Jeruzalém - věčné hlavní město Izraele

Jeruzalém - věčné hlavní město Izraele

Jeruzalém je a zůstane hlavním městem Izraele spadajícím výhradně pod izraelskou správu...
Evropská unie nedávno odmítla uznat izraelskou svrchovanost nad Jeruzalémem, a proto je záhodno připomenout si některá historická fakta.
Jeruzalém byl ve středobodu židovského vědomí přes tři tisíce let, a to ještě dříve, než jej král David v roce 1004 před občanským letopočtem učinil hlavním městem svého království. Žádné jiné město nesehrálo v dějinách, kultuře ani náboženství žádného jiného národa takovou roli jako Jeruzalém pro Židy. Bible se o Jeruzalémě či Sionu, jak jej nazývá, zmiňuje více než 800krát. Po celou dobu, kdy žili Židé v diaspoře, chovali Jeruzalém ve svých myslích a srdcích a třikrát denně se k Sionu obraceli při modlitbách. Po svátečních setkáních se v celém světě dodnes loučívají tradičním pozdravem: "Příští rok v Jeruzalémě."
Židé vždy sídlili v Jeruzalémě. Roku 1840 se v něm stali největší etnickou skupinou a od šedesátých let XIX. století v něm mají nepřetržitě většinu. Kromě devatenáctileté okupace své východní části v letech 1948 - 1967 nebyl Jeruzalém nikdy rozdělené město. Tehdy to byl následek nevyprovokovaného útoku Jordánců a světem odmítnuté anexe. Toto krátké mezidobí však nemůže ospravedlnit opětné rozdělení města a popřít tři tisíce let jeho celistvosti. Na statutu Jeruzaléma se vždy židovský národ shodoval. Od sjednocení města v roce 1967 všechny izraelské vlády prohlašovaly, že jednotný Jeruzalém, věčné hlavní město Izraele, je nedělitelné, podléhá izraelské svrchovanosti a že stoupencům všech náboženství bude nadále zaručen volný přístup na svatá místa i svoboda víry. Pouze dvakrát sloužil Jeruzalém jako hlavní město státu - jako hlavní město biblických království Izraele a Judeje do zničení Římany v roce 70 a moderního Státu Izrael od jeho znovuzrození v roce 1948. Kromě Židů žádný jiný národ ani stát, který získal svrchovanost nad touto oblastí, neučinil z Jeruzaléma své hlavní město. Vlády Arabů i mameluků se raději usadily v Damašku, osmanští vládci panovali z Konstantinopole. Ani jedna z těchto říší však z Jeruzaléma neučinila byť jen regionální správní středisko.
V mezinárodním právu není nic, co by opravňovalo k vyhlášení Jeruzaléma za "corpus separatus" (vydělenou entitu). Tato myšlenka se objevila až v návrhu obsaženém v rezoluci VS OSN č. 181 z listopadu 1947, pojednávající o dělení britského mandátu v Palestině. Tento nezávazný návrh nikdy nebyl uveden do života. Ztratil smysl, když arabské státy rezoluci odmítly a přepadly rodící se Stát Izrael. Žádná dohoda, smlouva ani mezinárodní úmluva nepředpokládá, že se z Jeruzaléma stane "corpus separatus". Proto Izrael považuje takové řešení za jeden z mnoha marných pokusů o podkopání své svrchovanosti nad Jeruzalémem.
Status Jeruzaléma je jedinečný. Politicky i duchovně byl, je a vždy bude hlavním městem židovského národa. Zároveň má však významnou úlohu pro stovky miliónů věřících monoteistických náboženství. Arabský svět považuje Jeruzalém za jedno - byť ne hlavní - ze svých svatých míst. Navíc, ačkoli jsou téměř tři čtvrtiny občanů Jeruzaléma Židé, považují jej za svůj domov i mnozí palestinští Arabové. Proto Izrael hodlá řešit otázky Jeruzaléma v té fázi mírových jednání, jež se bude zabývat otázkou stálého statutu.
Vzhledem k jedinečnému významu Jeruzaléma pro židovský národ izraelská vláda soustavně zdůrazňuje, že jakkoli musí být zaručena náboženská a kulturní práva všech komunit ve městě, Jeruzalém je a zůstane hlavním městem Izraele, nedílným a spadajícím výhradně pod izraelskou správu.

Raphael Gvir, velvyslanec Izraele v České republice