Také dluhopisy mohou být velmi rizikovým nástrojem

Také dluhopisy mohou být velmi rizikovým nástrojem

(lac)
Dluhopisy bývají oblíbené zejména ze strany konzervativnějších investorů, kteří nejsou ochotni postupovat příliš velké kolísání hodnoty svých úspor. Existuje však zvláštní skupina těchto cenných papírů, kde riziko ztrát je často větší než i u akcií. Na druhou stranu jsou však jejich majitelé odměněni potenciálně výrazně vyšším výnosem. Pro tyto instrumenty se vžilo označení "prašivé" dluhopisy (z anglického junk bonds).
"Prašivé" dluhopisy jsou extrémně spekulativní cenné papíry, které vydávají nové či finančně nepříliš silné společnosti. Vzhledem k nízké bonitě emitenta zde hrozí velké nebezpečí, že nebude schopen splácet své závazky a dluhopis se stane bezcenným. Vzhledem k těmto skutečnostem hodnotí světové ratingové agentury tyto cenné papíry nízkými známkami. Například agentury Moody's či Standard & Poor's pro jejich posouzení používají spekulativní stupně Bb, resp. BB a nižší.
Aby však emitující společnosti takto málo kvalitní tituly dokázaly umístit na trhu, musí je v nějakém směru učinit pro investory atraktivní. Z tohoto důvodu se proto "prašivé" dluhopisy mohou pochlubit vynikající kupónovou sazbou, která v některých případech i několikanásobně převyšuje úročení jejich podstatně bezpečnějších protějšků. Tyto instrumenty jsou tak příležitostí pro odvážné investory, kteří jsou ochotni podstoupit velké riziko výměnou za šanci na vysoce nadprůměrné výnosy.
Přestože i v České republice by bylo možné najít tituly, které by tyto charakteristiky splňovaly, je tento segment trhu dluhopisů rozvinut především na západ od našich hranic, konkrétně v USA.
Nákup "prašivých" dluhopisů ale není zcela bez obtíží. Individuální investor může jen stěží shromáždit dostatečné množství finančních prostředků, aby si z těchto cenných papírů mohl vytvořit dostatečně diverzifikované portfolio. V opačném případě ovšem hrozí nebezpečí, že při vložení veškerých finančních prostředků do jednoho titulu a bankrotu příslušného emitenta, klesne hodnota investice k nule. Řešením pro zájemce se skromnějšími prostředky jsou fondy, které se na tyto instrumenty soustředí. Přestože však je v tomto případě riziko rozloženo do většího množství titulů, stále výnosy na vkus konzervativnějšího investora příliš kolísají.
U "prašivých" dluhopisů existuje otázka, zda podstupované riziko není neúměrně vysoké i vzhledem k velmi slušným výnosům. V různých obdobích v minulosti by však odpověď zněla různě. Například na přelomu osmdesátých a devadesátých let v souvislosti se zpomalením hospodářského vývoje ve světě zaznamenali investoři v tomto segmentu velmi citelné ztráty. Naopak v letech 1992 až 1997, kdy akciové trhy vytrvale rostly a úrokové míry byly poměrně stabilní, bylo zde možné dosáhnout velmi atraktivních zisků.
I přes určitá podobná pozitivní období nelze však tyto instrumenty pro uložení finančních prostředků příliš doporučit. Z dlouhodobých průměrných výsledků se ukazuje, že ani nadprůměrně vysoký výnos nedokáže kompenzovat poměrně častou neschopnost emitentů splácet závazky z těchto cenných papírů. Statisticky řečeno, střední hodnota výnosů z "prašivých" dluhopisů v delším období nedokáže překonat zhodnocení bezpečnějších dluhopisů. Z tohoto důvodu je tak lepší odolat na první pohled velmi atraktivnímu výnosu vyjádřenému kupónovou úrokovou sazbou a uvědomit si rizika, která jsou s těmito tituly spojena. Toto hodnocení nevyznívá pro "prašivé" dluhopisy nijak lichotivě.