Odvrácená strana 20. století

I přes války, pogromy a diktatury někteří lidé dál vymýšlejí, jak "spasit" svět

Odvrácená strana 20. století

Již jsme se ocitli za prahem posledního roku, který v křesťanském letopočtu začíná jedničkou. Konec století a tisíciletí je na dohled. Zdá se, že vše negativní, co se projevilo v průběhu předchozích devatenácti století, se ve století dvacátém kumulovalo víc, než bylo lidstvu prospěšné. Kupříkladu války se vedly od pradávna, ale takové, jako byla první a druhá světová, lidstvo dosud nezažilo, nezažilo ani války korejské, vietnamské, angolské, vposledku ani balkánské, jimiž jako by nám kdosi chtěl namluvit, že když balkánskými válkami minulé století končilo, mělo by jimi končit i toto. Co je ale pro války dvacátého století symptomatické, je technický pokrok. Od prvních tanků přes dalekonosná děla, bojové plyny, bakteriologické zbraně, přes rakety V-2, atomové, vodíkové a neutronové bomby, až k počítači řízeným střelám s doletem několik tisíc kilometrů. Člověk se odjakživa snažil usnadnit si život, odjakživa zdokonaloval své nástroje, používané k lovu, k zabíjení, a zdá se, že ve dvacátém století dosáhl v této snaze téměř dokonalosti (i ČSSR se druhdy na tomto úspěchu podílela, když distribuovala do světa chemický hubící prášek, v USA nazývaný Agent Orange). Umí zabít (kdyby na to přišlo) jakékoliv množství lidí kdykoliv a kdekoliv. Je schopen zničit svět, je schopen sám sebe jako druh vyhubit. Zvláštní cíl, k němuž se člověk propracovával víc než dva tisíce let.
V minulých staletích vládli despotové a diktátoři, ale do dvacátého století neexistovaly diktatury tak mocné, tak expanzívní a tak dlouhotrvající. Nikdy předtím nenaletělo tak obrovské množství lidí falešným prorokům, jako byl Karel Marx nebo Lenin, nikdy tak obrovské množství lidí nešlo za samozvanými vůdci slepě a tupě jako krysy za pištcem z Hammeln, tak jako šli za Hitlerem, Leninem a Stalinem, za Fidelem, nikdy žádný asijský vladař nezmanipuloval tak dokonale jednu pětinu lidstva jako Mao, nikdy se žádný despota neodhodlal likvidovat politické odpůrce nebo dle jeho názorů méněcenné obyvatelstvo v takovém množství jako Stalin, Hitler a Pol Pot.
Devatenáct století provázely svět, především Evropu, pogromy, ale teprve ve dvacátém byl zorganizován pogrom na průmyslové bázi, pustý antisemitismus byl povýšen na organizovanou loupežnou vraždu, čítající šest miliónů židovských obětí.
Devatenáct století provázela svět christianizace, tu více, tu ještě více násilná, teprve dvacáté století muselo zažít promyšlenější, propagandisticky zvládnutější a krvavější šíření jiných spasitelských ideologií, jako byl nacionální socialismus v Německu a internacionální socialismus v SSSR a po druhé válce v celém východním bloku, a zažil-li středověk procesy s heretiky, s odpadlíky a čarodějníky, pak dvacáté století, pokud jde o procesy s odpůrci režimů a jejich likvidaci, vítězí o milióny délek katovských oprátek.
Impéria vznikala a zanikala od pradávna, ale ani jedno z předchozích století nezažilo tolik vzniků a rozpadů jako století dvacáté. Padla tradiční impéria, rozpadla se c. k. monarchie, na jejíchž rozvalinách vznikly nové státy, následně byly konstituovány nové říše, plánované na tisíc let, v případě SSSR na věky, bývalé kolonie se osamostatnily, ustavily se nové státy a republiky, poprvé od zániku království Izraelského a Judského se dočkali Židé vlastního státu. Ale ještě v tomtéž století zanikla třetí říše, padesát let nato zanikl Svaz sovětských socialistických republik, rozpadly se státy vzniklé po první světové válce, a onen rozpad, pokud jde o Balkán, byl a je notně krvavý.
Devatenáct století probíhaly revoluce, ale dvacáté je, pokud jde o počet, daleko předstihlo. Nejde jen o revoluce politické, které středověk ani neznal, ale o revoluce technické, vědecké, kulturní, společenské, mravní a jiné. Padala tabu ve vědě, v umění, v architektuře, v medicíně i ve společenských vědách, zkrátka všude, hranice lidského poznání se posunula za horizont možného chápání.
Někteří, nepoučeni historií dvaceti předchozích staletí, dále vymýšlejí recepty, jak spasit svět, jak této rozmanité zeměkouli dát jednotnou měnu, jednotný kabát, jednotný názor a jednotné všechno, a ti, co si myslí, že jsou strážci světa, jako by zapomněli, že sami mají ve státním znaku nápis In Pluribus Unum. To je snad jediná věc, jíž si budeme moci být na počátku třetího milénia jisti: Tento svět bude i nadále z mnohých jeden a možná by bylo dobré si říci, že v některých aspektech je lepší sám sebe nepřekonávat, neboť v tomto století se lidstvo překonalo až až.

David Jan Novotný,
spisovatel