Přímý vstřik benzínu

Přímý vstřik benzínu

Přímý vstřik paliva přináší řadu výhod nejen u motorů vznětových (naftových), které už dnes nejsou žádnou vzácností, ale také u motorů zážehových (benzínových).
U běžných zážehových motorů se palivo vstřikuje nepřímo - tedy již do sacího potrubí, kudy proudí vzduch určený pro spalování. Tento vstřik probíhá pod tlakem pouhých 0,3 MPa. U motoru s přímým vstřikem je tento tlak již 5 MPa. Výhodou přímého vstřiku je, že odpadá regulace výkonu motoru škrtící klapkou znamenající energetickou ztrátu. Druhá výhoda spočívá v možnosti spalovat chudou směs. Proti běžnému směšovacímu poměru 1:14,5 (hmotnostní poměr benzín:vzduch) se může dosáhnout extrémního poměru až 1:40. Aby se tato na benzín chudá směs vůbec zapálila, je ji třeba tak zvaně navrstvit a vrstvu s největším podílem benzínu vhodným pohybem směsi ve spalovacím prostoru přesunout co nejblíže k zapalovací svíčce. To je otázka vedení vzduchu do válce, úhlu vstřiku a hlavně tvarování dna pístu.
Motor s přímým vstřikem benzínu GDI (Gasoline Direct Injection) to má složitější také s likvidací škodlivin ve výfuku. Zcela paradoxně vzniká při spalování chudé směsi zvýšené množství NOx, a tak motor, který bude chtít splnit již připravené normy EU3 a EU4 týkající se množství škodlivin ve výfuku, nevystačí pouze s dnes běžným třícestným katalyzátorem.
Přínosem motorů GDI je snížení spotřeby paliva proti motoru stejného objemu asi o 20 % (a tím i o stejný podíl snížení v atmosféře nepříjemného CO2) při současném nárůstu výkonu.

Pavel Biskup