Jak je to s termínem válečný stav?

Jak je to s termínem válečný stav?

Zaujaly mne názory mnohých významných představitelů českého politického života, kteří se vyjadřovali k otázce, zdali je naše země ve válečním stavu s Bělehradem. Již samotná otázka, jestli je Česká republika ve válečném stavu s Jugoslávií, byla položena nesprávně a chybně. To proto, že válečný stav je pouze vnitřním stavem či režimem určité země a nezakládá jakékoliv mezinárodněprávní důsledky. Jeho vyhlášením daný stát reaguje na velmi závažnou vnitrostátní, ale i mezinárodní situaci, která může ohrožovat jeho samotnou existenci. V právním řádu ČR je vyhlášení válečného stavu plně v kompetenci Parlamentu ČR. Článek 43 Ústavy ČR totiž jasně říká, že Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. K přijetí parlamentního usnesení o vyhlášení válečného stavu je dle čl. 39 Ústavy ČR potřebný souhlas 101 poslanců a 41 senátorů. Problematiku vyhlášení válečného stavu dále rozšiřuje ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, který ve svém článku 2 umožňuje vyhlásit válečný stav také v případech, "je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy ČR nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí". Proto si lze vyhlášení válečného stavu představit pouze za předpokladu toho nejvážnějšího ohrožení naší země nebo v případě plnění mezinárodních závazků, o společné obraně. Válečný stav nemá z pohledu českého práva žádné mezinárodně právní účinky, jeho vyhlášením je pověřen pouze Parlament ČR a v jeho důsledku může dojít např. k vyhlášení výjimečného stavu, dočasnému omezení některých práv, regulaci národního hospodářství či jiným nezbytným opatřením. Všechny kroky musí být v souladu s vnitrostátním právním řádem.
Od termínu vyhlášení válečného stavu, který reguluje vnitřní poměry daného státu, je nutno striktně odlišovat problematiku vypovězení války či vyhlášení války jednoho státu jiné svrchované mocnosti. V takovém případě již chování státu má významné dopady z hlediska platného mezinárodního práva. Vypovězení války upravuje především Úmluva o počátku nepřátelství z roku 1907, která říká, že nepřátelství mezi jednotlivými státy nesmí být zahájeno bez předchozího a nedvojsmyslného oznámení, které musí mít buď formu válečného prohlášení s odůvodněním, nebo ultimáta s podmíněným prohlášením války. Vypovědět válku je tedy možné pouze jinému svrchovanému plnoprávnému členu mezinárodního společenství, nikoli mezinárodní organizaci. Vypovězení války, na rozdíl od vyhlašování válečného stavu, není v českém právním řádu upraveno.
V souvislosti s kosovskou krizí je dále potřebné uvést, že dle platného mezinárodního práva je vypovězení války zásadně legální jen tehdy, pokud je sama válka legální. Pokud tomu tak není, je vypovězení války považováno za akt agrese. Vzhledem k tomu, že názory na legálnost zásahu jednotek NATO v Jugoslávii se rozcházejí, mohou být i zcela odlišné názory na legálnost možného vyhlášení války ze strany Jugoslávie. Jisté je ovšem to, že pokud by Bělehrad chtěl někomu vypovědět válku, musí tak učinit vůči konkrétnímu státu, nikoli vůči NATO jako celku. Aby se tedy ČR ocitla ve válce s Jugoslávií, musí nám kompetentní orgány Svazové republiky Jugoslávie vypovědět válku. Zahájením války, tedy jejím vypovězením, se mezi válčícími stranami přerušují všechny mírové vztahy a začínají se uplatňovat normy válečného práva. V jejich důsledku dochází k přerušení diplomatických, konzulárních a obchodních styků, pozastavení platnosti dvoustranných smluv, změně právního postavení příslušníků nepřátelského státu atd.
Považuji za velmi nebezpečné a zavádějící směšovat či dokonce zaměňovat termíny válečný stav a vypovězení či vyhlášení války. Oba mají totiž jiný význam a hlavně naprosto odlišné právní dopady. Díky tomu pak dochází ke zcela zbytečné mystifikaci všech těch, kteří jsou odkázáni na informace podobného charakteru. A to si snad nikdo, včetně politiků, nepřeje.

Libor Lukášek, odbor mezinárodního práva, Ministerstvo obrany ČR
Je velmi nebezpečné zaměňovat termíny válečný stav a vyhlášení války. Oba mají totiž jiný význam a hlavně naprosto odlišné právní dopady.