Německá města si připomínají 250 let od smrti slavného skladatele

Německá města si připomínají 250 let od smrti slavného skladatele
Devět měst Johanna Sebastiana Bacha
Jeho dílo je dnes známé po celém světě. Jeho život se však odvíjel na malém geografickém území. Johann Sebastian Bach.
Narodil se a vyrostl v Durynsku. Směrem na sever se nedostal nikam dál než do Hamburku a Lübecku, nebyl jižněji než v Karlových Varech, východněji než v Drážďanech a nejzápadnější místo jeho působení bylo město Kassel. V tomto roce mají obdivovatelé Bachova odkazu o důvod víc, proč se vydat po jeho stopách. Německá města, která se kdy stala Bachovým útočištěm, si připomínají 250 let od jeho úmrtí řadou akcí, zejména hudebních.

Eisenach

Mezi severními výběžky Durynského lesa leží město Eisenach. Tam se roku 1685 Johann Sebastian Bach narodil jako šestý syn hudebního kantora Johanna Ambrosia Bacha. Také všichni jeho bratři byli prvním křestním jménem Johann a nebylo muže z rodu Bachů, aby nebyl městským, často i dvorským hudebníkem. Pouze jeden, Johann Christian narozený ještě před Sebastianovým otcem, byl tovaryšem. První vzdělání získal Sebastian v latinské škole při kostele sv. Jiří, kterou navštěvoval o dvě stě let dříve také Martin Luther. Při škole byl dětský sbor, který účinkoval při bohoslužbách, na svatbách, pohřbech a slavnostech. Při výročních svátcích zpívali žáci i po ulicích před domy význačnějších měšťanů. Tyto "pouliční" zpěvy se nazývaly kurrendy a přinášely žákům slušné příjmy. Dům, ve kterém Bachovi v Eisenachu žili, se v posledních letech stává Mekkou milovníků klasické hudby z celého světa. Má hrázděné zdi a stojí na nevelkém náměstí Frauenplan. Je v něm umístěna sbírka hudebních nástrojů a muzeum s památkami na Bachovu rodinu.
tipy:
* Bachův dům - Frauenplan 21
(www.bachhaus.de)
* historické jádro města
* strážní věž
* kostel sv. Jiří Bachovo křestní místo
* Bachův festival, 21. - 30. července
informace:
* Tourismus Eisenach, Markt

Ohrdruf

Město nedaleko Eisenachu se stalo druhým místem, kde Sebastian pobýval u svého staršího bratra Johanna Christopha. V kostele sv. Michala byly v té době velké dvoumanuálové varhany, které byly často v opravě. Johann Sebastian neměl asi mnoho příležitostí učit se hrát na tomto nástroji, zato často pozoroval varhanářské mistry při práci a seznamoval se tak se stavbou varhan. Později se stal také uznávaným odborníkem na stavbu varhan a byl často zván k přezkoušení nových nebo opravených nástrojů. Ohrdrufské lyceum, které Johann Sebastian ve věku 10 - 15 let navštěvoval, mělo šest tříd, avšak studium trvalo deset až dvanáct let. V době Johanna Sebastiana měla škola asi 300 žáků a šest učitelů. Byla ortodoxně luteránská a její vyučovací rozvrh byl ovlivněn pedagogickými reformami Komenského. Ačkoli mladý Bach výborně prospíval (zručně hrál na klavír, housle a violu, osvojil si také základy kompozice), školu nedokončil. Jeho učitel ho doporučil lüneburgskému kantorovi Augustu Braunovi, který hledal dětské zpěváky pro svůj sbor. Bach se rozhodl odejít do Lüneburgu také proto, aby nebyl na obtíž bratrově rodině, která se začala rozrůstat.
tipy:
* renesanční zámek
* věž kostela sv. Michaela
* kostel Sv. trojice
informace:
* Ohrdruf - Information, Marktplatz 1

Lüneburg

V Lüneburgu se Bach stává sopranistou užšího sboru tzv. Mettenchoru při kostele sv. Michala, který byl sestaven z asi 12 - 15 zpěváků. Mettenchoristé zpívali při tzv. ranních hodinkách. To jsou ranní modlitby, které se zpívali od dob benediktýnů, zakladatelů tamějšího kostela i kláštera. Za tuto službu dostávali zpěváci bezplatné ubytování a stravu, pravděpodobně měli ještě další příjmy z kurrendy a za zpívání při různých příležitostech. Bach byl v dubnu a květnu 1700 veden v seznamu sboristů s příjmem 12 grošů, ale později se tam už neobjevuje, patrně ztratil po mutaci svůj dětský soprán. Uplatnil se však jako výborný houslista a violista, a v Lüneburgu zůstal další dva roky. I když bylo Bachovi v té době teprve šestnáct let, stal se pravděpodobně sbormistrem kostelního chóru. To mu zajišťovalo byt, stravu a malý výdělek. Zajímal se také stále více o varhanní hru. Neváhal se několikrát vydat na celodenní cestu do Hamburku (když mu to povinnosti v Lüneburgu dovolovaly), aby poznal hru Adama Reinkena, významného německého varhanního mistra.
tipy:
* historické jádro města s tržištěm
* Lüneburgský Bachův týden, 12. až 21. května
* Bachův festival 21. - 30. července
informace:
* Verkehrverein Lüneburg, Rathaus - Am Markt
* www.lueneburg.de

Výmar

Jeho velkým snem bylo získat místo varhaníka, ale v Lübenburgu se mu to nemohlo splnit. Proto odchází na začátku roku 1703 do Výmaru a stává se dvorním instrumentalistou v kapele Johanna Ernsta, mladšího bratra výmarského vévody. V účetních záznamech byl Bach veden jako lokaj. Povinnosti hudebníků nebyly velké, proto vykonávali v zámku i jiné práce.
Podruhé se Bach znovu do Výmaru vrátil v roce 1708 (se svou první ženou, Marií Barbarou) už jako vážený varhanní mistr. Tentokrát hrál ve dvorské kapele vévody Ernsta, který si ho velmi považoval a několikrát mu zvýšil plat. Stal se také koncertním mistrem, na vévodovu objednávku komponoval, jednou za měsíc měl povinnost napsat a předvést novou kantátu. Pro odchod z dobře zajištěného místa se Bach rozhodl poté, co nebyl jmenován na uvolněné místo kapelníka. Vévoda však vynikajícího varhaníka a kompozistu nechtěl nechat ze svých služeb odejít. Když jej Bach žádal už poněkolikáté o propuštění, dal jej vévoda dokonce na několik dní zavřít do žaláře. Nakonec jej v roce 1717 "nemilostivě" propustil.
tipy:
* Goethův, Schillerův a Lisztův dům
* Umělecké sbírky v zámecké rezidenci
* Zámek Tiefurt a Belveder
* Bachův týden výmarské Vysoké hudební školy France Liszta, 6. - 11. listopadu
informace:
* Tourist - Information und Kongres Service Weimar, Markt 10
* www.weimar.de

Arnstadt

Osmnáctiletý Sebastian musel mít dobrou pověst varhaníka, když ho radní z Arnstadtu pozvali, aby přezkoušel nové varhany v kostele sv. Bonifáce. Dokonce mu potom nabídli u nového nástroje stálé místo s neobyčejně vysokým platem 84 zlatek. To bylo téměř třikrát tolik, než měl jeho předchůdce. Na novém místě měl Bach za povinnost hrát třikrát v týdnu v kostele, dohromady asi šest hodin, a nacvičoval s menším žákovským sborem. Žáci mu však jeho práci velmi ztrpčovali. Byli nedisciplinovaní, mladého varhaníka příliš neposlouchali a dokonce na něj byli hrubí. Není divu, že pak svoje povinnosti sbormistra začal zanedbávat. Po návratu z Lübecku, kde si svévolně prodloužil svou dovolenou, se změnil také jeho přístup ke hře na varhany. Konzistoř mu vytýkala "cizí tóny" a také to, že nepodřizoval hudbu bohoslužebnímu řádu. Jednou dokonce přivedl na kůr "cizí děvče" a doprovázel je při zpěvu. Konzistoř však byla k Bachovým prohřeškům tolerantní, ne snad kvůli jeho géniu (pro současníky byl v té době pouze velmi talentovaný a snaživý varhaník), jako spíše pro úctu k muzikální rodině Bachů, která měla i v Arnstadtu dlouhou tradici.
Arnstadtské varhany z roku 1703 se dochovaly do současnosti pouze ve fragmentech, které jsou vystaveny v Bachově muzeu v Arnstadtu.
tipy:
* Městské historické muzeum s upomínkami na Bacha
* náměstí Riedplatz se zvonkohrou
* Mešní koncert h-moll, 2. července
informace:
* Kultur - und Fremdenverkehrsamt Arnstadt Information, Markt 1
* www.thueringen.de.Arnstadt

Lübeck

Vůči štědré konzistoři v Arnstadtu vystupoval Bach velmi cílevědomě. Prostředí malého města nebylo pro mladého umělce příliš podnětné. A tak, když si našetřil dost prostředků na cestu a pobyt, vyžádal si od konzistoře čtyřtýdenní dovolenou a koncem října 1705 se vypravil do Lübecku. Tam měli v chrámu Panny Marie slavné varhany, na které hrál neméně slavný mistr, Diedrich Buxtehude. Čtyřtýdenní dovolená se nakonec změnila v téměř čtyřměsíční pobyt. Zůstává však tajemstvím, kde vzal na tak dlouhou dobu prostředky, musel totiž platit také svého zástupce v Arnstadtu. Možná, že mu byt a zaopatření zajistil sám Buxtenhude, který mu snad dával hodiny hraní na varhany a školení ve skladbě. Nic jiného by totiž nemohlo nadšeného mladého muzikanta tak dlouho v Lübecku držet. Buxtenhude byl už velmi starý a vyhlížel si svého nástupce. Také radní z Lübecku měli zájem o nástupce varhaníka v kostele Panny Marie, a proto mladé adepty (byli jimi také Georg Fridrich Händel a Johann Mattheson) hostili, aby se seznamovali s povinnostmi tohoto úřadu. Místo varhaníka bylo však podmíněno sňatkem s dcerou předchůdce. Nejstarší Buxtenhudova dcera ale byla staršího věku a Bach beztak o místo varhaníka v Lübecku nestál. Chtěl se pouze něčemu od starého a uznávaného mistra přiučit.
tipy:
* Holštýnská brána
* Mariánský kostel ze 12. století
* dům Buddenbrookových
* 9. Brahmův festival "Pocta Bachovi", 30. dubna -7. května
informace:
* Lübeck und Travemünde Tourismus - Zentrale LTZ, Beckergrube 95
* www.luebeck-tourismus.de

Mühlhausen

O Velikonocích 1707 se Bach představil městské radě svobodného říšského města Mühlhausen a hrál svůj kandidátský koncert. Byl přijat na místo (jak jinak) varhaníka za stejně vysoký plat, jaký měl v Arnstadtu. Hrál při nedělních bohoslužbách a o svátcích, působil také jako kantor. Nevydržel však na tomto místě déle než rok. Hudební úroveň provinčního městečka byla omezená, mladému Bachovi brzy nestačila. I když přicházel s novými hudebními podněty, nemohl je uplatnit pro náboženské spory, které měly důsledky i v hudební praxi. Před svým odchodem zinicioval opravu varhan v kostele sv. Blažeje. Nad prací varhanáře Johana Friedricha Wendera dohlížel i poté, co přijal znovu místo u vévody Wilhelma Ernsta ve Výmaru.
Mühlhausenské varhany byly před několika lety znovu postaveny podle historických dispozic. Ačkoli tedy nejsou původní z Bachovy doby, jejich zvuk je mezi milovníky varhanní hudby vysoce ceněn.
tipy:
* kostel Divi Blasii s varhanami z Bachovy doby
* středověká obranná zeď
informace:
* Mühlhausen-Information, Ratsstrasse 20
* www.muehlhausen.de

Köthen

"Bílým" místem v biografii Johanna Sebastiana Bacha je jeho pětapůlroční působení v Köthenu. Jeho životopisci stále hledají odpověď na jednu otázku: Proč Bach, hluboce věřící luterán, vstupuje do služeb kalvínského knížete, opouští službu v kostele a věnuje všechny svoje síly světské hudbě? Vždyť ještě několik roků předtím viděl konečný cíl své práce a svého života v "regulirte kirchen music". Kníže Leopold z Anhalt-Köthenu, sám kalvín, byl tolerantní i k jiným denominacím, nechal na svém panství dokonce postavit luteránský kostel i školu. Bach byl jeho dvorním kapelníkem, jen etiketa bránila tomu, aby byli vřelými přáteli. Spokojený, tvorbě zasvěcený život přerušoval Bach občas cestami, kníže brával muzikanta do Karlových Varů. V roce 1721 se Bach po smrti své první ženy, která mu zanechala čtyři děti, žení s Annou Magdalénou, výbornou zpěvačkou. O dva roky později přijímá prestižní místo kantora v kostele sv. Tomáše v Lipsku. Odchod z Köthenu však nebyl snadný. Knížeti právě zemřela milovaná žena a odchod oblíbeného kapelníka ho v jeho smutku vůbec nepotěšil. To si Bach samozřejmě uvědomoval, hudební život v Köthenu však už v době kněžniny nemoci téměř ustal a nabídka z Lipska byla velmi lákavá.
tipy:
* zámek se zrcadlovým sálem
* kostel sv. Agnuse s Cranachovými malbami
* Filmprojekt Bach 2000, 14. - 20. září
* Bach pro děti (život a hudba rodiny Bachů), 17. - 19. října
* 18. Köthenerské Bachovy slavnosti, září
informace:
* Stadtinformation Kötlen/Anhalt, Hallesche Str.10 - Hallescher Turm

Lipsko

Nejdelší a poslední zastávkou Johanna Sebastiana Bacha bylo univerzitní město Lipsko. Místo tamějšího kantora ve škole při kostele sv. Tomáše nezískal tak snadno, jak by si hudebník jeho kvalit zasloužil. Měšťané byli zvyklí na univerzitně vzdělané kantory (na stejném místě jím byl například Georg Philipp Telemann, který studoval práva) a Bach i později zakoušel ústrky pro pouhé středoškolské vzdělání. Kantor byl na škole třetí nejvyšší post. Kromě hudebních předmětů vyučoval také latinu v tercii. To Bachovi zpočátku lichotilo, protože se tím uznávaly jeho jazykové znalosti. Později tuto povinnost přenechal svému kolegovi, kterému platil 50 tolarů ročně. Finanční oběť přinášel pravděpodobně proto, aby měl více času pro psaní kantát a jiných skladeb. Ze stejného důvodu se nechal zastupovat v hodinách zpěvu, za což jsme s odstupem staletí vděční, ale tenkrát mu vyhýbání se povinnostem městská rada vytýkala. Bach byl velmi pracovitý. Kromě vyučování a zkoušek s kostelním sborem stihl pro každou neděli složit a nastudovat novou kantátu. Přesto ho městská rada často zkracovala na příjmech, neohlížela se ani na Bachovu početnou rodinu (z obou manželství měl dohromady 17 dětí, které se dožily dospělosti). Bach měl naštěstí dost prostředků také ze soukromých hodin. Mnoho z jeho žáků byli později také významní umělci.
Bach po celý život nebyl takřka nikdy nemocný. Avšak v roce 1749 začal v důsledku šedého zákalu ztrácet zrak, až oslepl úplně. Podstoupil proto operaci, která se nezdařila. Po několika měsících, kdy stonal se zanícenou ránou, 28. července 1750 zemřel. Jeho hudba se na několik let téměř přestala hrát. Bachova žena zemřela v bídě, jeho synové a pozdější obdivovatelé museli Bachovo jméno znovu proslavit. Jeho pozůstatky jsou uloženy v kryptě kostela sv. Tomáše v Lipsku.
tipy:
* kostel sv. Tomáše s Bachovým náhrobkem
* kostel sv. Mikuláše
* stará radnice
* opera
* Bachův archív a muzeum
* 12. ročník Mezinárodní soutěže Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku pro mladé muzikanty, 9. - 20. července
* 75. ročník Bachova festivalu, 21. do 30. června
informace:
* Leipzig Tourist Service - Leipzig Information, Richard-Wagner-Strasse 1
* www.leipzig.de

Připravila Magdalena Váňová