Oblíbené pití Winstona Churchilla

Oblíbené pití Winstona Churchilla

Tajemství a proslulost madeirského vína, které pochází ze stejnojmenného ostrova ležícího téměř tisíc kilometrů jihozápadně od Lisabonu, sahá minimálně do poloviny 16. století.

Petr Melničuk

hn na víkend, 29. 12. 2000
Na ostrově, který se v janovské námořní mapě poprvé objevil v roce 1351, se pro sudy vína pravidelně zastavovaly lodě plující za zámořskými objevy. Víno pro vysoký obsah vitamínů a minerálů totiž pomáhalo námořníkům předejít onemocněním kurdějemi. Ti také během svých cest zjistili, že nejlepší chuť má víno v oblastech kolem rovníku, a tak jeho nejlepší výrobci nelenili a posílali jej v sudech na plavby. Později byl tento svérázný proces výroby upraven, aby víno nemuselo na moře. Sudy se po dobu šesti měsíců skladovaly v podkroví budov, kde se vlivem slunce udržovala stálá a poměrně vysoká teplota a místo naklánění v lodi se sudy občas překulily na jinou stravu (tzv. estufagem neboli "madeirizace").
Původní způsob produkce madeirského vína je dodnes dodržován především na venkově. Lidé sesbírají hrozny, odnesou je do kamenné či betonové nádoby do stodoly, kde je sešlapou. A protože stále platí pověra, že kdo šlape víno, je zdravý a hodně vyroste, na této části procesu výroby se podílejí zejména děti. Poté, co jsou hrozny vymačkány, shrnou se do středu nádoby, kde je vinaři omotají silným lanem. Na vytvořený balík pak položí prkna a začnou s přímým lisováním.
Víno obvykle vzniká mícháním několika odrůd lisovaných hroznů, do kterých se ještě přidává brandy. O kvalitě vína pak mimo jiné rozhodují jak poměry různých druhů odrůd, tak jejich stáří či způsob a doba skladování. Nejlepší vína se skladují až dvacet let v dřevěných sudech a dva roky v lahvích. Ještě dnes však lze koupit madeirské víno z každého desetiletí od poloviny 19. století, ale nejstarší dochovaná láhev madeiry pochází z roku 1772. Zásilky slavného madeirského vína si dlouhá léta za svého života nechával posílat sir Winston Churchill a pravidelné zásilky už po mnoho let putují také do Bílého domu.
Jaké vlastně je madeirské víno? Má typickou zlatavou až zlatohnědou barvu a především podle hroznů se rozlišuje na čtyři základní druhy: Sercial je suché víno nažloutlé barvy, které se doporučuje jako aperitiv, k polévce nebo k rybě a podávat by se mělo mírně vychlazené. Další je Verdelho, které je sladší než Sercial. Toto polosuché víno má zlatohnědou barvu. Boal je tmavězlaté tělnaté polosladké víno ořechové chuti. Může se servírovat jako náhrada za portské. Jeho kvalita a chuť vyniknou u sýrů a dezertů. Nejslavnější z madeirských vín je Malmsey. Toto tmavé tělnaté víno barvy pražené kávy se podává jako digestiv. V jediném doušku madeirského vína lze hledat údajně až tisíc různých odstínů chuti.
Správná degustace jednoho vzorku trvá od pěti minut více. Zdá se vám to dlouho? Ale vždyť nejdříve musíte zhodnotit barvu, potom vůni a pak teprve ochutnat. Každý doušek jen tak poválet na jazyku, pak jej lehce vpustit do každé části ústní dutiny a teprve poté jej polknout. Proč? Protože existují odstíny chuti, které začnete vnímat až po polknutí (jeden z nich se jmenuje např. "krabice s doutníky").
Na ostrově Madeira, který významnou měrou přispívá k tomu, že Portugalsko patří mezi největší exportéry vína na světě, existuje šest velmi silných vinařských společností. Každá z nich má svého degustátora, který určuje chuť vína. Jedním z nich je Francisco Manuel Machado Albuquerque, který říká: "Madeirské víno nemůžete pít jen tak. Pochopitelně, že i z tohoto nápoje se můžete poměrně snadno opít, ale tím byste víno degradovali. Z úcty k němu se dá pít jen pár sklenic pro vychutnání chvíle, případně jako digestiv po jídle. Já osobně mám nejraději ročník 1956. Podle mého názoru to byl v tomto století nejlepší ročník vůbec."