Industriální stavby v jiné situaci XVI

Industriální stavby v jiné situaci XVI
Průmyslová archeologie cestou od hranic
Koněspřežní železnice z Českých Budějovic do Lince sice byla na kontinentě první, záhy však nestačila potřebám. Drážní těleso i provozní objekty byly přestavovány, z valné části však zanikly. Po jedné z nejpozoruhodnějších industriálních památek, která předznamenala rozvoj železnice, zbyly jen neúplné připomínky.
Putování za koněspřežkou obvykle začíná v Českých Budějovicích. Chcete-li však mít skutečný zážitek z pátrání po reliktech technického díla, jako paměti zaniklé lidské činnosti, vydejte se raději směrem od rakouských hranic. Od Dolního Dvořiště, kde se od jihu k železniční stanici Rybník táhne pozůstatek opuštěného náspu drážního tělesa se zbytky opěrného zdiva můstku.
Tudy vedla dráha k rakouskému Kerschbaumu, jedné z nejvýznamnějších přepřažních stanic na rozvodí mezi českou a rakouskou stranou, a pak dál do Lince.

Železnice místo vodního kanálu

Koněspřežní železnici provázel zvláštní osud. Zbudována byla především z potřeby dopravovat efektivněji a ve větším množství sůl ze Solné komory v Rakousku. Původně se zvažovalo propojení vodní cesty mezi Dunajem a Vltavou, takové plány se objevily už za Karla IV.
O novém komunikačním spojení se začalo mluvit opět začátkem 19. století, projektem byl roku 1808 pověřen profesor František Josef Gerstner. Posouzením starších návrhů a po podrobném průzkumu terénu dospěl k názoru, že trasování kanálu by bylo vzhledem k překonávání výškových rozdílů značně neekonomické.
Doporučil spojení po "železné silnici", koněspřežní železnicí. Podobné v té době už provozovali v Anglii. Uběhlo však opět několik let, Evropou se přehnaly napoleonské války. Projekt koněspřežní železnice byl znovu oprášen až začátkem dvacátých let, realizace se ujímá jeho syn, František Antonín Gerstner.
Technický vývoj mezitím opět postoupil. František Antonín Gerstner odjel na studijní cestu do Anglie, aby získal aktuální zkušenost s provozem a stavbou koněspřežní železnice. Tam poznal, jak tažnou sílu koně vytlačuje parní stroj. Tušil, že to ovlivní i trasování a zakládání železnic. Koněspřežní železnice mezi Českými Budějovicemi a Lincem měla sice být první a také nejdelší v kontinentální Evropě, její technická koncepce už vlastně byla překonaná v době, kdy začínal s jejím budováním.
Stavbu první etapy z Českých Budějovic do Kerschbaumu zahájil Gerstner v létě roku 1825. Práce pokračovaly rychle. Po zkušenostech z Anglie se snažil budovat trať co nejdůkladněji a s předpokladem, aby vyhovovala i budoucímu provozu, třeba s parní lokomotivou. Projekt to značně prodražilo.
Veřejný provoz byl na první polovině trati, v úseku dlouhém přes šedesát kilometrů, zahájen v září 1828. Tehdy už ale František Antonín Gerstner stavbu neřídil. Vzhledem k opakovanému překračování rozpočtu se dostal do sporu s akcionáři C. k. první privilegované železniční společnosti. V polovině roku 1828 jej vyzvali, aby vedení stavby předal svému spolupracovníkovi Matyáši Schönererovi. Ten do roku 1832 koněspřežní železnici z Budějovic do Lince dokončil levněji. Avšak také s menší konstrukční prozíravostí, která by usnadnila její dodatečné přizpůsobení potřebám technického vývoje.
Důsledky rozdílného přístupu se potvrdily zanedlouho. Koncem šedesátých let Společnost Západní dráhy císařovny Alžběty zahájila přestavbu koňky na modernější lokomotivní trať. Větší část úseku projektovaného a stavěného Gerstnerem z Budějovic k dnešním hranicím s Rakouskem mohla být bez velkých obtíží využita pro vlaky tažené parní lokomotivou. Jižní, později budovaný úsek nevyhovoval a musel být zcela přestavěn.

Mizející stopy v krajině

Koněspřežka dokládá paradoxní rys moderní doby, jejíž technika záhy popírá či pohlcuje sama to, co ji dává do pohybu. Připomínky původních konstrukcí a technických staveb proto rozpoznáte spíš jen tam, kde nešlo navázat na dřívější projekt a nová trať se od původní trasy odklonila a míjí ji.
Například právě v místech poblíž Dolního Dvořiště. Od železniční stanice Rybník pokračujte dnes už vyznačenou cestou směrem k obci Trojany, a pak dál k Suchdolu a zastávce Pšenice. Asi tak čtyři, s odbočkami pět kilometrů procházky. Dostanete se do zapomenutých míst, kde mezi stromy a keři často jen vytušíte profil náspu či naopak zářezu zaniklého drážního tělesa, opěrné, z lomových kamenů zděné pilíře bývalých dřevěných mostků, propustě.
Pocítíte zadostiučinění archeologa přibližujícího se k zaniklé industriální epoše.
Dalším zastavením, dnes už méně romantickým, je Bujanov. V patrovém objektu, kde bývala jedna z pěti přepřažních stanic na dráze České Budějovice - Linec sídlí základní škola. V nedalekém strážním domku, který je však až z doby parostrojní železnice, naleznete komorní expozici místní historie koněspřežky. Před rekonstruovaným domkem, pro názornost, v těsném sousedství dnešní (již elektrifikované) trati, vidíte pár metrů repliky původního kolejového svršku koňky: Kolejnice tvořené dvěma podélně položenými dřevěnými trámy, vzdálenými od sebe 1106 mm. Jejich vnitřní hrany jsou opatřeny pásem kujného železa. Mezi kolejemi upevněnými na příčně položených pražcích a usazenými na tak zvaných kamenných stoličkách, zabezpečujících stabilitu, býval nasypán štěrk a písek - drážní těleso současně sloužilo i jako jezdecká stezka pro koně.
Kamenné stoličky na nádraží v Bujanově, charakteristické a neobvykle tvarované kamenné konstrukční prvky, nalezli dělníci při nedávné rekonstrukci trati v místech, kudy kdysi vedla trasa koněspřežní dráhy.
O několik kilometrů dál, za Velešínem, poblíž místa, kde bývalou trasu koněspřežní železnice kříží frekventovaná silnice do Českých Budějovic, je nepřehlédnutelný objekt bývalé kočárovny, dnes restaurace, v těchto dnech nepříliš citlivě rozšiřovaný na penzión. Pár kroků od parkoviště rozeznáte ve zvlněném terénu zbytky vysokého náspu s dobře zachovaným klenutým kamenným můstkem.
Po pravé straně cestou k Budějovicím, v Holkově č. p. 8 je další přepřažní stanice. Pozoruhodný areál se třemi navazujícími štíty patřil od padesátých let Státnímu statku, který jej neuvěřitelně zdevastoval. Objekt při mezinárodní silnici k rakouským hranicím zatím připomíná válečnou ruinu.
Architektka Eva Dvořáková ze Státního ústavu památkové péče, která osudy koněspřežky sleduje, připouští, že rekonstrukce a nové využití bude nákladné a obtížné. Také ředitel Jihočeského muzea Pavel Šafr upozorňuje, že přepřažní stanice v Holkově je v současné době nejohroženější památkou. V minulém roce byla zakoupena novými majiteli ve prospěch obecně prospěšné společnosti Koněspřežka Holkov, nyní probíhá stavebně historický průzkum a projektová příprava, začne se statickým zajištěním a zakonzervováním objektu. V plánu je zřízení muzea formanství a hospoda pro turisty s hotelem, z jehož provozu by bylo možné hradit další opravy a nejrůznější akce. Škody zaviněné předchozími vlastníky jsou však natolik rozsáhlé, že záměr se asi těžko podaří uskutečnit bez příspěvku z fondu architektonického dědictví.
Hned naproti bortícímu se štítu přepřažní stanice ještě nahlédněte do jedinečného, ale zcela bezprizorného a opuštěného prostoru bývalých stájí, s klenbami vynášenými řadou kamenných sloupů. Je součástí objektu čp. 20, dnes využívaného k rekreaci. Majitel by to nejraději prodal, aby se nemusel starat o chráněnou památku. Není však zájem!
Připomínkou staré dráhy je také pár strážních domků podél trati do Českých Budějovic. Ve městě, v ulicích, kterými už dávno koleje nevedou dosud dokládá původní směrování koňky ještě několik objektů: Strážní domek č. 1 na Mánesově ulici býval součástí areálu nákladového nádraží, při rozšiřování ulice v roce 1977 však byl přemístěn asi o deset metrů a zcela rekonstruován. Od něj směřovala trať k centru města, překročila Malši, pokračovala dnešní Biskupskou a Radniční ulicí.
V České ulici zůstává záchytným bodem cesty za koněspřežkou zbytek objektu Solního skladu, větší část začátkem dvacátého století ustoupila budově gymnázia. Na nároží České a Piaristické ulice stojí dům, v němž bývaly kanceláře a pokladna pro osobní přepravu, naproti se nacházelo nástupiště, skutečný začátek sto dvacet kilometrů dlouhé dráhy České Budějovice - Linec. Odtud ještě vedla manipulační kolej k hostinci U zelené ratolesti na dnešní Husově třídě, která je nejsevernější připomínkou na trase. Původně to býval hostinec, po roce 1827 přádelna, později také sklady zasilatelské firmy Vojtěcha Lanny a stáje a byty pro kočí. V interiérech i na fasádě se zachovaly autentické stavební detaily. Zapomenete-li na dvůr plný aut, je tam stále cosi z neopakovatelné atmosféry.
Také Zelenou ratolest čekají změny, objekt koupila firma zabývající se informacemi a vzděláním. Chystá rozsáhlou rekonstrukci s využitím objektu pro kanceláře, obchody a restaurační zařízení, možná také pro malé muzeum nebo alespoň upomínku na koňskou železnici. Mohla by být reklamou, která přiláká návštěvníky.

Cena bezprostředního dotyku

Projektů zpřístupnění národní kulturní památky, za kterou byla koněspřežní železnice prohlášena už před třiceti lety, vzniklo několik. Koncem šedesátých let například studie obnovení provozu v úseku mezi stanicemi Rybník a Suchdol. Možná je dobře, že k realizaci nakonec nedošlo. Z autentických dokladů technické památky v krajině by se možná do dnešních dnů zachovalo ještě méně.
Mimo oficiální instituce, Jihočeské muzeum a Památkový ústav České Budějovice, se dnes o unikáty koněspřežní železnice v terénu starají také dvě dobrovolné organizace sdružující přátele této technické památky, historiky, muzejníky a architekty. Jednak je to už už zmíněná společnost Koněspřežka Holkov, ale také sdružení Heriditas, které mimo jiné obnovuje i značení turistické stezky po reliktech technických památek na trase z Bujanova do Dolního Dvořiště a pak snad i dále ke státní hranici s Rakouskem. Na letošní rok připravují řadu akcí, většinou ve spolupráci se Spolkem přátel koněspřežky v rakouském Kerschbaumu. Cílem je opět přitáhnout pozornost k unikátním industriálním objektům a časem získat i investory a sponzory, kteří by na údržbu a záchranu přispěli.
Připravil Benjamin Fragner
(autor je šéfredaktorem časopisu Fórum architektury a stavitelství)
Začátkem června bude v areálu strážního domku v Mánesově ulici slavnostně instalována replika historického nákladního vozu. Během léta se v polozbořeném areálu stanice v Holkově uskuteční kulturní happening. Na historii koňky budou zaměřeny letošní Budějovické slavnosti ve dnech 23. až 24. června. V červenci na nádraží v Bujanovicích proběhnou už po čtvrté "Koláčové slavnosti", připomínající zvyk z doby, kdy tam cestující mezi přepřaháním vozů vychutnávali místní koláče.