Ten, který otevřel vrátka...

Vídeň vystavuje obrazy Paula Cézanna (1839 - 1906)

Ten, který otevřel vrátka...

Ve Vídni je vystaveno osmdesát olejů a třicet akvarelů Cézannova pozdního období z veřejných i soukromých sbírek z celého světa.
Paul Cézanne se narodil v Aix-en-Provence v rodině bankéře. Jeho otec Ludvík August vyšel z chudých poměrů, vyučil se kloboučníkem a krůček po krůčku se domohl majetku. Snil o tom, že z banky Cézanne a Cabassol, kterou vybudoval, bude jednou Banka Paula Cézanna. Osud chtěl jinak, Paul také. Na jaře 1861 přichází do Paříže, kde už je jeho přítel z dětství Émile Zola, a začíná malovat. I když přišlo ještě několik zvratů, ve kterých se střídá pobyt v Paříži a Aix a Paul střídá malování s prací v otcově bance, na životní dráze bohem nadaného umělce to nemůže nic změnit.
Generačně patřil Cézanne k impresionistickým mistrům, s nimiž se sblížil po roce 1870. Účastnil se v mládí jejich výstav, nikdy však nepřijal jejich formální postupy. Jako první vycítil, že v umění nastupují nové problémy, které je třeba řešit. Jeho plátna byla v Paříži přijímána s posměchem a odsouzením, odešel proto definitivně do rodného Aix, kde se mohl v klidu zabývat problémy umění, které jej znepokojovaly a jimž chtěl přijít na kloub. Zabýval se otázkami kompozice, vzájemných vazeb zobrazovaných předmětů, nezávislých na okamžitých světelných podmínkách. Hledal pevnou formu, tvary modeloval smíšenými barvami bez ohledu na světelné podmínky, měnil i klasickou perspektivu. Prostor utvářel z postupných vjemů a posunul tak úhel pohledu na možnosti přístupu k malbě.
Cézanne se ztotožňoval s impresionisty v tom, že metody akademického umění jsou v rozporu s přírodou. Chtěl, stejně jako jeho přátelé, malovat tvary a barvy, poddávat se dojmům, ale zároveň pochyboval, je-li to dostačující. Podstatné podle něj bylo malovat "podle přírody", využít objevů impresionistů a přesto zachytit znovu smysl pro řád a nutnost, jak to dokázal Poussin. Impresionismus byl skvělý, ovšem chyběl mu řád - a Cézanna neuspořádanost děsila. Usiloval o vyjádření trojrozměrnosti a hloubky a nevadila mu drobná deformace, když dosáhl toho, co chtěl. Jeho zarputilé hledání, tápání a nalézání, jeho nabourání určitých - do té doby nepřekročitelných hranic - z něj udělalo otce moderního umění. Jak říká Gombrich, netušil, že určitá lhostejnost ke "správné kresbě" vyvolá v umění celou lavinu. Vrátka ke kubismu a pozdější abstrakci byla pootevřena.
Cézanne zanechal světu po svém odchodu ze života něco přes osm set pláten, kolem 350 akvarelů a řadu kreseb. Při soupisu jeho díla byla plátna rozdělena do čtyř období, která jsou označována jako počáteční, impresionistické, konstruktivistické a syntetické.
Výstava ve Vídni představuje kolekci pozdních prací. Více než polovina veškerých děl spadá do posledních dvou desetiletí Cézannovy tvorby, odvíjí se někde mezi rokem 1885 a 1906. Právě tento časový úsek je vlastně základem moderního umění dvacátého století. Nejranějším obrazem výstavy je olej Paul Alexis předčítá Emilu Zolovi z roku 1869/70, poslední obrazy v expozici jsou datovány rokem 1906, tedy rokem malířova úmrtí. Dva portréty zahradníka Valliéra (zapůjčeny z Londýna a Curychu) patří spolu s obrazy krajiny kolem Aix-en-Provence, zejména obrazy hory St. Victoire, která umělce tolik lákala a provokovala, k vrcholům expozice. Jiným důležitým bodem výstavy jsou plátna zachycující jeho střetávání a souboj s tématem koupajících se. Velmi častým objektem malířova štětce byla jeho vlastní žena Hortense. Série obrazů ženy sedící vždy ve stejné pozici, avšak pokaždé jinak zpracovaná, je pozoruhodná.
Výstava ve Vídni má název Dokončené - nedokončené. O Cézannovi se hovoří jako o tvůrci, který má ze všech umělců na světě na kontě nejvíc nedokončených prací. Nedokončené v tomto případě rozhodně neznamená nedodělané, neboť to není totéž. Nejde v žádném případě o skicu, etudu, studii, o něco, co by nebylo doděláno, vypracováno. Valéry k tomu řekl: Dílo není nikdy dokončeno, ale opuštěno.
Tento aspekt ostatně najdeme i jinde, dějiny umění dobře znají torza a fragmenty v sochařství: Jejich mistrem byl Rodin, hrdinou Michelangelo. Právě Cézannovy "nedokončené" obrazy narazily na odpor a nepochopení, kritizovali je dokonce i jeho kolegové Monet, Renoir, Pissarro. Pro avantgardu, fauvisty, stejně tak jako pro Picassa a kubisty jsou ovšem tato plátna ctěným vzorem.
Expozice v Kunstforu ukazuje Cézannovy práce v různém stupni dokončení. Srovnání zcela dokončených pláten s těmi nedokončenými otevírá zcela nový pohled na proces jeho tvorby. Pomáhá pochopit, jak Cézanne estetikou nedokončeného otevírá v malířství nový proud, jak stojí na prahu současného moderního umění. Není divu, že jeho oleje a akvarely nás stále fascinují.
Vladimíra Storchová, Vídeň
Výstava obrazů Paula Cézanna v Kunstforu, Freyungplatz, Vídeň, potrvá do 25. 4. Otevřeno denně 10 až 22 hodin. Vstupné 100,-,o víkendu 120,- ATS, pro studenty a důchodce 80,-,o víkendu 100,- ATS, skupiny 700,- ATS. Po skončení bude expozice převezena do Curychu. Výstava zde potrvá od 5. 5. do 30. 6. 2000.

* V přírodě se všechno formuje podle koule, kužele a válce.
* Kresba a barva vůbec nejsou rozdílné. Čím víc se barva harmonizuje, tím více se kresba upřesňuje. Když má barva své bohatství, tvar má svou plnost. Kontrasty a vztahy mezi tóny, v tom je tajemství kresby a modelování.
* Pravda je v přírodě.
Paul Cézanne

"Mnoho již se napsalo o tajemství Cézannova umění. Nabízely se všechny možné druhy vysvětlení toho, co chtěl a čeho dosáhl. Ale ta jsou pouze přibližná, někdy si dokonce protiřečí. Když už ztrácíme spolu s kritiky trpělivost, jsou tu stále ještě jeho obrazy, které nás přesvědčují. Nejlepší rada zní: jděte se podívat na originály jeho obrazů." E.H.Gombrich