Fotograf se vrací do zahrady

Ateliér Josefa Sudka na Újezdě bude obnoven ve své původní podobě

Fotograf se vrací do zahrady

Na sklonku osmdesátých let zmizel legendární ateliér Josefa Sudka zcela z povrchu zemského. Po letech je tu projekt jeho znovuvzkříšení. Nebyl by proveditelný, kdyby se nenašel mecenáš a kdyby o věc neměly zájem kulturní instituce.
(red)
Na místě bývalého ateliéru nejproslulejšího českého fotografa Josefa Sudka (Újezd 28/30/32) se v současnosti nachází pouze zcela zpustošená zahrádka. To, co zbylo po úplné devastaci a po vyhoření objektu, je uloženo v depozitářích muzeí a čeká na další využití. Právě v těchto dnech začíná kompletní obnova Sudkova ateliéru, to znamená, že na původním místě bude postavena replika původního ateliéru v zahradě. Zároveň bude obnovena okolní zahrada, oplocení, dojde i na opravy přiléhajícího dvora a průjezdů. Nový objekt bude sloužit jako galerie, budou zde vystaveny exponáty a fotografie z pozůstalosti Josefa Sudka, počítá se i s pořádáním výstav fotografií dalších umělců.
O přesném datu vybudování ateliéru panují dohady. Jisté je, že půdorys objektu je znám z roku 1901, ale je pravděpodobné, že stavba byla starší. Původně byl ateliér postaven na Královských Vinohradech a později přenesen na zahradu domu čp. 432 na Újezdě. Plán byl zpracován stavitelem Jindřichem Krinkem, povolení k užívání bylo vystaveno na Jindřicha Břinka a Jana Kohouta 14. listopadu 1901. Podle svědectví Boženy Sudkové, sestry Josefa, získal Sudek ateliér od fotografa Laubeho. Ještě v osmdesátých letech byla na pouliční stěně domu znatelná firma: Fotograf v zahradě, s nezbytnou "ručičkou" ukazující směr.
Nájemní smlouva z 1. června 1927 je psána na Josefa Sudka, ing. Schneebergera a na majitele domu pana Emila Wolfa. Majitel domu se zavazuje provést nutnou opravu střechy. Ve smlouvě majitel uvádí, že nechtěl ateliér dále pronajímat, ale činí tak, protože podepsaní nabídli vysoký nájem, aby budovu získali (4000 Kčs ročně a 2000 Kčs na opravy).
Josef Sudek v ateliéru v jednoduchých podmínkách žil a pracoval a současně ho až do smrti využíval jako laboratoř. Budova ateliéru měla jednoduchou dřevěnou konstrukci, dispozičně řešenou do tvaru L. Celý objekt byl poměrně malých rozměrů - délka necelých 12 metrů, šířka 7,5 metru. Tento malý prostor byl rozdělen na tři části, z nichž nejkomfortnější byla temná komora s velkým zvětšovacím přístrojem. Velký a nejprostornější byl vlastní ateliér s prosklenou stěnou, která propouštěla dostatek světla k portrétování.Od počátku druhé světové války, která omezila Sudkovu tvorbu v exteriérech, zde začalo vznikat několik slavných fotografických cyklů. Ateliér ovšem nesloužil jenom k práci. Sudek se zde setkával také se svými přáteli při "koncertech" z jeho obrovské sbírky gramofonových desek.
Anna Fárová, historička umění, která je znalkyní Sudkova díla i života a která po dobu dvaceti let třídila a archivovala jeho pozůstalost obsahující přes sedmdesát tisíc položek, říká: "Samostatná stavba se stala od čtyřicátých let Sudkovým fotografickým objektem, který zachycoval zevnitř i vně. Rovněž polodivoká zahrádka s bujnou vegetací a především zvláště pokrouceným stromem před oknem byly ústředními motivy nesčetných fotografických variací. Rozsáhlé cykly na téma Okno mého ateliéru (1940 - 1954), Procházka po mé zahrádce (1944 - 1953), Zahrada mého ateliéru (1950 - 1958) jsou už dnes světově proslavené a tím vešel ve všeobecnou známost i prostor, kde se díla zrodila."
Po smrti Josefa Sudka žila dále v ateliéru jeho sestra Božena, která již však neměla sílu o ateliér i zahradu pečovat, a tak celý objekt velice rychle chátral. V květnu roku 1985 vznikl v ateliéru požár, který znamenal další devastaci. Pak už se jen postupně odstraňovaly zbytky objektu a jeho zařízení. Anna Fárová uvádí: "Zájem o tuto technickou i uměleckou historickou památku přes její částečné zničení nezaniká ani čtvrt století po Sudkově smrti: naopak ateliér v zahradě je stále více vyhledáván s lítostí, že neexistuje, a s přáním ho znovu uvidět".
Mezitím byl druhý významný prostor spojený s životem a dílem Josefa Sudka - jeho pracovna na Úvoze, kterou používal od roku 1958 do své smrti - v 90. letech rekonstruován. Stalo se tak péčí Uměleckoprůmyslového muzea, které tam vytvořilo galerii Josefa Sudka. Zbývalo jen nalézt tým nadšenců, aby ožilo místo, které bylo pro tvorbu a život Josefa Sudka nejdůležitější.
Nad významným kulturním činem - kterým bezesporu obnova Sudkova ateliéru na Újezdě je - přijal záštitu primátor Prahy Jan Kasl. Investorem stavby je společnost PPF majetková, a. s., člen Skupiny PPF. Architektonicky a projekčně obnovu ateliéru připravila společnost CMC architects, a. s., pod vedením architekta Jakuba Ciglera. Stavba by měla být dokončena v září. Při návrhu repliky ateliéru bylo čerpáno zejména z informací a podkladů Anny Fárové.
Vzhled, velikost, umístění, prostorové a funkční členění objektu vychází z původní podoby. Také materiálové a konstrukční řešení odpovídá původnímu charakteru - celodřevěná konstrukce s šikmou střechou a výrazným velkým ateliérovým oknem v čelní fasádě. Pro rekonstrukci exteriéru i interiéru budou v maximální možné míře využívány původní prvky, které budou repasovány, týká se to i části původního nábytku. Pouze prvky, které se nedochovaly nebo jsou v příliš špatném stavu, nahradí nové.
Původní prostor byl členěn do čtyř místností - vstupní hala, knihovna, ateliér a fotokomora. Všechny tyto prostory budou využívány pro galerijní účely. Při rekonstrukci zahrady se počítá s její kompletní rekultivací, dosazením keřů, nízkých stromů a květin - rovněž podle původního charakteru. Zahrada bude od dvora oddělena nově rekonstruovaným plotem, okolní prostor bude doplněn lavičkami.
"Okamžitě po Sudkově smrti bylo nejdůležitější zachránit ohrožené dílo, umělecké sbírky, archív a pak je publikovat a vystavit," říká Anna Fárová. "Protože jsem zplnomocněna starostí o Sudkův odkaz, vítám rekonstrukci ateliéru jako jeden z posledních významných kroků k dokončení zpracování celé pozůstalosti."
Čas se zastavit nedá, ale místo, kde vzniklo tolik krásných fotografií, místo dříve otevřené i přátelům Josefa Sudka, místo, které patřilo k jeho životu i tvorbě téměř padesát let, znovu brzy ožije. Josef Sudek ani jeho sestra Božena, která zde také žila, již tady sice nikoho vítat nebudou, ale dveře budou znovu otevřeny všem, kteří budou chtít alespoň na chvíli vybřednout z uspěchanosti dnešní doby a v pokoře se potěšit tím, co Josef Sudek vytvořil.