Město Jeruzalém nepatří jen Izraeli

Město Jeruzalém nepatří jen Izraeli

Jeruzalém je duchovním centrem všech tří monoteistických náboženství - judaismu, křesťanství i islámu. Obracejí se k němu věřící z celého světa...
Skutečnost, že Evropská unie letos v březnu opět odmítla zásadu izraelské svrchovanosti nad Jeruzalémem, pouze potvrdila její srozumění s mezinárodně uznávanými rezolucemi rázně odmítajícími údajné historické právo Izraele na Svaté město. Dnešní Izrael se považuje za dědice Davidova a Šalamounova království (jež existovala v 10. století před Kristem). Přitom ani v sionistických textech, ba dokonce ani v židovských náboženských Písmech nejsou zmínky o tom, že by toto město patřilo výhradně Židům. Město bylo ve starověkých dějinách pojmenováno různě, podstatný je však fakt, že Jeruzalém byl po celé své dějiny dějištěm událostí spjatých s různými civilizacemi, etniky a jejich kulturami. Na tom je založen i legitimní historický vztah palestinských Arabů - muslimů i křesťanů - k Jeruzalému. Z historického hlediska je důležité připomenout to, na co už dávno přišli archeologové, včetně izraelských, totiž že Jeruzalém byl založen dva tisíce let předtím, než do něj vstoupil král David. Založili ho semitští Kanaánejci a nazvali ho Jebús a později Ursalím, což je kanaánejské slovo. Potvrdilo to i shromáždění izraelských archeologů v září 1995, čímž zásadně zpochybnilo propagandistická tvrzení izraelských vlád ohledně "historického práva".
Boží vůle tomu chtěla, že Jeruzalém je duchovním centrem všech tří monoteistických náboženství - judaismu, křesťanství a islámu. V motlitbách se k němu obracejí věřící (včetně politických představitelů) ze všech světových stran. Tak jako je Jeruzalém zmiňován v tóře, hovoří se o něm i v evangeliu a koránu. Skutečný pokoj nalezlo město až v islámském období, jež zaručilo stoupencům všech tří náboženství patřičná práva. Tehdy Jeruzalém vzkvétal, byl rekonstruován, stavěly se v něm chrámy a svatostánky všech tří věrouk, stalo se hlavním městem Božím, do něhož se přicházeli poklonit Pánu poutníci, příslušníci všech tří náboženství. Arabové žili v Jeruzalémě od úsvitu dějin a žijí v něm dodnes. Připomeňme jen několik údajů mezinárodních statistik: Do roku 1918 počet Židů nepřekročil sedm procent, na 12 procent se zvýšil kolem roku 1922. V roce 1931 jich bylo již 17 procent a 31 procent Židů žilo v Jeruzalémě v květnu 1948, kdy byl vyhlášen Izrael. Město bylo Izraelem ovládnuto až v roce 1967, v tzv. "šestidenní válce", kdy vojensky okupoval všechna zbylá palestinská území a území dalších arabských států.
Izrael je snad jedinou zemí na světě, jejíž členství v OSN bylo spojeno se třemi podmínkami. Šlo o to, že dodrží vymezení hranic stanovených rezolucí OSN č. 181 z roku 1947 ve věci rozdělení Palestiny, že se bude řídit statutem města Jeruzaléma vymezeném v rezoluci č. 181, na jejímž základě se město považuje za neutrální a demilitarizované území, podléhající mezinárodní správě OSN, na němž se zakazuje jakákoli činnost vojenské povahy nebo etnická, náboženská či jazyková diskriminace a že zajistí návrat palestinských uprchlíků do jejich domovů. Je skutečně zarážející, že Izrael je jedinou zemí, jež hned při svém zrodu několikanásobně porušil rezoluci OSN - organizace, jejímž členem se zároveň stala.
Izrael i nadále flagrantně porušoval mezinárodní konvence a rezoluce OSN, nemluvě o soustavném porušování lidských práv. Děje se tak v případě čtvrté ženevské konvence z roku 1949, nesčetných rezolucí Rady bezpečnosti i rezolucí, jež vydalo Valné shromáždění OSN ve věci opakovaných aktů nezákonnosti, jichž se dopouští izraelská okupační správa v Jeruzalémě. Izrael se různými promyšlenými prostředky snaží vytvořit "fait accompli", nové hotové skutečnosti. Hlavní snahou je uskutečnit nenápadnou, ale nezvratnou změnu demografické struktury obyvatelstva, vytvořit nový zákon pro Svaté město, jenž předpokládá likvidaci jeho arabské identity v kulturním, náboženském, ale i občanském smyslu. Izraelské okupační úřady přitom využívají kupříkladu rozdmýchávání některých významných předsudků přežívajících mezi palestinskými křesťany a muslimy. Za tuto politiku si Izrael vysloužil už mnohokrát kritiku nejen Evropské unie, nýbrž i Valného shromáždění OSN, Islámské konference a Hnutí nezúčastněných.
Ve světle těchto nezvratných historických skutečností arabský lid Palestiny, a s ním křesťanský a islámský svět, bude dále trvat na prosazení svých politických a náboženských práv. V tomto smyslu Palestinci považují Jeruzalém za hlavní město svého příštího nezávislého státu.

Sameeh Abdul Fattah,
velvyslanec státu Palestina
v České republice