jména ruských umělkyň také ostatně ve většině encyklopedií moderního výtvarného umění nenajdeme!
Přes sedmdesát olejů, akvarelů a kvašů zapůjčených z více než třiceti veřejných i soukromých sbírek, včetně 16 oblastních ruských galerií, představuje unikátní průřez tvorbou šesti neobyčejných umělkyň: Alexandry Exterovové (1882 - 1949), Natálie Gončarovové (1881 - 1962), Ljuby Popovové (1889 - 1924), Olgy Rosanovové (1886 - 1918), Varvary Stěpanovové (1894 - 1958) a Naděždy Udalcovové (1885 - 1961). Mnoho z obrazů je na Západě vystaveno poprvé.
Londýnská expozice zároveň ukazuje na příkladu šesti výtvarnic vývoj ruské avantgardy od přelomu století do poloviny dvacátých let, jednoho z nejvitálnějších období dějin moderního umění. Ojedinělé doby v historii, kdy měli umělci velmi často klíčový vliv na politické, ideologické a společenské názory. Výstava může také položit otázku, proč umění tak mnoha žen v Moskvě či Petrohradu mohlo vzkvétat v době, kdy dominantní roli na tomto poli jinde v Evropě hráli až na výjimky výhradně muži. Odpověď, že počátek tohoto vzedmutí je v sedmdesátých letech 19. století, kdy přední ruské výtvarné akademie začaly přijímat i studentky, je jen částečná. Však také jejich díla nebyla ve své době přijímána nijak nadšeně. Například samostatnou výstavu Gončarovové v Moskvě komentoval jeden ruský spisovatel slovy: "Nejodpornější na tom je, že autorem obrazů je žena!" A tři z jejích prací byly dokonce označeny za pornografii a byly konfiskovány! Svět se naštěstí od té doby změnil, takže britský list The Times mohl nedávno ironicky poznamenat, že "zatímco edwardiánské dámy se pokoušely o malování akvarelů, obrazy ruských malířek vyvolávaly skandály".
Gončarovová se však nenechala nepřízní a ústrky odradit a spolu s ostatními stejně odhodlanými výtvarnicemi pokračovala v cestě revoluční avantgardy. I proto je tehdy zřejmě nazval Benedikt Lifšic, básník a přítel Exterovové a Rosanovové, jako "opravdové Amazonky, skythské jezdkyně". Podle něj byly významným motorem rozvoje ruského avantgardního hnutí a vnesly do něj svůj neobyčejný duch.
Přestože ruská avantgarda byla silně ovlivněna uměním Západu (řada z ruských výtvarníků studovala či tvořila ve Francii nebo v Německu), v Manifestu rayonismu, který formuloval v roce 1912 malíř Michail Larionov a který také podepsala Gončarovová, se deklarovala protizápadně. "Jsme proti Západu, který zplošťuje jak naše, tak východní formy a všechno nivelizuje," uvádí se v manifestu, který ale zároveň přiznává, že "k využití naší tvorby jsou vhodné všechny styly, jak dřívější, tak dnešní: kubismus, futurismus, orfismus a jejich syntéza - rayonismus". Zejména vliv kubismu je na vystavených obrazech "Amazonek" více než zřetelný. Dokázaly však vstřebat - zvláště Gončarovová - západní vlivy natolik, že jejich díla jsou často spíše syntézou, někdy svéráznou, tehdejších výtvarných stylů s formami inspirovanými ikonami a ruským lidovým uměním.
Návštěvník výstavy by si ale podle renomovaného britského výtvarného kritika Waldemara Januszcaka měl rovněž uvědomit a vychutnat dva nesmírné paradoxy. Prvním je skutečnost, že tato skupina neuvěřitelně talentovaných a svobodomyslných ruských žen měla výjimečnou svobodu tvorby, přestože typický ruský muž měl tehdy - a má i nyní - na ženy jedny z nejzarytějších šovinistických názorů, které můžeme hledat na naší planetě. A právě aby mohl člověk plně vnímat, co těchto šest komunistických hrdinek dosáhlo na počátku tohoto století, nesmí zapomenout, co musely překonat.
Druhým paradoxem je podle Januszcaka to, že cestu pro uznání umělecké komunistické avantgardy v Rusku prorazila Amerika. Největší sbírky raného ruského umění totiž zakoupily a vybudovaly dva nejslavnější "chrámy" moderního umění v New Yorku: Guggenheimovo muzeum a Museum of Modern Arts. Právě zásluhou Guggenheimova muzea výstava Amazonky avantgardy vznikla a po Londýnu bude od 29. února do 28. května přístupná také v Benátkách v Peggy Guggenheim Collection, aby poté od 21. června do 1. října zakotvila v domovském newyorském přístavu - v Solomon R. Guggenheim Museum, jak zní celý název "svatostánku" výtvarného umění 20. století.

Jaroslav Beránek, Londýn