Změna nájemců při finančním leasingu

Změna nájemců při finančním leasingu

V průběhu finančního leasingu mnohdy dochází ke změně nájemců (tzv. cese leasingové smlouvy). Například firma si opatří auto na leasing, za které platí 36 měsíčních splátek, a před ukončením smlouvy ji postoupí druhému nájemci (například určité osobě ve firmě), který tak za několik splátek, a řádově tedy za nepatrný obnos, získá auto. Při postoupení smlouvy druhý nájemce často platí tzv. odstupné a dochází k četným nejasnostem o ekonomické povaze této úplaty.
K jejímu objasnění je potřebné nejprve si ujasnit ekonomickou podstatu finančního leasingu. Stručně a jednoduše řečeno je to pořizování investičního majetku v rámci provozních nákladů. Pro rychlejší představu jde o postup v minulosti označovaný jako "černé investice". Ekonomickou podstatou tedy je, že firma nemusí dosahovat zisku, aby si z něj ušetřila na auto, nýbrž může být i dočasně ztrátová, protože auto hradí v rámci provozních nákladů.
Z uvedeného vyplývá, že z ekonomického a soukromoprávního hlediska není celá leasingová splátka nájemným (úhradou služby), nýbrž se skládá z platby za nabytí auta a platby za jeho užívání po dobu leasingové smlouvy. Uvedená platba za užívání auta by v případě standardního pronájmu (půjčení) přibližně představovala nájemné. Že leasingové splátky nejsou totéž, co nájemné, se lze přesvědčit porovnáním průměrného měsíčního nájemného za půjčení auta a průměrné měsíční leasingové splátky. Rozdíl vyplývá právě z toho, že při standardním nájmu (půjčení) se nájemce nestane vlastníkem auta, kdežto při finančním leasingu ano.
Například leasingové splátky celkem činí 120, z toho za nabytí auta 100 a za jeho užívání 20. Dojde-li v polovině doby leasingu (18 měsíců) k cesi smlouvy, první nájemce rovnoměrnými splátkami uhradil 60, z toho 10 za užívání auta a 50 za jeho nabytí, ačkoliv vlastníkem auta se nestane. Z ekonomického hlediska tedy u něj šlo vlastně jen o užívání auta za 10. Proto druhý nájemce, který se stane vlastníkem auta, by prvnímu nájemci měl uhradit 50, takže jeho leasingové splátky by činily 110, z toho 100 za nabytí auta a 10 za jeho užívání. Celkové leasingové splátky tedy činí 120 bez ohledu na to, zda nájemci byli dva nebo pouze jeden.
Příklad je stručně pojat z hlediska ekonomické rovnováhy jako jednoho z fundamentálních nástrojů k dosahování konzistentních cílů a zasloužených výsledků. Číselné hodnoty jsou voleny výlučně pro jednoduché počítání a stranou se rovněž ponechávají soukromoprávní úkony při cesi leasingové smlouvy.
Protože však zákon o daních z příjmů uznává celkové leasingové splátky (120) za nájemné, a tedy za náklad k dosažení, udržení a zajištění příjmů, nedojde mezi nájemci k vypořádání leasingových splátek, protože první nájemce je platil rovnoměrně, tj. nemá splátky předplaceny dopředu. Důsledkem je, že druhý nájemce získá auto za 60 (při cesi u posledních splátek by získal auto za podstatně méně).
Odstupné je tedy platba jiné povahy než vyrovnání leasingových splátek. Pomineme-li např. peněžitý dar, je nutné zvažovat jiné možnosti. Pro jednu z nich je potřebné předeslat ekonomický jev, který se v posledních letech značně rozšířil. Provedení některých prací (úkonů), např. sepsání návrhu smlouvy věřitelem půjčky, které podle dřívějších závazných kalkulačních předpisů patřilo do ostatních přímých nákladů nebo režie věřitele, dnes mnohé firmy fakturují jako samostatné plnění, resp. předmět dodávky.
V takovém případě by šlo o synalagmatický závazek, kdy druhý nájemce platí za zprostředkování možnosti dokončit leasing, a tím získat auto. Tato úplata je podle účetních předpisů nákladem souvisejícím s pořízením investičního majetku, který tvoří součást pořizovací ceny, tj. připočte se ke kupní ceně sjednané s pronajímatelem (leasingovým dodavatelem). S ohledem na smluvní volnost při sjednání odstupného a na omezení v daňovém zákonu pro uznatelnost některých nákladů při finančním leasingu je potřebné posuzovat odstupné podle jeho povahy i z hlediska daňové uznatelnosti.

Milan Blatný, ekonom