České audiovizuální centrum má šanci
(RH)
Naši filmaři chtějí fungovat, jako je zvykem v civilizované Evropě. To znamená, že nechtějí být vydáni všanc trhu, který je v audiovizi mimořádně monopolizován, ale mít produkční i distribuční jistoty. "Nejen české, ale evropské filmy se těžko prodávají," říká Deana Jakubisková. "Evropa byla odsunuta z audiovizuálního trhu. Evropské země ztratily kontakt mezi sebou, přestaly vzájemně kupovat své filmy. Za posledních patnáct let se trh scvrkl na trh amerických filmů na jedné straně a na druhé na trh domácích, národních filmů. To je však nesmysl, protože Evropa by měla vzájemně kupovat své filmy. Proto souhlasím s kvótami. Je to jediný způsob, jak vrátit evropské filmy do evropských kin a zachránit evropskou filmovou vzdělanost."
V zahraniční distribuci brání českým filmům mnoho faktorů. Nejde jen o jejich tematiku, anachroničnost a distribuční rizikovost. Jde také o nedostupnost evropských fondů pro naše filmaře a v neposlední řadě o omezení daná Českou televizí, která většinu českých filmů koprodukuje. Jakubisková upozornila na to, že televizní koprodukce se stávají hůře návratnými, protože ČT blokuje jejich práva až na padesát let. Proto v Plzni jednali filmoví producenti s vedením České televize. Konkrétní systém pro koprodukce však neodsouhlasila ani jedna, ani druhá strana. "Došli jsme k tomu, že při oceňování televizních práv nelze stanovit jednoznačnou kodifikaci, ale postupovat případ od případu," řekl producent Pavel Strnad ze společnosti Negativ. "Bude ustavena pracovní skupina, která se bude zabývat minimálními cenami televizních práv."
Další černou můrou filmařů je audiovizuální zákon. Navzdory tomu, že filmaři při jeho přípravách aktivně spolupracovali, projekt Českého audiovizuálního centra (ČAVC) vyškrtlo před časem Ministerstvo financí, protože ministerští úředníci nebyli informováni o jeho smyslu. ČAVC by mělo vzniknout jako samostatný útvar Ministerstva kultury. Zajišťovalo by propagaci českých audiovizuálních děl v cizině, spolupracovalo by s evropskými organizacemi a fondy typu Eurimages, Media, Eureka Audiovisuel. Dále by propagovalo v cizině české lokality a výrobní kapacity, podporovalo českou účast na mezinárodních festivalech, koordinovalo subjekty v oblasti audiovize (Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, Národní filmový archív, mediální odbor MK ČR, Asociace producentů v audiovizi, Česká filmová a televizní akademie, Fites, Unie filmových distributorů, Česká filmová komora a další subjekty, pracují dosud roztříštěně). ČAVC by se také zabývalo shromažďováním informací o audiovizuálním podnikání v ČR.
Nový audiovizuální zákon měl původně obsahovat také projekt vícezdrojového financování české kinematografie, zharmonizovaný s principy Evropské unie. Jde zejména o odvod prostředků z videokazet a DVD, o zdanění videodistribuce, podobně jako je tomu u kinodistribuce (příplatek 1 Kč u každého lístku do kina), zdanění reklamy a dotací 200 mil. Kč ročně ze státního rozpočtu, podobně jako je tomu v případě Národního divadla. "Ve srovnání s ND, Národní galérií nebo Českou filharmonií se stát dostatečně nepodílí na podpoře a financování českého filmu," řekl šéf Asociace producentů v audiovizi (APA) Daniel Závorka. "Prostředky, které se dostávají do Fondu české kinematografie, pocházejí pouze z procenta z každé prodané vstupenky a z prodeje televizních práv starých českých filmů. Tyto finance jsou nedostatečné. I když stát v současné situaci nechce poskytnout národní kinematografii přímou finanční podporu, rozhodně je v jeho moci iniciovat změnu zákonných norem tak, aby do Fondu české kinematografie plynuly prostředky získané odvodem z prodeje nenahraných i nahraných nosičů a ze zisků komerčních televizí, které do českých filmů umísťují reklamy. Rozdělování takto získaných prostředků na konkrétní filmové projekty by probíhalo dvěma systémy financování: za a) granty odvozenými od předpokládaných uměleckých kvalit díla posouzených na základě scénáře a za b) komplexním konečným ohodnocením díla podle počtu prodaných vstupenek, kterým by úspěšný producent získal finanční základ na další filmový projekt." Potud Závorka. Z audiovizuálního zákona však zůstaly jen trosky a Ministerstvo kultury se rozhodlo už dříve roztrhnout projekt ČAVC od vícezdrojového financování a vtělit ČAVC do audiovizuálního zákona a vícezdrojové financování do zákona o Státním fondu české kinematografie, který je ještě dál od uskutečnění než ten první.
Audiovizuální zákon bude 27. dubna projednávat mediální výbor Parlamentu a filmaři hodlají vypuštěný projekt ČAVC znovu začlenit prostřednictvím poslanecké iniciativy a pozměňovacího návrhu. Mediální odbor MK ČR tuto iniciativu filmařů vítá a očekává, že pro ČAVC bude moci včas žádat rozpočtové prostředky na příští rok. "Čím dřív, tím líp," říká Hana Váchalová z MK. Situace tedy po letech váhání konečně optimistická? "Jen mírně," říkají filmaři a poukazují na alibismus Ministerstva kultury, které poslancům při prvním čtení neumělo smysl ČAVC vysvětlit. Slovenští sousedé, kteří na Finále diskutovali s českými filmaři, jsou na tom lépe, pokud jde o audiovizuální centrum (tam bylo již založeno pod názvem Národní kinematografické centrum), ale hůř v tom, že technologická základna slovenského filmu byla nenávratně zničena. "Je lepší, když ČAVC řeší zákon," podotkl Martin Šmatlák, který se zřízením audiovizuálního centra na Slovensku zabýval po dlouhou dobu. "Ministerstvo kultury se ale na zákon nemůže vymlouvat, protože audiovizuální centrum může být zřízeno i bez opory v zákonu. Alibismus státního aparátu při zřizování centra je nepochopitelný. Vždyť Evropská unie posuzuje v kapitole Kultura a audiovizuální politika připravenost kandidátských států. Tato kapitola stanoví, že každá kandidátská země musí mít zajištěny finanční zdroje, technologickou základnu a střešní organizaci pro kinematografii, což jinými slovy znamená právě audiovizuální centrum."
Technologická základna sice v Čechách zatím funguje, ale filmaři se v souvislosti s prodejem Barrandova a s nejistotou v České televizi obávají nejhoršího. "Pád Barrandova by měl pro nás katastrofální důsledky," tvrdí producent Pavel Melounek, jenž stojí například za známými pohádkami Zdeňka Trošky. "Zatím je v přípravách téměř dvacet filmových projektů," říká producent Richard Němec. "Může se však stát, že v roce 2001 nebude vyrábět kde a za co."
