Návštěva u Jejího Veličenstva

Poprvé v historii je veřejnosti přístupný Plesový sál v Buckinghamském paláci

Návštěva u Jejího Veličenstva

Již poosmé jsou letos zpřístupněny reprezentační prostory londýnského sídla britských panovníků - Buckinghamského paláce.
Přestože jsme londýnské oficiální sídlo britských panovníků - Buckinghamský palác - navštívili na pozvání Svatojakubského dvoru, nebylo Její Veličenstvo královna Alžběta II. doma. Natož, aby nám udělila audienci. Ale buďme upřímní, obyčejní smrtelníci nemají jinou možnost vidět reprezentační prostory "Buckhousu", jak někdy Londýňané paláci přezdívají, než když královna dlí na některém ze svých "venkovských" zámků.
Část paláce se letos otevírá široké veřejnosti již poosmé, ale poprvé v historii je zpřístupněn i Plesový sál (Ballroom), kde se konají státní recepce či plesy. K zpřístupnění reprezentačních prostor vlastně donutil Její Veličenstvo v roce 1993 velký požár, který rok před tím zničil velkou část zámku ve Windsoru. Vstupným za přístup do Buckinghamského paláce se tak královna snažila získat potřebné finanční prostředky na rekonstrukci Windsoru.
Palác jsme sice navštívili den po oslavách stých narozenin Královny matky, ale v jeho okolí již po čtyřicetitisícovém davu "gratulantů" nebylo ani památky! Vše bylo dokonale uklizené. Ani v "Bow Room", odkud je nádherný výhled do palácové zahrady a kde se pořádal oběd oslavenkyně s jejími nejbližšími příbuznými, příslušníky královské rodiny, nic nenasvědčovalo předchozí mimořádné události. "Pobyt" dnešní Královny matky v Buckinghamském paláci tak dnes připomíná jen v předpokoji Plesového sálu malá výstava fotografií, na nichž je zvěčněna, když byl palác v letech 1937 až 1953 jejím domovem.

První byla královna Victoria

Původní budovu na místě dnešního Buckinghamského paláce nechal v roce 1703 postavit John Sheffield, vévoda z Buckinghamu (1648 - 1721). Čtenáře Dumasových Třech mušketýrů musíme ale zklamat, protože s románovým hrdinou vévodou z Buckinghamu, jinak mezi Angličany velmi nepopulárním Georgem Villiersem, neměl kromě titulu pranic společného. Již v roce 1762 koupil toto šlechtické sídlo král Jiří III., který z něj chtěl vytvořit soukromou rezidenci pro sebe a pro svoji ženu Charlottu. Ale teprve jeho syn a následník Jiří IV. rozhodl o šedesát let později o vybudování královského sídla na místě původního Buckingham Housu. Tento úkol svěřil architektu Johnu Nashovi, který navrhl palác v neoklasicistním stylu. Přestože Nash se stavbou pospíchal, Jiří IV. se jejího dokončení nedožil. Stavba se ale nelíbila poslancům Dolní sněmovny, kteří pro ni odhlasovali náklady ve výši 200 000 liber; tato částka však byla brzy překročena. Poslanec John Hume tehdy hřímal, že "koruna Anglie takový přepych nepotřebuje. Cizí země se mohou vyžívat v nákladných tretkách, ale Anglie by se měla pyšnit svou prostotou a nenápadností." Avšak i přes protesty práce pokračovaly i během panování následníka Jiřího IV., jeho bratra Viléma IV. Palác byl dokončen teprve v roce jeho smrti - léta Páně 1837. Takže první skutečnou obyvatelkou paláce se stala až královna Victorie, která se do něj nastěhovala pouhé tři týdny poté, co ve svých osmnácti letech nastoupila na britský trůn. Přestože jej shledala téměř neobyvatelným (většina různých zařízení nefungovala), učinila z něj centrum svého dvoru. Palác se tak dočkal dalšího přestavování a dostavování. Konečnou podobu dostalo jeho průčelí až v roce 1913, kdy vznikla současná fasáda z portlandského vápence. Měnilo se i jeho okolí. V roce 1851 byl přemístěn Marble Arch, který stál přibližně v místě dnešního památníku královny Victorie, na severovýchodní cíp Hyde Parku. Její nejstarší syn Albert Edward (1841 - 1910), po smrti královny v roce 1901 král Edward VII., byl prvním - a zatím také posledním - panovníkem, který se v Buckinghamském paláci narodil i zemřel. Jeho oblíbeným místem byly ale také Mariánské Lázně, kam poprvé přijel v roce 1897 a kam v letech 1903 až 1910 vždy v srpnu pravidelně jezdil.

Tančila až do ranních hodin

Desátého května 1838 uspořádala Victoria jako součást své korunovace v Buckinghamském paláci první ples. A i když si následující den napsala do svého deníku: "Tančila jsem až do čtyř hodin do rána," zjistila, že Modrý sál je pro tyto účely příliš malý. Nechala proto vystavět Plesový sál, který je svými 37,5 metru délky, více než 18 metry šířky a téměř 14 metry výšky jedním z největších sálů v Londýně. Podle návrhu architekta Jamese Pennethorna, žáka Johna Nashe, byl Ballroom dokončen v roce 1855. Dnes v něm královna Alžběta II. také povyšuje do šlechtického stavu či uděluje vyznamenání a řády. Princ Charles v něm také před dvěma lety oslavil své padesátiny. Britské řády a vyznamenání spolu s vysvětlením jejich významu a podmínek udělení představuje návštěvníkům Plesového sálu malá výstavka. Je snad jen příznačné, že nejvyšší možné vojenské vyznamenání - Victoria Cross, o jehož ceně svědčí i fakt, že bývá velmi často udělován až in memoriam, je nejnenápadnější a nejskromnější!
Veřejnost ale možná nejvíce zaujme obrazárna, která je v samém centru reprezentačních prostor. Na jejích stěnách visí "pouhých" 47 obrazů, ale o jejich kvalitě nemusíme pochybovat. Stačí uvést jen několik jmen autorů: Vermeer, Rembrandt, van Dyck, Rubens, Zuccarelli, Lorrain či Canaletto. A o velikosti královské sbírky si můžeme učinit obrázek podle toho, že více než tři tisíce objektů je dlouhodobě zapůjčeno různým britským i světovým galeriím. Královnina galerie (The Queen's Gallery), ve které představuje panovnice nejrůznější poklady ze svých bohatých sbírek veřejnosti, je však v současnosti uzavřena. Rekonstruuje se, aby se v celé kráse ukázala opět až v roce 2002, tedy v roce zlatého jubilea panování Alžběty II.
Reprezentační prostory Buckinghamského paláce, přes nemalé vstupné (10,50 libry) a dlouhé fronty, zhlédlo v uplynulých osmi letech více než 2,25 miliónu návštěvníků. Letos jsou přístupné až do 1. října.
Jaroslav Beránek, Londýn