Skutečně vyhasly Benešovy dekrety?

Skutečně vyhasly Benešovy dekrety?

Po nástupu sociálnědemokratické vlády do Bonnu převažuje v česko-německých vztazích dobrá nálada. Nedávná návštěva premiéra Zemana v Německu to ještě podtrhla. Kancléř Schröder dal najevo, že německá vláda nebude vznášet individuální nároky sudetských Němců. Český premiér pro změnu poznamenal, že některé dekrety z období po roce 1945 právně vyhasly. Na české straně se to setkalo s příznivým přijetím. Profesor Pavlíček (HN 11. 3.) shrnuje: "Minulost před padesáti nebo šedesáti lety by měla být ukončena, a to z obou stran. To by přirozeně nemělo znamenat, že by neměly být odškodněny oběti nacistických zločinů."
Obávám se, že to je stanovisko, které v budoucnosti může působit značné komplikace. Proč? Není symetrické. V integrované Evropě, podrobené evropskému právu, nestačí prosazovat vlastní zájmy. Je třeba brát ohled i na zájmy "těch druhých". To je přístup, který je v české politice bohužel stále popelkou.
Fond budoucnosti původně neměl být použit k individuálnímu zmírňování křivd obětí nacismu. Nakonec, pod tlakem české strany, je nejrozsáhlejším projektem financovaným Fondem budoucnosti právě toto. Bonnské vládě se nepodařilo udržet ani postoj, že odpovědnost za odškodnění obětí holocaustu na východě měla nést bývalá NDR. Dohodla se s organizacemi zastupujícími nároky židovských obyvatel států postižených nacismem, kteří dosud nebyli odškodněni, že k jisté formě odškodnění dojde.
Tím však náprava minulosti zdaleka nekončí. Svou odpovědnost - pod tlakem, vyvíjeným zejména v USA - uznaly i některé německé koncerny a finanční instituce. Zdá se, že odškodnění dostanou i nuceně nasazení.
Pokusme se teď s odstupem podívat na základní konfiguraci česko-německých vztahů: v rámci nápravy křivd jsou odškodňovány oběti nacismu. Ovšem poválečný odsun Němců a konfiskace jejich majetku probíhala na základě právních norem založených na principu kolektivní viny. Paragraf 1 dekretu 12/1945 zní: (1) S okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví: a) všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost. Je skutečně možné tuto křivdu ponechat bez povšimnutí? Je možné požadovat, aby se minulost uzavřela tak, že odškodnění budou platit pouze Němci?
Pochybuji. Nejde přitom o Německo: to je skutečně vázáno pařížskými úmluvami, že nároky vůči zemím vítězné koalice vznášet nesmí. Jenže po vstupu do unie se sudetští Němci budou moci dožadovat svých práv u soudu. Je dobré si pozorně všimnout poznámky, kterou v rámci Zemanovy návštěvy udělal bývalý velvyslanec v ČR, nyní poradce kancléře Schrödera M. Steiner. Prohlásil, že se sudetští Němci mohou svých práv dovolávat u českých soudů.
To je přesně ten citlivý bod. Německá vláda se nezřekla individuálních nároků sudetských Němců. Ani nemohla - hrozilo by jí, že by jim pak musela platit kompenzace na konfiskovaný majetek. Sama jejich požadavky vynucovat nesmí. Ovšem po vstupu ČR do unie nebude nic bránit tomu, aby se sudetští Němci nedožadovali svých práv u českých soudů - a když neuspějí, aby se neobrátili k Evropskému soudu. Jak asi bude soud posuzovat situaci, v níž se křivdy minulosti napravují pouze jednostranně? Uzná české stanovisko, že se za minulostí udělá tlustá čára, přes kterou pouze potečou peníze z Německa?

Václav Žák,
šéfredaktor časopisu Listy
Německá vláda se nezřekla individuálních nároků sudetských Němců. Ani nemohla - hrozilo by jí, že by jim pak musela platit kompenzace za zkonfiskovaný majetek.