Dagestán zónou "řízeného konfliktu"

Napětí na Kavkaze hodlá ruský prezident využít ve svůj prospěch beze zbytku

Dagestán zónou "řízeného konfliktu"

Končící týden byl na ruské politické scéně poznamenám dvěma událostmi, jež spolu souvisejí, ačkoli jejich význam není srovnatelný. Tou první bylo "neočekávané" odvolání expremiéra Sergeje Stěpašina a jeho nahrazení Vladimirem Putinem. Potvrzuje se tvrzení ruských analytiků, podle nichž prezident Boris Jelcin v poslední době při personálních rošádách stále více využívá "věrných" mužů ze silových ministerstev, především z restrukturované a do několika služeb transformované KGB. I Putin je stejně jako předchůdce odchovancem této organizace, což naznačuje, že nebyl vybrán Jelcinem pro klidné období.
Personální změny v ruské exekutivě se již v Rusku staly folklórem a většina analytiků je vnímá jako Jelcinovu snahu zajistit bezpečnost pro své nejbližší na dobu, až přestane být prezidentem. Není tajemstvím, že by mohl být pohnán k trestní odpovědnosti přinejmenším za rozpoutání čečensko-ruské války z let 1994 - 1996. Ostatně o kavkazský konflikt jde především. Změna ve funkci premiéra se časově kryla s novou erupcí napětí na Kavkaze a následnými boji v Dagestánu. V Moskvě se začíná hovořit o "druhé čečenské válce" a nejde o pouhou metaforu.
Vnímáme-li obě události v jednotě, pochopíme, proč se již třetím premiérem (po Jevgeniji Primakovovi a Sergeji Stěpašinovi) stal generál KGB Putin. To, že ho Jelcin označil oficiálně za "korunního prince" a svého následníka, ani v nejmenším neznamená pro prezidenta záruku přežití. Za Jelcina není jisté, že jeho vyvolenci přežijí déle, než si to pán Kremlu bude přát. Klíčem k Jelcinovu příštímu rozhodnutí je řešení krize na Kavkaze, přesněji řečeno úspěch boje proti islámským separatistům, kteří na území Dagestánu bojují proti ruským jednotkám i proti místním oficiálním elitám pod vedením čečenského "superteroristy" Šamila Basajeva a jordánského polního velitele Chattaba.
Donedávna až překvapivě tolerované napětí na Kavkaze, jež přerostlo v ozbrojené srážky, současně umožňuje Jelcinovi měnit vnitřní politiku Ruska. Tím, že vyhlásil parlamentní volby na 19. prosince, se zbavil možnosti rozpustit Státní dumu v případě, že neschválila úřadujícího premiéra Putina. Jelcin to nyní ani nepotřebuje. Postačí mu vyhlásit výjimečný stav a podle ústavy má právo odložit volby. To by zřetelně rozšířilo manévrovací prostor pro jeho klan, který tvoří rodinní příslušníci a nejbližší spolupracovníci. Z tohoto pohledu je možné pokládat aktuální situaci v Čečensku a sousedním Dagestánu za "řízený konflikt".
Svou hru hraje také druhá strana. Pro iniciátora vytvoření "Islámského státu Dagestán" (na Moskvě stejně nezávislého jako Čečensko) Šamila Basajeva je nynější zápas něčím víc než jen snahou vymanit se z područí Moskvy. Usiluje o její definitivní porážku. Důvodem není jen "patologická nenávist teroristy", o níž hovoří ruské zdroje, ale i snaha uchovat svéráz "alternativní" či "paralelní" ekonomiky, jež v regionu přežívá. Nejde jen o četné únosy cizinců za lukrativní výkupné, ale i o černý byznys s pohonnými hmotami, jehož negativní důsledky se projevují v celém Rusku, a další aktivity kriminogenních struktur.
Existuje však i "ideová" stránka problému. Jako symbolický trest za rozpoutání rusko-čečenské války a genocidu vůči Čečencům požadovala na konci července čečenská generální prokuratura pro Jelcina a dalších dvě stě ruských činovníků trest smrti. Z pragmatického pohledu Moskvy je však rostoucí neklid na Kavkaze spouštěcím mechanismem, který může zničit ruský federalismus a způsobit, že se oslabený kolos začne rozpadat jako zvětralý kámen. Tomuto nebezpečí má nyní Putin zabránit - anebo padnout jako jeho předchůdci.
Kavkazská válka se zdá být neodvratná, ačkoli není výhodná ani pro oficiálně zvolené elity v Dagestánu i v Čečensku, ani pro federální moc v Rusku. V každém případě totiž dojde k destabilizaci situace a ke snížení důvěryhodnosti země ve světě. Nebezpečí této války je o to větší, že Jelcin, zdá se, již vsadil na silové řešení konfliktu. Podle ruských zdrojů byl Stěpašin odvolán, protože odmítal obdobu krvavého dobrodružství z let 1994-1996. Putin předevčírem sice vyloučil vyhlášení výjimečného stavu, ale dodal, že na potlačení islámských rebelů na Kavkaze postačí dva týdny. V prosinci 1994 se tehdejší ministr obrany holedbal, že k likvidaci čečenských separatistů mu postačí dva dny. Krvavá válka trvala bezmála dva roky.
Dimitrij Běloševský

Donedávna bylo napětí na Kavkazu Moskvou tolerováno. Volby vedou Jelcina k tomu, aby využil ve prospěch svého klanu i této nebezpečné karty.