Americká revoluce ve filmu

Americká revoluce ve filmu

Období vzpoury amerických kolonií proti králi a následného boje za jejich nezávislost je v dějinách Spojených států nepochybně důležitým i nesmírně barvitým okamžikem. Nepočetné filmy, tematicky těžící ze zrodu Spojených států amerických, byly nezřídka ovlivněny ve svých tematických akcentech i dramatickém vyznění politickým vývojem doby svého vzniku.
V desátých letech vzniklo s touto tematikou jedenáct filmů, i když některé, jako např. Úsvit svobody (The Dawn of Freedom, 1916) či Senátor (The Senator, 1915), užily údobí revoluční války jen jako jakýsi historizující rámec a jejich hlavní děj se posléze odehrával v jiné historické době či v současnosti. Tento relativně velký počet je také nutné přičíst na vrub metráži hraných filmů oněch dnů. Tehdejší hrané filmy byly ve srovnání s dneškem podstatně kratší, jejich délka se pohybovala kolem čtyřiceti minut.
Zřejmě pod vlivem první světové války častým tématem těchto historických snímků byla výzvědná činnost a špióni byli kladní i záporní hrdinové. V této souvislosti lze připomenout filmy společnosti Universal z roku 1914 - Špión (The Spy) či Washington v údolí Forge (Washington at Valley Forte), který režíroval Francis Ford, starší bratr později slavného Johna Forda. Francis také sehrál hlavní postavu, nazvanou příslovečně "Špión". Podobnou zápletku využívá rovněž Srdce hrdiny (The Heart of a Hero), 1916, v němž hlavní hrdina v podání hvězdy tehdejších dnů Roberta Warwicka pod maskou změněné identity probritského špióna plní své poslání patriota ochotného obětovat i svůj život.
Jak naznačuje i titul, v Dívce z kontinentu (A Continental Girl, 1915) je oproti dobovým konvencím středem diváckého zájmu statečná žena, jež se s malým dívčím oddílem chrabře postaví Britům, a aby podpořila své spolubojovníky, neváhá vyvěsit americkou vlajku v dešti nepřátelské palby na desetimetrový stožár. Tituly Betsy Rossová (Betsy Ross, 1917) a Evangelina (Evangeline, 1919), natočená podle stejnojmenné básně H. W. Longfellowa, rozehrávají divácky vděčný milostný příběh, v němž životy postav utvářejí mnohdy kruté historické události. V Duchu Lafayetta (The Spirit of Lafayette, 1919) autoři filmu staví příběh na obdobnosti historických situací - kdysi Francouz Lafayette pomohl Washingtonovi zvítězit, nyní Američané podpořili Francouze v těžkých chvílích světové války. Tento film, též hlásající myšlenku Ligy národů, s sebou vezl prezident Woodrow Wilson na své druhé cestě do poválečné Evropy.
Mezi filmy z této dekády nejzajímavější okolnosti doprovázejí snímek Duch roku 76 (The Spirit of 76, 1917), v němž scénárista a producent Robert Goldstein s režiséry George Siegmannem a Frankem Montgomerym vylíčili bitvu u Lexingtonu, vyhlášení nezávislosti, zimu v údolí Forge, masakr v údolí Cherry a kapitulaci britského generála Cornwallise pomocí příběhu bratra a sestry, které osud kdysi rozdělil. Goldstein naplánoval premiéru svého filmu do Chicaga. Hlavní chicagský cenzor film zakázal. Notně zkrácený film se Goldstein snažil přece jen promítnout, policie však přerušila projekci a film zabavila. Goldstein ubral ještě několik sporných scén a film několikrát předvedl omezenému počtu diváků v LA. Policie film opět zabavila a Goldstein byl obviněn z podvratné činnosti a špionáže. Scény, v nichž jsou Britové líčeni v nepříznivém světle, byly označeny za nebezpečně škodlivé anglo-americkému spojenectví a ohrožující bojovou morálku vojáků. Goldstein byl odsouzen na deset let vězení. Teprve na zásah prezidenta Wilsona byl jeho trest snížen na tři roky, z nichž si odpykal více než dva roky. Je ironií osudu, že poté, co byl film přestříhán, byl používán armádou jako výcvikový materiál.
V jazzových dvacátých letech žila Amerika zřejmě příliš současností, než aby se vracela do minulosti. Mezi stovkami filmů, které filmový průmysl již ročně chrlil, jsou pouhé tři tituly, pojednávající epizody z údobí historického konfliktu odbojných kolonií s Británií Jiřího III., opravdu výjimkou. Poměrně populární představitel hlavních rolí němého údobí William Collier ml. sehrál mladého povstalce Cardigana ve stejnojmenném filmu z roku 1922. Hrdina je zamilován do krásné dcery anglického guvernéra. Podobně romanticky a dobrodružně byl laděn o tři roky později natočený film chráněnky tiskového magnáta Hursta Marion Daviesové Janice Meredithová.
Když Robert Goldstein točil svůj již zmíněný film Duch roku 76, dodával Griffithovi kostýmy pro jeho film Zrození národa výměnou za slib, že nebude ve stejné době točit film s revoluční tématikou, aby Goldsteinovi nekonkuroval. Toto vznosné historické téma totiž Griffitha zajímalo již od dob, kdy byl dramatikem. Dostal se k němu teprve v roce 1923 na naléhání Willa H. Hayese, jenž jako neformální strážce filmové morálky potřeboval důkaz, že Hollywood není tak frivolní místo, jak se tvrdí. Jako námět mu posloužil román The Reckoning autora Roberta W. Chamberse, který vydal několik mimořádně úspěšných historicko-romantických románů čerpajících z dějin Ameriky. Chambers byl pozván ke spolupráci na scénáři, kterému Griffith vtiskl epickou šíři, vlastenecké nadšení a věrnost historickým událostem. Nazval jej patřičně patrioticky America. U nás byl uváděn pod titulem Děti svobody.
První příběh o rebelujících osadnících Ameriky, který byl vyprávěn nejen obrazem, ale i mluveným slovem, byl nazván Cesta za štěstím (The Persuit of Happiness) - z roku 1934 a z produkce největší filmové společnosti Paramont. Hlavního hrdinu, násilně naverbovaného hesenského houslistu, jenž se nakonec stane překladatelem generála Washingtona, sehrál pražský rodák Francis Lederer. Životopisný film Alexander Hamilton se slavným představitelem historických osobností Georgem Arlissem byl natočen v roce 1931. Ten však již líčil budování amerického státu. Hamilton byl prvním ministrem financí, který prosazoval proti silné opozici bývalých vojáků revoluce myšlenku silné centrální vlády.
Filmové zobrazování americké historie zaujímá význačné místo v tvorbě Johna Forda. Období 1776 až 1783 věnoval svůj první technicolorový film Bubny víří (Drums Along the Mohawk, 1939) s Henry Fondou a Claudette Colbertovou představujícími mladý manželský pár usazený na farmě v mohawském údolí. Stejně jako všichni sousedé i oni zápasí o životy a půdu vydáni na pospas krutosti událostí.
Román Strom svobody Elizabeth Pageové dal základ filmu Howardové z Virginie (The Howards of Virginia,1940), v němž několika Oscary oceněný režisér Frank Lloyd vykreslil postupný zrod politických institucí v koloniální Americe. I jeho hrdina, poslanec parlamentu Matt Howard, představovaný šarmantním Cary Grantem, vstoupí do armády, když vypukne otevřený konflikt mezi králem a jeho poddanými v koloniích amerického kontinentu.
V roce 1941, kdy v USA začaly nad isolacionisty nabývat vrchu hlasy varující proti fašistickému nebezpečí, vznikl střihový snímek (využívající scény z nejrůznějších hraných, dokumentárních i krátkých filmů vyrobených v Hollywoodu). Podle scénáře Jeanie MacPhersonové a Jesseho L. Laskyho mladšího sestavil Cecil B. DeMille přehled historie země v duchu revolucionáře Patricka Henryho "Dejte mi svobodu, nebo smrt!"
Johnny Tremain (1957) vzešel ze studia Walta Disneye v sérii hraných filmů, které tuto výrobnu přivedly mezi nejsilnější produkční společnosti Hollywoodu. Stejně jako v Gibsonově Patriotu i zde významnou roli ve vytvoření věrohodného světa amerických kolonií v revolučním období sehrála triková technika. Postavy jsou zobrazeny realisticky, bez obvyklého černobílého zjednodušení. Širokoúhlý, barevný a dvoudílný snímek se stal jedním z nejúspěšnějších amerických filmů s touto tematikou.
Jméno skutečného hrdiny revolučních událostí dalo název historicko-dobrodružnému filmu režiséra Johna Farrowa John Paul Jones. Bývalý námořník skotského původu John Paul Jones úspěšně bojuje za revoluci s Brity na moři. I když se s prosazováním svých pozdějších smělých plánů prosadí spíše na dvoře ruské carevny Kateřiny Veliké, je stále považován za zakladatele americké válečné flotily. V tomto nepříliš úspěšném velkofilmu, natočeném technikou technirama, sehrála v roce 1959 vedle Roberta Stacka, Bette Davisové, Charlese Coburna a Marisy Pavanové svoji první roli režisérova dcera Mia Farrowová.
Ve stejném roce byl produkován společností Burta Lancastera, ale pod britskými barvami, Pekelník (The Devil's Disciple). Mezi ostatními filmy s touto tematikou sympaticky vyniká lehčím tónem a satirickým duchem, neschopen zapřít inspiraci ve stejnojmenné hře George Bernarda Shawa. Komediální forma však závažnosti tématu nic neubírá. Pekelník je také zajímavým hereckým setkáním Lancastera s Kirkem Douglasem a Laurencem Olivierem.
Ve srovnání s ostatními tituly této kategorie se žánrovou výlučností nepochybně může honosit film 1776, natočený v roce 1972. Jeho děj se odehrává v období kolem Druhého kontinentálního kongresu v Pensylvánii, kde někteří zástupci třinácti původních kolonií prosazují vyhlášení nezávislosti na Velké Británii. Líčené historické události jsou skutečné, postavy jsou autentické, zpracování je netradiční - muzikálové. Uměleckým zájmem tvůrců (stejně jako v divadelní předloze) bylo představit historická fakta i politické vůdce v obyčejných lidských rozměrech. Muselo uplynout celých třináct let, než americká revoluce opět přilákala pozornost filmových tvůrců.
Anglický film Revoluce s Al Pacinem v hlavní roli trapéra, který se jen neochotně stává jedním z obránců svobody a nezávislosti, si kladl za cíl v poetickém stylu vylíčit, jak život obyčejných lidí je měněn velkými událostmi historického významu. Produkce Goldcrest s režisérem Hughem Hudsonem pojala film ve velkém stylu, napovídají tomu i jména dalších herců - Donalda Sutherlanda, Nastassji Kinské či Joan Plowrightové. Nicméně Revoluce neuspěla ani u diváků, ani u kritiky. Muselo uplynout dalších patnáct let než... přišel Patriot.
Věroslav Hába,
Národní filmový ústav