Ukládat peníze raději u více bank

Maximální výplata z fondu pojištění je omezena částkou 400 tisíc korun

Ukládat peníze raději u více bank

Poslední události okolo Moravia banky opět ukázaly, že obezřetnosti okolo volby výše bankovního vkladu není nikdy dost a že není rozumné nechat celou částku vyšší než 444 tisíc pouze v jediné bance.
(šal)
Bankovní vklad, ač se to někomu líbí či nelíbí, s sebou nese vždy určité riziko. Racionální investor se však vždy snaží toto riziko spojené s daným instrumentem snížit na co nejnižší úroveň. I když se u většiny vkladů v bance vyskytuje specifická ochrana - zákonné pojištění, vůbec to ještě neznamená, že již není nutné zachovávat určitou rozvahu při výběru peněžního ústavu ale také volbě výše ukládané částky.
Celý problém se točí především kolem úpravy zákonného pojištění vkladů, které nejenže se nevztahuje na všechny vklady, ale je také omezeno absolutní výší. Navíc plnění z fondu pojištění je vždy pouze částečné, a tak majitel účtu v exbance nikdy nedostane 100 % svých uložených peněz. "Právní úprava pojištění vkladů vkladů je zakotvena v zákoně č. 21/1992 Sb. v platném znění. V tomto zákoně je přesně specifikováno, na které vklady se pojištění vztahuje. U fyzických osob jsou to pouze takové, které jsou vedeny v českých korunách na jméno, příjmení, adresu a datum narození, popřípadě na rodné číslo," říká Pavel Trnka, vedoucí kanceláře fondu pojištěných vkladů. Jiných bankovních vkladů se zákonné pojištění netýká.
Stejně důležitá informace, jako je typologie pojištěných vkladů, je rovněž výše plnění z fondu pojištění při pádu bankovního ústavu. Celkový úhrn všech vkladů splňujících zákonnou podmínku je u jedné banky nehledě na pobočkovém rozložení těchto peněz pojištěn na 90 procent. Háček je však v tom, že výplata z fondu u jedné osoby je omezena absolutní výší 400 tisíc korun. Ve své podstatě to znamená, že má-li vkladatel uloženo v jedné bance více než 444,44 tisíce korun včetně úroků, pak vyplacená maximální částka znamená nižší procento z vkladů než deklarovaných 90 procent. Při dalším růstu výše vkladů v jedné bance se potenciální ztráta dále zvyšuje. Při vkladu 1 milión korun, by investor obdržel již pouze 40 % z původní výše.
Z této úvahy je zřejmé, že není příliš rozumné ukládat do jediné banky částky přesahující magickou hranici 444,44 tisíce korun. Má-li někdo k dispozici milión korun a trvá na tom, že tyto peníze uloží v bance, daleko rozumnější je tuto částku rozdělit na několik dílčích vkladů a ty uložit v různých peněžních ústavech. Pokud tak učiní, tak maximální potenciální riziko, které s sebou nese, zůstává ve výši 10 % (obdrží 90 % vkladů). Navíc není možné opomenout fakt, že pravděpodobnost pádu několika bankovních ústavů najednou je mnohonásobně nižší, než že nastane krach jediné banky. Z toho důvodu je vhodné rozdělení vkladů vždy na místě. Poslední případ, kdy se další ústav - Moravia banka - dostal do potíží, hovoří za vše a měl by sloužit jako memento pro nepoučitelné a nerozumné vkladatele.