Procesy daňového řízení

Lhůty pro osvědčení neplatnosti daňových rozhodnutí

Procesy daňového řízení

* Ukládat povinnosti či přiznávat práva lze v daňovém řízení jen rozhodnutím. Jde vždy o rozhodnutí konstitutivní povahy. Na rozdíl od těchto rozhodnutí bývají v procesu daňového řízení vydávána také rozhodnutí povahy deklaratorní, která pouze existující práva a povinnosti autoritativně potvrzují nebo zjišťují.
Rozhodnutí vydaná v daňovém řízení mají pro příjemce závazné právní účinky. Jsou-li jim řádně doručena, musí je respektovat. Jestliže příjemce rozhodnutí s obsahem nesouhlasí, může mu odporovat pouze způsobem stanoveným právními předpisy, tedy prostřednictvím řádných a mimořádných opravných prostředků podaných v rámci daňového řízení či v rámci soudního přezkoumání správního rozhodnutí.
Správní rozhodnutí musí splňovat určité formální a obsahové náležitosti. Mezi formální náležitosti patří: označení oprávněného správce daně, který rozhodnutí vydal; přesné označení příjemce rozhodnutí; číslo jednací, číslo platebního výměru, den vydání rozhodnutí; podpis pověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení a funkce včetně otisku úředního razítka se státním znakem.
Normativní částí rozhodnutí, a tedy jeho základem, je výrok. Ve výroku se příjemci rozhodnutí přiznává určité právo nebo stanoví povinnost. Pokud je rozhodnutím stanovena povinnost k plnění, musí výroková část obsahovat i stanovení lhůty ke splnění povinnosti a jde-li o plnění peněžité, také částku a číslo účtu příslušné banky, na který má být částka uhrazena.
Odůvodnění, pokud je zákonem předepsanou součástí rozhodnutí, soustřeďuje výsledky celého řízení a všechny skutečnosti odůvodňující výrok. Řádné odůvodnění pomáhá příjemcům rozhodnutí v jejich rozhodování, zda využijí svého oprávnění podat opravný prostředek, a uskutečnit tak další stadium daňového řízení. Poučení o opravném prostředku musí obsahovat údaj, zda se jedná o rozhodnutí konečné, nebo zda lze proti němu podat řádný či mimořádný opravný prostředek, v jaké lhůtě, formě a ke kterému správci daně včetně upozornění na případné vyloučení odkladného účinku.
Rozhodnutí správce daně, proti kterému se nelze odvolat ani uplatnit jiný řádný opravný prostředek, je v právní moci. Nenapadnutelnost takovéhoto pravomocného rozhodnutí řádnými opravnými prostředky však neznamená jeho nezměnitelnost nebo nezrušitelnost v případě prokázání existence vad rozhodnutí, a to za využití mimořádných opravných prostředků.
Vady rozhodnutí správce daně lze členit z hlediska jejich možné nápravy na správní akty odporovatelné a akty nulitní. Odporovatelné správní akty obsahují vady, u nichž je náprava připuštěna za pomoci přípustných opravných prostředků. U nulitních správních aktů jde, s výjimkou zřejmých chyb v psaní a počítání, o vady týkající se nedostatků ve formálních a obsahových náležitostech rozhodnutí. Takové rozhodnutí je tzv. aktem, na který se při osvědčení neplatnosti hledí jako na neplatný, neexistující od samého počátku. V téže věci je pak nutno vydat rozhodnutí nové, proti němuž může adresát podat opravné prostředky.
Nedostatky v poučení o opravných prostředcích, jež spočívají v jejich záměně, zkrácení či neuvedení lhůty k jejich podání, odnětí možnosti opravného prostředku, jsou zhojeny šestiměsíční lhůtou ode dne doručení takového rozhodnutí, ve které je podaný opravný prostředek uznán za podaný včas. V případě, že rozhodnutí správce daně stanoví pro podání opravného prostředku lhůtu delší, než stanoví zákon, příp. stanoví možnost podání opravného prostředku, ačkoliv to zákon nepřipouští, právním následkem je platnost lhůty a opravného prostředku stanoveného v rozhodnutí.
Charakter veřejné správy i správních aktů však zakládá pro všechna rozhodnutí bez výjimky tzv. presumpci správnosti správních aktů. To znamená, že na správní akt se hledí jako na bezvadný, pokud není úředně shledán opak. Podle ust. § 32, odst. 7 zákona o správě daní a poplatků ověřuje neplatnost rozhodnutí správce daně, který předmětné rozhodnutí vydal.
Osvědčení o neplatnosti rozhodnutí je výlučně deklaratorním aktem. Správcem daně však nemůže být vydáno v libovolném časovém horizontu, pouze ve tříleté prekluzivní lhůtě stanovené v ust. § 47 zákona o správě daní a poplatků, pokud se jedná o rozhodnutí ve věci vyměření či doměření daně, či v promlčecí lhůtě stanovené v ust. § 70 téhož zákona v případě, že se jedná o rozhodnutí ve věci placení daně.

Eva Dlabalová,
právnička