Snížíme energetickou náročnost HDP?

Ve světě se prosazují změny v tvorbě a užití zdrojů energie

Snížíme energetickou náročnost HDP?

Energetická náročnost a HDP
Jednotka 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997
prvotní energetické zdroje PJ 2 070 1 899 1 788 1 748 1 687 1 712 1 758 1 752
tvorba HDP s. c. 1994 mld. Kč 1 292,7 1 144,2 1 106,6 1 112,9 1 148,6 1 221,6 1 269,4 1 281,8
energetická náročnost HDP MJ/Kč 1,601 1,66 1,616 1,571 1,469 1,401 1,383 1,367
meziroční index % 100 103,68 97,35 97,22 93,51 95,37 98,72 98,84
Pramen: ČSÚ
* Jaká byla pozice energetického sektoru na počátku ekonomické transformace? Jak se vyvíjela tvorba a užití energetických zdrojů v devadesátých letech a jaké vývojové tendence očekáváme v budoucím období? Takové otázky jsou teď aktuální v souvislosti s květnovým jednáním vlády.
K charakteristickým rysům postavení energetického sektoru (odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a tepla) na přelomu 80. a 90. let patřil především vysoký podíl na tvorbě HDP dosahující 6,5 %. Tato nadměrná dimenze neodpovídající přírodním a ekonomickým podmínkám ČR byla důsledkem několika skutečností: orientace ekonomiky na těžký průmysl, nevýhodné struktury palivoenergetických zdrojů s vysokým podílem tuhých paliv (65 %), nízkého podílu terciární sféry, která je méně energeticky náročná, a nízkého zhodnocení energetických zdrojů ve výrobních odvětvích. Tato fakta se promítala do nepříznivých výkonnostních makroekonomických parametrů, především do vysoké energetické náročnosti tvorby HDP dosahující ve srovnání s hospodářsky vyspělými zeměmi více než trojnásobku. Rovněž zátěž zahraničněobchodní bilance byla značná, neboť dovoz energie činil zhruba dvojnásobek vývozu. Šlo také o značnou zátěž investiční a materiálovou, neboť palivoenergetický komplex vázal zhruba 17 % investičních a 13 % materiálových zdrojů ČR. Hospodářský vývoj s vysokou výrobou a spotřebou energetických zdrojů byl podporován politikou levných cen energií. To vedlo k nevyužití potenciálu úspor energetických zdrojů.

Vývoj v 90. letech

Rozpad trhu RVHP a nastartování procesů privatizace a restrukturalizace podstatně změnily ekonomické prostředí pro vývoj energetického sektoru. V letech 1990 - 1997 se prosazovaly tyto vývojové tendence:
Rozpad trhu RVHP měl na energetický sektor zvláště velký dopad; poklesla poptávka po elektrické energii prakticky u všech odvětví. Spotřeba primárních energetických zdrojů se snížila o 15 %, z toho tuhá paliva o 28 %, kapalná o 8 %. V letech 1991 - 1994 poklesla poptávka po elektrické energii až o 8 %; mírně se navýšila spotřeba elektrické energie v letech 1995 a 1996 v důsledku vyšší dynamiky ekonomického růstu. Pouze sektor domácností významně zvýšil spotřebu elektrické energie, a to téměř o 40 % s prosazením nárůstu v roce 1997; důvodem byla zejména nedostatečná vybavenost domácností elektrospotřebiči před rokem 1989 a velký zájem o elektrické vytápění podporované dotacemi a napojení služeb a živností na maloodběr.
Energetická náročnost hrubého domácího produktu poklesla v letech 1991 - 1997 o 7 %; elektroenergetická náročnost HDP vzrostla ve sledovaném období asi o 13 %. Její růst se postupně zpomaloval. Začal proces diverzifikace dodávek zemního plynu a ropy z teritoria severní a západní Evropy. Probíhá ekologizace většiny uhelných elektráren tak, aby jejich proces odpovídal podmínkám zákonů.
Vývoj finančních ukazatelů energetického sektoru ukazuje v porovnání s ostatními odvětvími nadprůměrné finanční postavení, avšak to se od roku 1995 postupně oslabuje. Rentabilita vlastního jmění poklesla z dvojciferných hodnot (10 až 15 %) na 6 % v roce 1997 při snížení objemu zisku na polovinu; prvotní platební neschopnost je stabilizována na nízké úrovni (1 - 2 mld. Kč). Přetrvává poměrně výrazný nesoulad mezi vývojem mezd a produktivity práce i přesto, že počet pracovníků v energetickém sektoru se snížil o 15 %.
Objem úvěrů poskytnutých energetickému sektoru se v období let 1992 - 1996 zdvojnásobil, od té doby v podstatě stagnuje na úrovni mezi 30 až 32 mld. Kč. V poměru k vlastnímu jmění jde asi o jednu šestinu; podíl zahraničních úvěrů činí asi třetinu. K financování sektoru přispěl i úspěšný vstup ČEZ na zahraniční kapitálový trh (v polovině roku 1997 vydal ČEZ emisi obligací na americkém trhu v objemu 200 mil. USD).

Úspory energií

Spotřeba energií v hodnotovém vyjádření dosahuje v ČR asi 7 mld. USD. Dosažitelný potenciál úspor je odhadován v hutnictví ve výši 15 až 50 %, v chemickém průmyslu 33 %, ve stavebnictví 30 %, v odvětví skla, keramiky a porcelánu 21 až 33 %; v celé ekonomice pak 21 - 33 %. Studie belgické poradenské firmy odhaduje, že rozsah úspor bude v první dekádě 21. století činit 8,6 % ve srovnání s úrovní dosaženou v 90. letech. Tato úspora představuje v ročním vyjádření hodnotovou úsporu asi 0,5 mld. USD, což je ekvivalent 1 % HDP.
V budoucím období je možno počítat s rozvojem podpory programů úspor energií; zatímco do roku 1998 činila průměrná roční státní podpora zhruba 300 mil. Kč (tj. 0,02 % HDP, resp. 34 Kč/obyvatele), měla by počínaje rokem 1999 dosáhnout pětinásobku, tj. kolem 1,7 miliardy Kč, což je 0,1 % HDP. Tím by měly být nastartovány podmínky srovnatelné s ostatními zeměmi EU.

Slabé stránky sektoru

Vývoj k vyšší výkonnosti české energetiky komplikuje skutečnost, že nebyla dokončena privatizace energetických společností. Nedošlo ještě k odstranění přímých a křížových dotací v cenách paliv a energie. Stále není jasně deklarován budoucí model vnitřního trhu s elektřinou a plynem a způsob zakotvení směrnic EU v naší legislativě. Současná legislativa nevytváří rovné konkurenční podmínky pro všechny účastníky trhu s elektřinou a plynem. Nebyl dopracován legislativní rámec regulace přirozených monopolů v energetice. Stále přetrvává vysoká energetická náročnost tvorby HDP.
Řešení těchto otázek má být předmětem koncepce energetické politiky, jejíž dopracování a schválení má být uskutečněno v průběhu roku 1999.
Úloha a význam jaderné energetiky se budou v dalších časových horizontech pravděpodobně snižovat, a to v souvislosti s růstem nákladů, konstrukčními, bezpečnostními a odpadovými problémy; v celosvětovém měřítku by podíl jaderných elektráren měl být stabilizován na úrovni kolem šesti procent.
Postup globalizačních procesů bude spjat s další etapou fúzí, akvizic, strategických aliancí doprovázených prosazením oligopolních struktur trhu, kdy dojde ke kapitálovému prolnutí výrobních a distribučních sítí. Významné zlepšení nákladové konkurenční schopnosti u alternativních zdrojů (solární a větrné) se neočekává. Jejich příspěvek do národních energetických bilancí by měl být jen marginální.

Trendy v ČR

Pokles podílu energetického sektoru na tvorbě HDP bude pokračovat z 5,7 % v roce 1995 na 4,8 % v roce 2000 a 3,6 % v roce 2005 jako důsledek snižování energetické náročnosti tvorby HDP.
Tempo růstu tržního potenciálu zemního plynu se pro období let 2000 až 2010 odhaduje na 2,8 - 3,3 % ročně.
Střednědobý výhled trhu s ropou počítá pro období let 1999 - 2004 s nárůsty dovozů ve výši 3 - 5 % ročně.
Pokles těžby hnědého uhlí se v perspektivě let 1999 až 2010 odhaduje na 1,5 - 1,8 % ročně.
Nárůst tuzemské spotřeby elektřiny pro téže období se odhaduje v rozmezí 1,4 - 1,7 % ročně v závislosti na růstu HDP a jeho energetické náročnosti.
V rámci bilance instalovaných výkonů energetické soustavy se počítá ve střednědobém výhledu pro léta 1999 až 2005 s nárůstem výkonu plynových elektráren o 25 %; jaderných elektráren o více než 100 % při stagnaci výkonu vodních a parních (uhelných) elektráren.
Struktura tvorby a užití energetických zdrojů budou značně ovlivněny skutečností, zda dojde či nikoli k dostavění jaderné elektrárny Temelín. V případě, že tento zdroj elektrické energie bude uveden do provozu, lze očekávat vytvoření takového prostoru v nabídce elektřiny, který nezvýší tlak na snižování energetické náročnosti a vytvoří spíše podmínky pro rychlejší postup při snižování kapacit uhelných elektráren a útlumu těžby prvotních energetických zdrojů. Další konsekvencí této alternativy dostatečné nabídky elektřiny by bylo dilema, v jakém rozsahu a za jakých podmínek uvolnit vstup zahraničních subjektů na český energetický trh.
V případě zakonzervování temelínské elektrárny by se podstatně prohloubily tlaky na snižování energetické náročnosti ekonomiky ČR. Vytvořily by se tak investiční a obchodní příležitosti zejména pro zahraniční výrobce energeticky úsporných technologií, kteří disponují pokročilou výrobní a provozní technikou významně šetřící energetické zdroje. Tato alternativa by zřejmě vedla k rychlejšímu přechodu na částečně vyšší hladinu cen energií, které zohledňují výrobní, distribuční i ekologické náklady. Útlum ve snižování kapacit uhelných elektráren a s ní spjaté těžby uhlí by měl pozvolnější charakter. Obtížná situace by však vznikla v otázkách pokrytí, resp. návratnosti profinancovaných zdrojů v Temelíně. Dopady na ČEZ a subjekty, které poskytly úvěry, by byly enormní a neobešly by se bez významné pomoci státu.

Slavoj Czesaný,
Investiční a Poštovní banka