Třináctka nebyla vždy "nešťastným" číslem

Opět je tu pátek třináctého

Třináctka nebyla vždy "nešťastným" číslem

Není to jen vtip z hollywoodských filmů. Opravdu síla pověr dodnes působí tak neodbytně, že někteří jedinci v pátek třináctého neopustí lůžko, aby se jim ten den nic špatného nepřihodilo.
Kvůli turistům, kteří se v klidu nevyspí v pokoji č. 13, se pokoj toho čísla v některých hotelech světa vůbec nevyskytuje. Výrobci sportovních oděvů číslo třináct v sestavách někdy vynechávají, protože někteří sportovci dres s takovým číslem nechtějí oblékat. Neberou na vědomí okolnost, že Jana Novotná získala nejvyšší metu ve Wimbledonu až při třinácté účasti v nejvyšší tenisové soutěži. Ani v Japonsku nejsou ušetřeni neblahého působení čísla třináct: Buddha skonal třináctého - v ten den se tedy nemají konat svatby.
Příroda, která také tvoří pomocí čísel (trojlístek, pětidílné listy atd.), se číslu třináct zjevně nevyhýbá, když larva včelky má bez problémů třináct tělních článků. To navozuje otázku, kdy vznikly pověry o nešťastném působení některých čísel, když od počátku byla tvorba člověka ovlivňována především vzory z přírody.
Studium lidských dějin a tradic ukazuje, že v pohanských časech bylo toto mimořádné číslo považováno naopak za šťastné, a dokonce mělo charakter posvátného čísla. Už v sumerském Lagaši byl vyobrazen král Urnanše hodující se svou rodinou v rámci 13 postav. První kniha Mojžíšova Genesis začíná od Adama takto: Byl pak Adam ode dne stvoření ve 130 letech, když zplodil syna Seta ku podobenství svému. Ani křesťanství se nevzdává pradávného pojetí čísla třináct - Jakub a jeho 12 synů, Kristus a 12 apoštolů. Robin Hood se svými dvanácti rytíři také tvořil legendární třináctku, podobně jako král Artuš hodoval u kulatého stolu s jeho dvanácti rytíři. Keltská pohádka o 13 zakletých kočkách nijak nevypadává z kontinuity popisovaných tradic tohoto významného čísla. Opěrný pilíř Oranžské lóže v severním Irsku tvořilo 13 učedníků. Také středověký čaroděj dbal, aby spolu se svými dvanácti čarodějnicemi vytvořil již tradiční celkový počet třináct.
Když se ve Španělsku, v zemi megalitických kamenů a prastarých tradic před několika lety vdávala v gotickém chrámu princezna Kristina, v den svatby si před oltářem se svým nastávajícím vzájemně přesypávali do dlaní třináct zlatých mincí!
Autoři Kabaly po staletí opisovali prastaré utajované moudrosti: nechybí mezi nimi poznámka ke slovům Achad a Ahaba, jimž přísluší číselná hodnota třináct. První slovo znamená jednotu, druhé lásku... Třináctka byla také spojována s moudrostí (Eukleidés napsal své Základy právě do 13 knih).
Mnoho národů mělo v dávných dobách přírodní cyklus roku rozdělen na 13 měsíců. Slunce v něm totiž procházelo třinácti měsíčními stadii. Ještě v Římě na Martově poli se konaly obřady vždy 3krát po sobě (4, 4, 5) tak, aby celkový cyklus tvořil 13 let. Konečně nic nového pod sluncem - už na jednom z nejstarších paleolitických nálezů je na parůžku odděleno 13 zářezů od ostatních! Tvrdím, že ostatní zářezy byly evidencí takto probíhajících cyklů.
Lze uvést citaci třináctky z egyptského papyru starého 4500 let: "Ve svatyni nože se při příležitosti desetidenních svátků poráželo 13 býků denně." Z Egypta pochází také jeden skutečně půvabný a kouzelný výklad vázaný k třináctce: "Když hvězdy odvlekly večerní bárku boha Slunce k branám Datu, před nimiž šlehaly strašlivé ohnivé jazyky" (rozumějme v podzemí), "Re se musel probojovat chodbou dlouhou 1300 loktů" (aby se dostal zpět ke svým hvězdám), "které jej provází ve dne a nikdy se neunaví." Z pohledu autora není vůbec žádnou náhodou, že v hrobce Amenophise II. bylo nalezeno právě třináct nashromážděných údajně "stěhovavých" královských mumií.
V čínských mýtech o starověké potopě se tvrdí, že drak Jü (Veliký) byl seslán z Nebe, aby ovládl vody velké potopy. Po 13 let pracoval nepřetržitě, budoval umělé kanály odvádějící vodu do moře. Stal se pak v letech 2205 - 2197 vládcem Číny.
Starožidovský racionalista Maimonides zahrnul víru v Mesiáše do svých třinácti článků. Když hrozilo, že se Turci vzbouří a způsobí Židům útrapy, Židé neodkladně přistoupili k pokání. Natan nastínil Mesiáše takto: "Ožení se s třináctiletou Rebekou, dcerou Mojžíše, která znovu ožila." Toto proroctví, když se Mesiáš v pravý čas objevil, bylo pak provázeno davovým šílenstvím.
Nejvíce dalších důkazů k významu čísla třináct poskytují dějiny architektury a stavitelství:
Na ostrově Rhodos vytesali evropští Dórové k posvátným podzemním pramenům ve skále právě 13 chodbiček.
Řecké archaické chrámy měly 13 sloupů v bočním průčelí (chrám v Paestu, Selinuntu aj.)
Nejstarší buddhistická stúpa na světě, blízko Káthmándú v Nepálu, má 13 pozlacených prstenců, které znamenají třináct stupňů vědění.
V 11.století vybudovaný chrám sv. Sofie v Kijevě je ukončen skupenstvím 13 kopulí.
Tolik toho bylo napsáno o Babylóně. Však také mnohé i z toho nepovšimnutého stojí za údiv. Obzvláště jedna okolnost na sebe dodnes neupozornila. Čtverec zikkuratu - babylónské věže má základnu 91 metr. Copak je to za divné číslo, že bylo zvoleno právě tak a ne jinak? To číslo v sobě tají opakování! Sedm posvátných stupňovitých poschodí, ale také - jak jsem zjistil z popisovaných souvislostí - sedmkrát posvátných třináct v základně, to je právě oněch na první pohled nevzrušujících 91 m.
Astronom anglického krále Karla I. John Greaves bádal v Egyptě roku 1637. Při měření pyramid mu nejvíce vrtalo hlavou, proč stavitelé pyramidy zvolili úhel 52ř, místo jednodušších 45ř nebo 60ř. Přes propast času mu mohu sdělit odpověď: Bez základny se jedná o čtyřstěn a ten si přece logicky zaslouží, aby neměl jiný úhel než čtyřikrát posvátné číslo třináct, což je právě oněch 52ř.
Erich von Däniken nemá zřejmě nejmenší tušení, jakého prohřešku se dopouští, když z neznalosti dávných projektových principů, (a minulosti vůbec), okrádá dávné moudré Evropany milující harmonie čísel (díla ve Stonehenge, Träelleborgu a jinde) ve prospěch směšných paleokosmických Ufonů.
Kontinuální logický vývoj v dějinách lidstva je Dänikenem bezohledně přehlížen. Když přizpůsobuje Träelleborg svým tezím, nebere ohled např. na okolnost, že v prostoru je právě 13 oddělených stavebních půdorysů ve tvaru "lodiček". Neuvědomuje si, že číslo je spjaté se zcela samostatným vývojem lidstva, s pohledem od země k vesmíru, že na žádné jiné planetě již nemohou existovat pro převrácené pohledy právě tyto souvislosti, takže v žádném případě ani nemohly být implantovány na zem z vnějšku.
Aby nechyběl domácí příklad, uveďme namátkou Letohrádek Belveder v Praze, který má podélně rovněž třináct polí renesančních oblouků. (V příčném směru pět!)
Chcete-li navštívit Stonehenge na Salisburské pláni z Londýna vlakem, musíte vystoupit v blízkém městečku Salisbury. Nade vše vysoko do výšky se tam už od středověku tyčí katedrála ve slohu anglické gotiky z let 1220 - 1258. Právě tam, v blízkostí Stonehenge, se nachází věž, která je ze všech katedrál v Anglii nejvyšší. I když pochází ze 14. století - kolik že je vysoká? Nějakou "nešťastnou náhodou" právě 130 m! Tomu se říká síla stavitelských tradic.
U samotné megalitické stavby ve Stonehenge hraje třináctka velmi důležitou úlohu: rekonstrukce této stavby odhalila neobvyklou četnost stavebních kót o hodnotě třináct. Staviteli megalitické stavby byl několikrát opakovaně vytyčen dokonce i úhel o hodnotě třináct stupňů. Zní to na první pohled jako zcela nemožné, ale výklad stavebně-technologických posloupností užívaných megalitických principů ukazuje, jak dávní konstruktéři snadno řešili i ty nejsložitější úlohy.
Jestliže počátky stavby lze bez výčitek svědomí datovat před rok 3000 př. n. l., pak jde o nejstarší stavební aplikace hodnoty třináct na světě vůbec. Posvátná třináctka tedy prokazatelně pochází ze Stonehenge a některých menších půdorysů té doby.
Ke třináctce lze vztáhnout také další příklady z megalitické éry. Významný prehistorický stavební záznam v Anglii - Dorchester má stejná číselná vyjádření v počtu prvků. (Dorchester Site I má 13 děr /holes a Site VI. - 13 důlků - jamek/pits). To zdaleka není náhodné...
I ve Stonehenge již dávno před Babylónem existovaly téměř neuvěřitelné souvislosti: Třináctka je číselně kombinována se sedmičkou (co do počtu prvků i hodnot vzdáleností). Také čtyři místa Station Stones leží na vytyčovací kružnici o poloměru sedm velkých modulů Stonehenge. Nalézt velký modul této stavby trvalo desítky let, přestože výsledek (podobně jako Kolumbovo vajíčko), by se dnes mohl jevit již jen jako triviální a zcela samozřejmý.
Shodný způsob vnímání čísel ve všech kulturách i v dávných náboženstvích svědčí o velmi prastarém původu i pohledu na význam, obsah čísel. Zdaleka nejde o dnešní zkreslenou numero"logii".
Matematicko-filozofické moudrosti dávné doby, zakotvené v megalitické stavbě Stonehenge, by bylo nutné daleko obšírněji rozvést a dokladovat. Existují tu další výrazné varianty čísel i kót. Konečně nejde o náhodné shody. Lze je prokazovat v dalších téměř neuvěřitelných obdobných podrobnostech, např. pět velkých modulů základní vytyčovací kružnice pro velký okruh sarsenských kamenů, nesoucích zdvižený kamenný sluneční kruh, který uzavírá pět trilithů Stonehenge. Zde existuje náročné odbočení k shora uvedeným, zatím jen naznačeným souvislostem s pěti písmeny prvních slov, kterých se dovolává Kabala.
Tyto ukázky z různých časů a míst dokazují, že číslo třináct bylo teprve poměrně pozdě, tj. až po několika tisících letech váženého užívání, uměle přetvořeno ze šťastného a významného čísla v nešťastné. Na vzniku nešťastného pojetí mají lví podíl "vědečtí" autoři typu Christophe de Cattan, který rozuměl šťastným a nešťastným dnům různých měsíců v dobách rozvíjejícího se křesťanství a centrálních směrnic k přejmenovávání menhirů a dalších pohanských kamenů na "čertovy kameny".

Miroslav Eichler

(Text je zkrácenou a upravenou ukázkou z chystané publikace o nových objevech ve Stonehenge)