Vídeňská Státní opera: Nejsme žádné muzeum

O nejbližších plánech Vídeňské státní opery, ale zdaleka nejen o nich, nás informoval po řediteli Ioanu Holenderovi druhá "nejvyšší" osoba, Thomas W. Platzer, pod něhož tu spadá především ekonomika. Na první pohled spíše nenápadný muž dokázal však i o výsostně uměleckých otázkách vyprávět velmi emotivně.

Jaké novinky chystá váš dům?

První bude večer složený ze dvou titulů - ze Schönbergova oratoria Jakubův žebřík, které nebylo v Rakousku nikdy prezentováno scénicky, a z Pucciniho komické jednoaktovky Gianni Schicchi, jehož titulní postavu o premiéře druhého října a následných čtyřech reprízách ztvární Leo Nucci. 

V koprodukci s mnichovským Prinzregententheater plánujeme na dvaadvacátý říjen premiéru "dobrodružného cestování" Peter Pan od Wilfrieda Hillera. Vyznavače bel canta jistě nadchne zařazení Donizettiho lyrické tragédie Roberto Devereux s Editou Gruberovou jako Alžbětou První. Premiéra je stanovena na sedmý prosinec.

Titul se v repertoáru naší Opery objevuje vůbec poprvé. Stejně jako Brittenův Billy Budd, jímž v premiérové sérii bude Neil Shicoff.

Po nečekaně frenetickém úspěchu Hillerovy dětské opery Požírač snů (Das Traumfresserchen), inscenované ve stanu na střešní terase, uvedeme tamtéž další dětský titul - Pětatřicátý květen od německo-rumunské skladatelky Violety Dinescuové.

Ať se to zdá sebeneuvěřitelnější, nikdy Vídeňská státní opera neuvedla Verdiho Nabucca. Svůj dluh splatíme premiérou jedenatřicátého května příštího roku. Snad vás bude zajímat obsazení, neboť vedle titulního Lea Nucciho a Marie Guleghiny jako Abigail vystoupí i Miro Dvorský coby Ismael.

V závěru sezóny, v rámci Wiener Festwochen, zazní pod taktovkou Riccarda Mutiho v Divadle na Vídeňce poslední z trojice Mozartových oper na libreto Lorenza da Ponteho Figarova svatba.

Letos v závěru června třikrát tamtéž oddiriguje Muti Dona Giovanniho, opera Cosi fan tutte figurovala na repertoáru dříve. Přehlížíme-li tedy premiérový plán, zjišťujeme, že se v repertoáru objeví šest děl, která nikdy na naší scéně inscenována nebyla!

Kromě premiér počítá každá sezóna též s takzvanými znovuuvedeními a hudebními znovunastudováními...

Znovuuvedením bude pouze Wagnerův Tristan a Isolda pod taktovkou Semjona Byčkova a v režii nedávno zesnulého Augusta Everdinga, který je podepsán i pod režií Petra Pana, jejž přebíráme z Mnichova. Tam měla inscenace premiéru před třemi roky. K poctě tohoto významného divadelníka bude v říjnu v budově Opery instalována vzpomínková výstava.

V příští sezóně budeme hrát jedenašedesát (!) různých operních titulů, ale ani tak zdaleka nenasadíme všechny nastudované opery, takže na řadu z nich dojde až zase v sezóně přespříští nebo ještě později. Každopádně jsme divadlem repertoárovým, a nikoli - jako třeba La Scala - staggionovým, kdy se měsíčně uvádí jeden dva tituly a po čtyřech týdnech pak jiný.

Pochopitelně, že se ale snažíme o zefektivnění své práce: Jak je už třeba dlouho zavedenou praxí, uvádíme jeden a týž titul v sériích. Hrajeme jej třikrát až asi šestkrát s několikadenními pauzami po sobě, přičemž se obsazení zpravidla nemění.

Představení si tak zachovávají zhruba stejně vysokou interpretační úroveň, přičemž odpadá zkoušení s novými sólisty. Samozřejmě, že se každá takováto série připravuje s maximální pečlivostí. Vídeňská státní opera nehazarduje se svým kreditem, nehřeší na něj.

I z tohoto důvodu je možné svým způsobem uvedení každé ze sérií považovat za hudební znovunastudování, neboť každý sólista, každý dirigent, ať je partituře sebevěrnější, vnáší do ní kus své osobnosti. V nastávající sezóně nás navíc čeká již páté hostování v Japonsku, kde v Tokiu a Jokohamě uvedeme Straussovu Ariadnu na Naxu, Donizettiho Lindu ze Chamounix a Lehárovu Veselou vdovu.

Vzpomenete stého výročí úmrtí Giuseppa Verdiho?

Přímo opulentní nabídkou. Od osmého do jedenatřicátého ledna, tedy více než tři týdny, budeme každý večer hrát samého Verdiho, respektive všechna skladatelova díla, která máme v repertoáru. Konkrétně Stiffelia, Macbetha, Jérusalem, Ernaniho, Rigoletta, Trubadúra, Dona Carlose, Sicilské nešpory, Maškarní ples, Traviatu, Othella a Aidu.

V den jubilea, sedmadvacátého ledna, bude na programu Othello, kdy žárlivého titulního reka ztvární José Cura, Desdemonu finská sopranistka Soile Isokoskiová a Jaga Renato Bruson. V červnu pak následuje již zmíněný Nabucco v premiéře, předtím však, ve výroční den úmrtí Gustava Mahlera, bude Maestro Muti dirigovat Verdiho Requiem, ještě dříve, v březnu, uctí Verdiho i náš baletní soubor uvedením Krále Gustava aneb Maškarního plesu v choreografii a režii Vladimíra Malakova na hudbu Jérusalema, Trubadúra, Macbetha a Sicilských nešpor.

Řada pěveckých hvězd tu již připomenuta byla. Nepadlo však zatím jméno žádného z hvězdného trojhvězdí...

Carreras a Pavarotti avizováni nejsou. Neobjevili se tu ostatně už ani v této, ba ani v minulé, Pavarotti dokonce ani v předminulé sezóně.

Pokud jde o Dominga, vystoupí na trojici večerů s Leoncavallovými Komedianty kombinovanými s Giannim Schicchim a dvakrát jako Siegmund ve Wagnerově Valkýře.

Z dalších tenoristů uvedu dnes velmi žádaného Richarda Leecha a jeho italského kolegu Vincenza La Scolu, Petra Dvorského, barytonisty Jamese Morrise a Bryna Terfela, dramatické sopranistky Hildegard Behrensovou a Deborah Polaskiovou, americkou mezzosopranistku Jennifer Larmoreovou a podobně.

Pomýšlí dramaturgie na uvedení nějaké české opery?

Od sezóny 2002/2003 zaujme funkci hudebního ředitele Sejdži Ozawa. Jeho renomé mluví samo za sebe. Ten kromě Bludného Holanďana již fixoval též termín premiéry Janáčkovy Jenůfy, respektive Její pastorkyně.

Maestro Ozawa počítá dále s Mozartem, Straussem, Puccinim a Bergem. Smlouva jej zavazuje k přípravě minimálně jedné premiéry a oddirigování dalších asi pětadvaceti "běžných" představení v sezóně.

Hudební nastudování Vídeňské státní opery jsou ve světě všeobecně ceněna velmi vysoko. V poslední době se však - a to stále výrazněji - zvedá vlna protestů proti režijně-scénickým pojetím, která zavánějí svévolným exhibicionismem. Reagujete nějak?

I takovéto vlny opadávají. Když jsme třeba před pěti lety připravovali premiéru Massenetovy Herodias a vešlo ve známost, že jsme si jako výtvarníka a vůbec vůdčího ducha nové inscenace zajistili kontroverzního profesora Hermanna Nitsche, proslulého svým Orgiasticko-mysteriózním divadlem a zejména malbami kombinujícími krev, syrové maso, střeva, zdechliny a já nevím, co ještě, dostával ředitel Ioan Holender na svůj stůl obrovské zásilky dopisů, aby smlouva s tímto extravagantním výtvarníkem byla zrušena.

Hned po premiéře muselo však být i všem soudným oponentům jasné, že jde o jednu z našich nových inscenací doslova nejkrásnějších.

Žádný režisér nepřichází do Vídně, aby zde partituru nebo celé dílo zničil. Wieland Wagner nebo Patrice Chéreau byli dříve enormně kritizováni a dnes jsou na režijním Olympu přímo zbožňováni. Jistě lze věřit řediteli Ioanu Holenderovi v jeho Credu: Děláme umění z přesvědčení, a nikoli z vypočítavosti. Opera pod ochranou nějakého pomníku? Nejsme přece žádné muzeum! Svou smlouvu dodržím, jak mám, do roku dva tisíce pět, ne déle, ne méně!

Jakou má Vídeňská státní opera návštěvnost?

Pokud jde o kapacitu míst na sezení, tradičně jsme se drželi na šestadevadesáti procentech jejího využití. Tato sezóna je však nevypočitatelná: Nejenže jsme poklesli o dvě procenta, od září se setkáváme s jevem, který nám byl dosud cizí.

Takovou Aidu, Dona Giovanniho či Figarovu svatbu jsme mívali vyprodané vždy, ať šlo o víkend nebo ostatní dny. Od začátku sezóny je však při stejném obsazení vyprodáno pouze v pátek, sobotu nebo neděli.

O víkendech je plno i na "méně atraktivních" titulech, což dříve také nebylo, návštěvnost bývala naprosto vyvážená, ať šlo třeba o úterý nebo sobotu. Tento naprosto nový fakt není signifikantní jen pro nás, ale pro vídeňská divadla vůbec. Pochopitelně že neprodána zůstávají především nejdražší místa. Nemyslím si ale, že by onen dvouprocentní pokles měla za následek hospodářská situace, jednoznačně zodpovědět ale neumím, museli bychom udělat průzkum.

Jak je Vídeňská státní opera financována?

Zhruba sedm set patnáct miliónů šilinků dostane od státu, asi čtyři sta třicet miliónů tvoří nejrůznější příjmy včetně sponzoringu.