Lennart Nilsson opět v Praze

Lennart Nilsson opět v Praze

Pohledy do nitra člověka

Na Staroměstské radnici v Praze je opět výstava, která se těší neuvěřitelnému zájmu návštěvníků. Asi nepřekvapí, že jde o fotografie. Dlužno dodat, že ne ledajaké.
Švédský fotograf Lennart Nilsson, který proslul tím, že jako prvý pronikl zvlášť k tomu účelu uzpůsobeným fotoaparátem do neviditelných útrob lidského těla, je dnes už živým klasikem. Ostatně jeho exkluzívní práce to jen dokazují.
Czech Photo splnilo přání četných žadatelů, kteří před čtyřmi lety Nilssonovu výstavu při jejím uvedení v Praze neviděli, anebo toužili spatřit ji znovu, a ve spolupráci s pražským magistrátem ji od Hasselblad Center of Photography pro Prahu znovu získalo. Staroměstská radnice s Křížovou chodbou a Rytířským sálem je pro Nilssonovy esteticky vycizelované obrázky tím nejvhodnějším prostředím. A tak ačkoliv výstava Tajemství života, která má svůj řád, daný chronologií početí a zrání lidského plodu v těle matky, jehož poznávací smysl je ještě doplněn obsáhlými texty, lidé ji kromě toho vnímají i jako ojedinělý estetický zážitek. Stejně tak tomu je i s druhou Nilssonovou kolekcí, Lidským tělem, které odhaluje tak nepříjemné procesy, jakými jsou rakovinné bujení či ztráta imunity.
Samostatný prostor byl ve výstavní síni vymezen také Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí, kde ve spolupráci s tehdy vrcholovým pracovištěm vznikla řada Nilssonových unikátních snímků. Soubor vědeckých fotografií embryologa profesora Jana E. Jiráska tam budí stejnou pozornost jako práce Nilssona. A také videoprezentace je trvale obležena návštěvníky. Fetoskopie profesora A. Zwingra přibližující metodu, kterou je možno kontaktně sledovat život plodu v těle matky, je stejně unikátním zážitkem jako obrazová instruktáž Život před narozením profesora Jiráska.
Co však bylo největším obohacením výstavy při jejím otevření? Osobní účast Lennarta Nilssona. Vzápětí sice pospíchal domů, do Švédska, aby nezmeškal významné předání výroční ceny nadace Viktora a Emy Hasselbladových její letošní nositelce, americké fotografce Cindy Shermanové. Ale i přes krátkost času stačil poskytnout několik rozhovorů, setkat se s přáteli z Podolí a pro připravovanou knihu fotografovat jednoho ze svých bývalých nenarozených "modelů" - Tomáše Klatovského z Prahy. Ten se v doprovodu otce zúčastnil jak tiskové konference, tak vernisáže a dával přitom často najevo, jak ho otravuje stát se přes noc mediální hvězdou. Dnes desetiletý Tomáš, doslova kypící zdravím, byl před svým narozením předmětem fetoskopického zkoumání. Vynutilo si to podezření, že by plod nemusel být v pořádku, vyvolané předešlým matčiným těhotenstvím. Naštěstí vše dopadlo dobře, a tak je vedle Nilssonovy fotografie Tomáška v matčině bříšku na výstavě i dvojportrét od stejného autora, na němž je dítě už po narození v náručí matky. A k tomu teď přibude i současná Tomášova podoba. Jak již bylo řečeno, za čas se s ním setkáme v právě připravované knize.
Ústav pro péči o matku a dítě byl v druhé polovině 80. let pracovištěm kam, podle profesora Zwingra, jeden čas týden co týden fotograf Lennart Nilsson přijížděl, aby pomocí tam vypracované metody fetoskopie získával své obrazy živého plodu v lůně matky. Metody se používalo v případech, kdy hrozilo nebezpečí, že plod nebude v pořádku. Bylo to 35 až 40 případů ročně. Dnes ji nahradil ultrazvuk. Takže se k ní diagnostik vrací pouze dva- až třikrát do roka. Pokaždé, když na základě přece jen poněkud abstraktního obrazu, jak jej zaznamená počítač, chce mít jistotu, kterou mu poskytne bezprostřední pozorování.
Je kuriozitou minulého režimu, že taková senzace, jakou byla spolupráce světově proslulého fotografa ze Švédska s Prahou, zůstala před širší veřejností utajena. Dokonce ještě i v roce 1996 (!), kdy jsme výstavu Tajemství života zhlédli i u nás poprvé. A díky tomu, že Nilsson tehdy nemohl přijmout pozvání na vernisáž (byl v plné práci nad svým televizním seriálem, jehož jednu část nyní předvedl novinářům na tiskové konferenci), až teď jsme od něj mohli získat podrobnější informace o tehdejší jeho pražské činnosti. Patrně si ani jeho tehdejší spolupracovníci příliš nepřáli, aby se o tom před lety mluvilo. Nebo tomu nepřikládali žádný význam. Nešlo o žádné senzaci budící pokusnictví, jak na vernisáži podotkl profesor Zwinger, ale běžnou diagnostickou praxi. Švédský fotograf prostě jen využíval výjimečné možnosti, které mu poskytoval špičkový ústav.
Vystavení Nielssonových fotografií na Staroměstské radnici by nebylo možné bez osobní záštity Ingmara Karlssona, švédského velvyslance v Praze, a velkorysé pomoci řady firem: Olympus CZ, Čechofracht, Oriflame, SKF, Astra Zeneca, Aga, Ikea, Absolut vodka a měsíčníku Fotografie - Magazín. K tomu, aby kromě Prahy putovala i po ostatních městech České republiky, kde jsou vysoké školy, by bylo zapotřebí mnohem většího pochopení movitých sponzorů.

Vladimír Remeš