Jako šafránu

Slova

Jako šafránu

V záhlaví tohoto sloupku už tradičně stojí: Slova. Dosud jsem se nepokusil podívat se nadtitulku na zoubek. Napravím to, a zase mi pomohou slovníky s příručkami. Definici výstižně formuluje například Jan Chloupek v Knížce o češtině: Sled hlásek (zřídka jen jedna), který tvoří v jazyce ustálený a ve větě přemístitelný celek mající zřejmý význam věcný i mluvnický. Termín slovo nám slouží jako homonymum a má více významů (podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost): 1. zákl. lexikální jednotka jazyka a řeči; 2. jazykový projev, souvislá řeč (naslouchal jeho slovům); 3. veřejný projev, možnost k němu (ujal se slova, hlásil se o slovo); 4. projev s uplatněním vlivu, vůle (řídil se jeho slovem, to je mé poslední slovo); 5. závazný slib, ujištění (dát čestné slovo, zrušit, dodržet své slovo, chytat za slovo, dali si slovo, slovo dělá muže); 6. text, slovní doprovod, komentář (hudbu složil J. Šlitr, slova J. Suchý).
Slovník českých synonym K. Paly a J. Všianského nahlíží na věc z opačného hlediska a uvádí slova různé formy, ale významu přibližně stejného, takže je lze za jistých okolností zaměnit: slovo - 1. výraz, pojmenování, logos; 2. řeč, mluva; 3. projev; 4. slib, ujištění. K synonymům, obecně srozumitelným, netřeba nic dodávat, snad jenom poznámku k logos: etymologicky v řečtině řeč (rozumem odůvodněná), významově ústřední pojem řecké a helénistické filozofie - slovo, řeč, výrok, zákon, myšlení, pojem rozum; u Herakleita všeobecný základ světa, zákon veškerého dění; v Novém zákoně slovo Boží jako prostředek mezi Bohem a světem (Akademický slovník cizích slov). Nedám si ale ujít příležitost a přidám ještě citát ze slovníku neologismů: logo (s.) firemní znak (grafický, grafický v kombinaci se slovním ap.). Právě v tomto smyslu se setkáváme s termínem v této podobě v současné hovorové češtině téměř výhradně.
A ještě výprava do etymologie, zkráceně podle Václava Machka: slovo - všeslovanské, kořenem se druží k slouti: je to staré *slo/vos, gen.slov-es-e, znamenalo zajisté dobrou pověst, proslulost, slynutí, ten význam byl jistě i v slovanštině, neboť stslov. slovo je i homilie, proslov, výklad; význam vocabulum je až poslední...
Souhrnem slov vlastních některému jazyku je slovní zásoba. Ta může být dělena z určitých hledisek. Hovořívá se o slovní zásobě národní, spisovné, o jejích dalších vrstvách (nářeční, odborné, slangové atd.), slovní zásobě dobové, individuální. Protože je jazyk živý organismus, slovní zásoba se vyvíjí, je ve stálém pohybu. Střídají se období poměrného klidu s obdobími horečných změn, což platí o současnosti.
Dokladem je příliv termínů přejatých z cizích jazyků. Vezměme si třeba "jazyk" používaný v oblasti počítačů. Přelívá se z vrstvy odborné do spisovné i hovorové a tam dává laikovi zabrat. Jde nejen o slova nová, ale také o ta, která jsou trvalou součástí slovní zásoby - v jiném významu. Dejme tomu taková adresa. Pohlédneme-li do Slovníku spisovného jazyka českého z roku 1989 najdeme u tohoto výrazu: l. údaj na dopise nebo zásilce, obsahující jméno příjemce a místo dodání; 2. písem-ný umělecky provedený projev, zpravidla slavnostní, obracející se k někomu. Druhý význam se cítí jako zastaralý a setkáme se s ním opravdu výjimečně.
Adresář znamená tradičně seznam adres. Slovník neologismů Nová slova v češtině dodává: 1. elektronický kód, který odkazuje na místo uložení či určení dat v paměti počítače; 2. (v elektronické poště) údaj identifikující příjemce i odesílatele. Termín je tedy vnímám automaticky podle užití v tom kterém konkrétním významu. Například ve specifikujícím spojení kořenový adresář - počítačový adresář nejvyšší úrovně, obsahující omezený počet souborů (podle anglického root directory). V těchto podobách jsou termíny v češtině zabydleny a ohýbat je nečiní valné potíže.
Jiná situace je u těch nově přejatých v originální podobě. Tam často nevíme, jak s nimi v souvislém vyjádření nakládat. Obvykle se ohýbat nedají. Tak například off-line (aktuálně nepropojený s řídicím systémem, nepřipravený k přijímání dat) nebo on-line (naopak aktuálně přímo připojený, aktivovaný, připravený k přijímání). S těmito termíny nelze dělat nic jiného než je považovat za nesklonné přídavné jméno, případně za příslovce. Nanejvýš se v praxi občas objeví počeštěné přídavné jméno ve tvaru on-linový.
Slovní zásoba se permanentně mění, ve většině případů obohacuje a obměňuje, pokud jde o podobu i význam jednotlivých výrazů. Proti tomu se nedá nic dělat. Je arci ale na místě zdůraznit, že vtahování neologismů a odborných výrazů do běžné mluvy, tedy také do sdělovacích prostředků, musí být uvážené. Prostě je na místě jich užívat - podle známého lidového úsloví - raději jako šafránu.
Ivo Vaculín