Roger Vadim (1929 - 2000)

Filmový tvůrce a lovec žen

Francouzský filmový režisér Roger Vadim (zemřel 11. února ve věku 72 let) platil za svůdníka a dandyho. Byl ale také předchůdcem "nové vlny", filmové školy, která změnila vnímání uměleckého díla.
Život Rogera Vadima byl vždy mnohem barvitější než jeho umělecké dílo. Svůdník a dandy filmového světa byl mužem, jemuž záviděla celá Paříž. Jeho ložnicí a někdy i obřadními síněmi prošly nejkrásnější ženy světa. Sám byl ženatý celkem pětkrát. Nejznámější je bez diskuse "případ" hvězdičky Brigitte Bardotové, která se stala v osmnácti letech slavnou díky prvnímu Vadimovu filmu Et Dieu créa la femme (A bůh stvořil ženu, 1956). Jiná Vadimova žena, Catherine Deneuveová, s níž se seznámil, když jí bylo sedmnáct let, u něj debutovala v devatenácti letech, a to ve filmu le Vice et la Vertu (Neřest a ctnost, 1962). Do třetice ze síně slávy, americká herečka Jane Fondová, prošla čtyřmi Vadimovými filmy a několika lety života s ním. "Dělal jsem vždy stejnou chybu: proslavil jsem ženy, které jsem si bral jako anonymní," napsal o sobě tvůrce.

Nová žena, nová estetika

Nejslavnější Vadimův film Et Dieu créa la femme (A bůh stvořil ženu, 1956) byl ve své době skutečnou revolucí. Na plátno se dostává dosud neznámá Brigitte Bardotová, spolu s ní do kin přichází i záblesk nové poválečné estetiky, který přiměl producenty vzápětí investovat do celé nastupující generace známé jako "nová vlna". Mladý osmadvacetiletý Vadim svým filmem rozpoutal skandál. Mohou za to pouhé dvě scény, které by dnes na plátně už nikoho nerozhořčily. Na té první snímá kamera ležící nahou Brigitte Bardotovou, jíž slunce dodává intenzívní smyslnost. Druhá scéna odhaluje hereččiny nohy při frenetickém tanci mambo.
"Chtěl jsem ukázat mladou normální dívku, jež se od ostatních lišila pouze tím, že se chovala jako muž, bez žádného pocitu sebeobviňování, ať už na úrovni morální nebo sexuální," vzpomínal Vadim o 31 let později při vzniku remakeu svého titulu v americké produkci. "Když se film dostal do distribuce, kritici byli strašní, zvláště vůči Brigitte, o níž říkali, že neuměla hrát. Samozřejmě, že neuměla, ale měla jiné kvality. A byla tím nenapodobitelná, unikátní," připomněl. Film reflektoval změnu morálního kodexu na konci dusivých 50. let. Touha a smyslnost, jež vstoupili v osobě Bardotové, se dá srovnávat se způsobem, jakým vtrhl v hudební oblasti na scénu Elvis Presley. A bůh stvořil ženu - bylo znamením konce puritanismu.

Potomek Čingischána

Roger Vadim se narodil v Paříži 26. ledna 1928 jako Roger Vadim Plemiannikov. Pochází z ruské šlechtické rodiny, která svůj původ odvozuje v přímé linii na slavného válečníka Čingischána. Vadimovi rodiče, princ Igor Nikolajevič Plemiannikov a herečka Marie-Antoinette Ardilouze, trávili život mezi Francií a Egyptem. Životní zkušenosti nabyl jako chlapec za války. Spolu s rodiči uprchli do Varu a pomáhali uprchlíkům, kteří utíkali přes přístav v Toulonu. Po válce se mladý Roger vrhá do nočních pařížských eskapád na Saint-Germain-des-Prés, kde střídá bar za barem, opilý jazzem a znovunabytou svobodou. Tam se setkává se Jacquesem Prévertem, Jean Cocteauem, Juliette Gréco či Raymondem Queneau.
Při náhlém záblesku intuice se rozhoduje ke zkouškám na divadelní kursy slavného režiséra Charlese Dullina. Ze 49 kandidátů uspěli pouze dva: Roger Vadim a jistý Marcel Marceau, pozdější slavný mim. U divadla ovšem nezůstává, občas hraje v nějakém filmu, píše scénáře, později se stává asistentem u Marka Allégreta. V letech 1953 - 1955 pracuje jako reportér pro obrazový týdeník Paris-Match. Mezitím si bere, v roce 1952, za ženu mladičkou herečku Brigitte Bardotovou. "Když jsem ho poznala, bylo mi 14 let. Byla jsem malá holka... Byl to první muž mého života. Měla jsem štěstí, že to byl právě on - vzdělával mne, utvářel, v rozhodujícím období života, od 14 do 21 let. Udělal ze mne to, co jsem," řekla o něm. Manželství Vadima s Bardotovou trvalo pět let.

Nebezpečné známosti

V roce 1958 si Vadim bere druhou ženu Annette Stroybergovou. Manželství trvá pouhé dva roky. Annette ovšem hraje v dalším, opět skandálním, filmu - slavné adaptaci románu Choderlose de Laclos - Les Liasons dangereuses 1960 (Nebezpečné známosti 1960, 1959). Je to v pořadí čtvrtý Vadimův film. Ty předchozí dva: Sait-on jamais? (Nikdy nevíme? 1957) a Les Bijoutiers du clair de lune (Šperkaři úplňku, 1958) byly skutečnými propadáky. Setkaly se s odporem u kritiků i kolegů, kteří jej obviňovaly z líbivosti a komerčnosti.
Nebezpečné známosti, které režisér převedl do roku 1960, jsou brilantním koncertem dvou herců - Gérarda Philipa v roli Valmonta a Jeanne Moreauové jako Madame de Merteuil. Annette Stroybergová hraje Madame de Tourvelovou. "Podle mého autor nepopsal jenom mravy jedné epochy, ale analyzoval především vztahy mezi muži a ženami. To je to, co mne zajímá," vysvětloval Vadim. Film vyvolal polemiku. La Société des gens de lettres nesouhlasilo s uměleckým záměrem. "Kniha musí být považována za jedno z klasických děl naší literatury a považujeme za nemyslitelné zradit specifický duch 18. století. Co byste řekli tomu, kdyby se Salomé účastnila alžírské války a paní Bovaryová jezdila v Citroenu 2CV?" Nezůstalo ale jenom u polemiky. Přišly i cenzurní zákazy.
Ministerstvo informací a policejní prefektura zadržely kopii a vydaly na ni distribuční a exportní zákaz v celkové délce 16 let! Za poznámku stojí, že tehdejším policejním prefektem byl jistý Maurice Papon, nedávno odsouzený jako první Francouz za zločiny proti lidskosti během 2. světové války. Zákaz souvisel i s osobní angažovaností tvůrce. Vadim se stavěl proti alžírské válce. I později, v roce 1972, neváhal formulovat své názory: pro komunistický týdeník France Nouvelle podpořil myšlenky boje proti sociální nerovnosti.
Nebezpečné vztahy, tentokrát v rovině hodné Valmonta, vedl Vadim i nadále. Ačkoliv mu Annette Stroybergová porodila dceru Nathalie, tvůrce se žení potřetí: bere si šestnáctiletou Catherine Deneuveovou. "Věrnost mne rozčiluje," říká Vadim. Mladičká Catherine hraje ve filmu le Vice et la Vertu (Neřest a ctnost, 1962), v adaptaci románu Markýze de Sade do nacistického prostředí, roli Ctnosti. Partnerkou jí je Annie Girardotová v roli Neřesti. Vadim použil Sadeho ke kritice ras a přirozeného výběru. Jeho vlastní výběr žen měl ale svá přesná pravidla. Většinou to byly jemné provokativní blondýnky s andělskou smyslností. "Dávám lidem krásu, nemohu se této myšlence ubránit. Rodinovi také nezadávali, aby tvořil ošklivé sochy, a nikdo ode mne neočekává, že bych točil s ošklivou ženou. Takový je můj styl, taková je má přirozenost," tvrdil Vadim. Rozvod s Catherine Deneuveovou nezabránil ani narození syna Christiana v roce 1963.

Izolace a vzpomínky

Na soupisu Vadimových filmů, vznikajících často velmi chaoticky, nalezneme celkem 24 snímků. Málo z nich bohužel přežilo rok nebo dva. Kromě dvou nejznámějších, o nichž jsme se již zmínili, stojí za připomenutí období, v němž jeho hlavní herečkou (a novou manželkou) byla Jane Fondová, další Vadimova blondýna. Zaujala například ve filmu Barbarella (1968), adaptaci pop-artového komiksu Jean-Claude Forresta. Z manželství s Fondovou měl režisér dceru Vanessu.
Nové známosti a flirty režiséra Vadima vyvolávaly po celý jeho život stálou pozornost médií. Méně však již jeho samotná filmová tvorba. Umělecky se Vadim dostává do stále sílící izolace. "Byl to muž generace nové vlny, který k nové vlně nepatřil," soudí kritik Pierre Tchernia. Někteří dokonce popírají jeho samotnou schopnost "objevitele" nových talentů. Po velké sérii neúspěchů, završených filmem Don Juan (1973), se Vadim stahuje do pozadí. Zvolna se dává na psaní svých pamětí, celkem jich vyšlo od roku 1986 pět dílů pod názvem D'une étoile l'autre (Z hvězdy na hvězdu). Vadimovy neúprosné detailní soudy o jeho "bývalých" mu vynesly několik soudních žalob, zejména od Brigitte Bardotové a Catherine Deneuveové. Poslední dvě Vadimovy ženy - v roce 1975 si bere Catherine Schneiderovou a v roce 1990 herečku Marie-Christine Barraultovou, již nebyly tak notoricky známé. Čtvrtá žena mu přivedla na svět syna Vaniu, s tou pátou to vydržel nejdéle, celých deset let.
Pygmalion, Don Juan, svůdník a dandy. Po více než třiceti letech zanechal Roger Vadim, vítaný na konci 50. let jako rytíř nové generace, vzpomínky především u žen. Nejlépe to snad vyjádřila pro nedělník Nice-Matin Brigitte Bardotová slovy: "Patřil k druhu spasitelů. Je nenahraditelný a v současném světě už takových mužů, jako byl on, není. Byl to hrdina, můj hrdina. Byl jedinečný."

Josef Brož

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist