Co nám chybí pro vstup do EU

Studie Světové banky soudí, že připojení k unii vyžaduje angažovanost vlády i společnosti

Co nám chybí pro vstup do EU

Připojení České republiky k Evropské unii významně přesahuje jen prosté převzetí specifických hospodářských instrumentů nebo zákonů evropské legislativy, uvádí rozsáhlá a komplexní zvláštní studie Světové banky, nazvaná Czech Republic - Toward EU Accession.
Jaká má být rozvojová strategie České republiky, táže se po důkladném a podrobném rozboru připravenosti jednotlivých oborů, odvětví a oblastí na vstup do Evropské unie více než 250stránková studie Evropské banky? Tato strategie by měla podle závěrů studie sestávat ze tří rozdílných druhů politiky a reforem.
Především jsou to politika a reformy, jejichž brzké uskutečnění je žádoucí samo o sobě, bez ohledu na přistoupení České republiky k Evropské unii. Za druhé jsou to politika a reformy, jež nejsou od EU oficiálně vyžadovány, jsou nicméně podstatné pro strategii růstu a stabilizace. A za třetí jde o politiku a reformy, požadované jako podmínka procesu připojení k EU, jejichž realizace si vyžádá delší doby a pečlivého rozfázování akcí s cílem maximalizovat jejich prospěch.

Deregulace

Příkladem prvního typu reforem je deregulace infrastruktury - energetiky, telekomunikací a dopravy -, u nichž direktivy EU předpokládají zvýšenou roli trhu a soukromého sektoru. Včasné vytvoření institucionálního a regulačního rámce pro konkurenci v infrastrukturních službách může přilákat významné soukromé investice a zlepšit konkurenceschopnost České republiky. Dalším příkladem je nezbytnost některých reforem ve finančním a podnikovém sektoru, kdy privatizace bank a podniků, jejich restrukturalizace a zlepšení úrovně managementu i vytvoření právního rámce zlepší vyhlídky na udržitelný rozvoj České republiky i na její vstup do Evropské unie.
Druhá řada zahrnuje reformy, jež by měly být uskutečněny přesto, že je přijetí do EU oficiálně nepředpokládá. Mnoho velkých, sociálně citlivých nebo politicky vlivných podniků se vyhnulo větší restrukturalizaci a jejich pokračující ztráty brzdí růstový potenciál hospodářství. Důsledná privatizace není stále dokončena, zejména v klíčových odvětvích, ovládaných dosud veřejným sektorem. Bez strategické privatizace se státní podniky a banky mohou setkat s tím, že pro ně bude stále obtížnější soutěžit na jednotném evropském trhu, což v budoucnosti může vést k zvyšování fiskální tlaků i tlaků na nezaměstnanost. Zranitelné jsou zejména veřejné finance. Urychlení reforem v těchto oblastech - sociální pojištění, privatizace a restrukturalizace - je kritickým faktorem pro zvýšení vnitřních úspor a udržení dynamické nabídkové strany ekonomiky.

Ekologické standardy

Třetí druh politiky se dotýká těch oblastí, kde přijetí standardů EU, nazývaných acquis communautaire, vyžaduje postupný a fázovaný přístup. Česká republika velmi podstatně získá tím, že vyhoví některým ekologickým standardům EU, což přispěje k zlepšení zdraví obyvatelstva a přiláká cestovní ruch. V některých oblastech, jako je například kvalita ovzduší, bude přínos relativně mnohem větší než náklady. V jiných oblastech, jako je kvalita vody a zpracování odpadových vod, budou přímé přínosy menší, méně bezprostřední a méně měřitelné, zatímco nezbytné investice dosáhnou takového rozměru, že jejich brzká realizace nemusí být možná z finančních nebo technických důvodů. Jsou tu i další oblasti, kde je ekologická legislativa EU spjata s fungováním jednotného trhu, jako je zacházení s nebezpečnými chemikáliemi, odpadové hospodářství a standard paliv. V těchto případech jsou přínosy vzhledem k výhodám, vyplývajícím z členství v EU, velké a bezprostřední i přes možné náklady. Strategii řešení nejnaléhavějších ekologických cílů se zřejmě dostane silné veřejné podpory, neboť politikům poskytne příležitost přijmout rázná opatření, jež by jinak byla politicky obtížná. Usnadní to také budoucí využívání strukturálních a dalších fondů EU k financování ekologických investic.
Členství v Evropské unii je pro Českou republiku, jak zdůrazňuje studie Světové banky, nejdůležitějším rozvojovým programem. Vstup do EU však významně přesahuje jen prosté převzetí specifických hospodářských nástrojů nebo zákonů evropské legislativy. Je to za prvé a především otázka vytvoření vhodných podmínek, za nichž bude Česká republika schopna využít výhod integrace. Přijetí acquis by mělo být posuzováno jako nástroj pro zvýšení životní úrovně obyvatelstva, urychlení restrukturalizace i modernizace ekonomiky a právní soustavy. Nerovnovážnost mezi těmito postuláty by narušila hladké fungování ekonomiky. Přistoupení k Evropské unii je velmi náročný úkol, který vyžaduje koncentraci a plnou angažovanost vlády i celé společnosti.

Makroekonomická politika před vstupem

V kapitole o makroekonomické politice Světová banka doporučuje takovou strategii, jež by byla založena na harmonizaci klíčových hospodářských fundamentů, jako jsou fiskální a vnější rovnováha. To předpokládá podporu hospodářského oživení a provádění opatrné měnové a fiskální politiky, zejména posílení fiskální disciplíny.
K podpoře hospodářského oživení v České republice Světová banka připomíná pokrizovou zkušenost nových (emerging) trhů s riziky omezeného přístupu k úvěrům a nepružného trhu práce: Tamní podniky, které plánovaly budoucí operace založené na přístupnosti úvěru, nemohou nadále podnikat, a tudíž ani platit své dluhy. To u bank vyúsťuje v růst nedobytných úvěrů, zejména u dlužníků z řad malých a středních firem v neoobchodním odvětví, které zpravidla nemají přístup k zahraničním půjčkám.
V části o fiskální politice a decentralizaci poukazuje studie na slabosti vládní praxe provádět velké množství mimorozpočtových aktivit. Veřejné finanční závazky mohou generovat náhlé a zcela neočekávané nároky na rozpočet a ohrozit tak budoucí fiskální stabilitu. Za druhé mimorozpočtové vládní programy nejsou explicitně spojeny se strategickými záměry, na nichž je postaven rozpočet. Vláda by proto měla minimalizovat zmíněná rizika tím, že by stanovila nové limity a pravidla pro mimorozpočtové programy.
Dalším potenciálním rizikem je podle studie nynější vztah mezi místními a ústředními finančními závazky, který je postaven na dvojúrovňovém systému.

Zahraniční obchod

V části o zahraničním obchodu a zahraničních přímých investicích Světová banka doporučuje zlepšit rámec politiky hospodářské soutěže, přičemž příslušný úřad by měl mít zesílené kompetence a svá rozhodnutí monitorovat i ex post. Je třeba zlepšit nynější rámec státní pomoci tím, že se vytvoří průhledný monitorovací mechanismus, jenž by sledoval subvence. Státní pomoc by měla být také podrobena kompetenci úřadu pro hospodářskou soutěž, ovšem až po jeho reformě. V budoucnosti by vláda měla při veřejných zakázkách dát šanci i zahraničním společnostem, takže domácí firmy by neměly mít přednost. Měla by přizpůsobit tarifní sazby u států s doložkou nejvyšších výhod se sazbami uvalovanými v EU.
Další část se zabývá problémy reforem sociální péče, zdravotnictví a školské soustavy.
Důchodový systém by měl být reformován tak, aby odpovídal demografické dynamice. Přes nedávné mnohé změny struktury sociální pomoci a sociálních podpor zůstávají problémem stimuly pro příjemce, například nynější systém může mít vážné destimulující efekty na ochotu pracovat.
K problému Romů studie upozorňuje, že kombinace omezení přístupu ke vzdělání, vysoké nezaměstnanosti, nezdravého způsobu života, špatného bydlení, vysoké natality a úmrtnosti z nich učinila enklávu na úrovni třetího světa, izolovanou od většinového českého obyvatelstva.
Ve zdravotnictví se, jak poznamenává studie, bude Česká republika v procesu vstupu do EU pravděpodobně potýkat s tlaky na rostoucí výdaje. Nynější systém financování je křehký, i když byl zatím zvladatelný. Hlavním problém je vysoce roztříštěný charakter zdravotní politiky v České republice. V tomto sektoru není jasné řízení a chybí jasná vize, což ovlivňuje celý systém a náklady na něj. Politika vůči zdravotním pojišťovnám vyžaduje lepší konzistenci. Je zapotřebí zlepšit úsilí o snížení nákladů, které je nedostatečné. Východiskem by měl být vysoce kvalitní interaktivní manažerský informační systém, který by umožnil vládě, pojišťovnám a manažerům sledovat objem i náklady zdravotní péče. Dosavadní informační systém musí být zmodernizován.
Pokud jde o školství, přijetí do Evropské unie bude mít významné důsledky pro českou vzdělávací soustavu. Členství EU postaví Českou republiku do velmi konkurenčního hospodářského prostředí. To podtrhuje nutnost posílit modernizační tendence. Další investice do této oblasti by měly jít především na financování nových iniciativ.

Maximalizace výhod

Vstup do EU zvýrazňuje nutnost rozvíjet politiku a instituce, jež usnadní restrukturalizaci, a tím zvýší potenciál českého hospodářství tak, aby mohlo více těžit z rostoucí soutěže na jednotném trhu EU. Úřady by měly zlepšit prostředí, v němž funguje finanční a podnikový sektor, a vypracovat strategii reformování klíčových komponentů hospodářské infrastruktury.
Světová banka doporučuje při reformě českého bankovního systému především urychlené přijetí právních reforem, neboť právní prostředí je důležitým vnějším faktorem, který ovlivní výnosy privatizačních transakcí. Do orgánů, které spravují technicky složitý privatizační proces, by měla být přibrána poradenská společnost, která by umožnila analyzovat jeho širší implikace. Řízení státních bank by se mělo v předprivatizačním období zlepšit. Budoucí lepší výkonnost bankovního sektoru se neobejde bez dalších reforem podnikového sektoru.
Kapitálový trh musí být dále posílen, aby obnovil svou důvěryhodnost a stal se reálným zdrojem podnikového financování. To si vyžádá koncentrované úsilí vlády. Reformu potřebují akciový trh, investiční fondy, penzijní fondy a pojišťovny.
K pracovnímu trhu studie připomíná, že dodržování některých předpisů EU by mohlo zvýšit náklady na jednotku práce, záporně ovlivnit mzdové požadavky, a tak snížit konkurenceschopnost podniků v zahraničí. Studie doporučuje odložit přijetí těch norem EU, které omezují pružnost (v případě nákladů na propuštění).
V infrastrukturním sektoru by měla Česká republika přijmout a uplatnit vhodnou mikroekonomickou politiku, která mimo jiné umožní zajistit jeho mezinárodní konkurenceschopnost.

Legislativa

Za tři největší problémy, s nimiž se Česká republika bude potýkat při přijímání legislativy EU (tzv. acquis communautaire), studie označuje nároky na investice do ochrany životního prostředí, přizpůsobení zemědělského sektoru novému hospodářskému prostředí a reformování veřejné správy ve světle požadavků vstupu do EU. Evropská unie ovšem hodlá přistupujícím zemím poskytnout fondy, jež pomohou financovat některé ekologické investice. Protože realizace těchto úkolů se týká různých úřadů a institucí, vláda by měla změnit fungování mnoha veřejných agentur, které se zabývají ekologickými otázkami. Světová banka odhaduje, že správa bude potřebovat nejméně 820 nových zaměstnanců.
K přípravě zemědělského sektoru pro vstup do EU studie upozorňuje na nutnost konsolidace vlastnictví pozemků a vyřešení přetrvávajících finančních otázek. Doporučuje efektivněji využít rozpočtovou podporu zemědělství, přičemž důraz by měl být na efektivnost spíše než na cenu a exportní subvence. Česká zemědělská politika by měla akceptovat instrumenty a požadavky Společné zemědělské politiky (CAP) Evropské unie. Plné přijetí cenové politiky na úrovni EU by mělo být odloženo do doby vstupu. Opatření ke snížení sociálního napětí a sociální podpora ve venkovských oblastech by měly být odděleny od hlavních nástrojů zemědělské politiky, zaměřených na zvýšení výkonnosti a konkurenceschopnosti.

Státní správa

Zlepšení státní správy je důležitým aspektem kandidatury České republiky pro vstup do EU. Je třeba vytvořit pevnější základnu pro státní službu, především přijmout zákon o státní službě. Nynější návrh zákona je problematický. Studie podtrhuje nutnost revize struktury a praxe odměňování ve státní službě, neboť nynější systém není konkurenceschopný ve vztahu k soukromému sektoru, zejména u nejkvalifikovanějších zaměstnanců. Měl by být posílen mechanismus, který umožní sledovat, jakých výsledků dosahují jednotlivé organizační jednotky státní správy s ohledem na využitý objem rozpočtových výdajů.
Světová banka za nejpalčivější problém považuje také revizi struktury vlády. Nynější systém pravomocí náměstků premiéra, jak se zdá, neposkytuje stabilní institucionální základnu pro formulaci vládní politiky a její koordinaci. Vláda by měla zvážit vytvoření takové struktury kabinetu, jež by premiérovi umožňovala mnohem lépe přijímat rozhodnutí na politické úrovni. Taková struktura by pravděpodobně závisela na systému vládních výborů a podvýborů spíše než na institutu náměstků premiéra. Tyto orgány by byly podporovány jedinou profesionální analytickou skupinou podřízenou předsedovi vlády. Jejich obsazení souvisí s realizací celkové strategie vytvoření profesionální a kvalifikované státní služby. Pro efektivnost fungování vládních rozhodovacích procesů jsou podstatné analýzy na úrovni ministerstev.