Operace Dvakrát přeškrtnuté E se zdařila

Novou evropskou měnu euro nikdo nepodceňuje, Japonci se strachují, že jejich jen bude vysunut na podřadnější pozici

Operace Dvakrát přeškrtnuté E se zdařila

* Nová obří mateřská letadlová loď se jménem Euro vyplula za velké slávy na nepředvídatelně proměnlivou a leckdy zrádnou hladinu měnového oceánu. A citelně změnila poměr sil v neustávajících námořních bitvách, i když se jako začátečnice musí ještě v mnohém učit tajům válečnického řemesla. V první bojové operaci ji můžeme kódově označit jako Dvakrát přeškrtnuté E, nicméně velení křižníků, torpédoborců a minolovek, ale ani posádky leckdy již vetchých a vratkých rybářských člunů nikterak nezklamala.
Euro je zatím nejkurióznější měnou na světě - její bankovky a mince mají totiž jedenáct rozličných podob. Takže máte-li po Novém roce v ruce třeba německou marku, už to vlastně není to hrdé platidlo blahobytného státu, ale jen určitá "podměna" eura. A totéž platí i u francouzského nebo belgického franku, italské liry, španělské pesety a dalších měn jedenácti členských zemí Evropské měnové unie. Aby to nebylo tak jednoduché, můžeš si u své banky ovšem nadále ponechat svůj účet v DEM, FRF, ITL a tak dále, ale také zároveň v eurech.

Jak se nakupuje s eurem?

Říká-li se nicméně, že euro bude až do ledna 2002 jen zúčtovací jednotkou, není to tak úplně pravda. Na Nový rok přišla ke stánku letecké společnosti Sabena na bruselském letišti Dominique Bichutová, koupila si zpáteční letenku do Frankfurtu a zaplatila ji eurem - novou kreditní kartou, kterou jí vydala francouzská banka. Mohla si libovat. Kdyby totiž měnila francouzské franky za belgické, musela by zaplatit příslušnou komisi směnárně. Takhle to měla bez poplatků. Týká se to ovšem jen směny eura za měny členských zemí Eurolandu, což jsou Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Irsko, Finsko a Rakousko.
Francouzské obchodní domy prodávaly své zboží za euro (ovšemže v podobě kreditní karty nebo šeku) již v sobotu 2. ledna. Pan Yves-Thibault de Silguy, který má v Evropské unii na starosti měnové otázky, si v Paříži koupil několik "cédéček" a zaplatil šekem 141,94 eura (EUR). Mohl použít také franky, neboť všechny ceny jsou nyní uváděny jak v místní měně, tak v euru. Ale jako jeden z otců nové měny musel jít příkladem.
Při některých nákupech však leckdy dostává zabrat psychologie kupujícího. Řekněme, že si v pařížském supermarketu koupíte kalhoty, jejichž dvojí cena zní - 395 franků, 61 euro. Ta cena v euru není zrovna přitažlivá. Už Baťa u nás zavedl trik s cenami jako například 99,90 korun, což v očích zákazníka je ještě kolem devadesáti, ale ve skutečnosti je to stovka. Jenže srazíte-li u zmíněných kalhot cenu v eurech z 61 na 59,99, ztrácíte významnou část marže.
Kdyby jen to! Jak se listu New York Times svěřil Klaus Gossens, šéf evropského prodeje německé společnosti Braun, za týž výrobek zaplatíte v různých zemích Eurolandu různou částku. Tak třeba holicí strojek Flex Integral stojí ve Španělsku v přepočtu 90 amerických dolarů, v Nizozemsku 103, v Německu 118 a ve Francii dokonce 124 dolarů. Takže Němec si koupí německý výrobek dráž než například Španěl. Stejně je tomu třeba i s dalšími výrobky.

Všechno je transparentní

Klaus Gossens si postěžoval: "Vstupujeme do situace, kdy je všechno velmi transparentní. Jestliže jsem kupující a nedostanu uspokojivou cenu, obrátím se k jiné značce." Cena v eurech umožní zákazníkům snadno srovnávat, co kde kolik stojí. Rozdílné ceny uvedeného holicího strojku nejsou určeny nějakou libovůlí - obchodní sítě ji diktují dodavatelům s ohledem na kupní sílu obyvatel té které země. A že Flex Integral stojí ve Španělsku o 34 dolary méně než v sousední Francii, je dáno tím, že obyvatelé iberského státu mají osobní příjmy asi o čtvrtinu nižší, než je průměr Evropské unie. Obchodníci s tím musejí počítat.

Vrátí se náklady na přechod?

Jen znalec informačních technologií si dovede představit, co úsilí a peněz operace Dvakrát přeškrtnuté E obchodníky i jejich dodavatelské podniky stála. Což teprve banky! Například největší francouzská soukromá banka Société Générale (SG) vydala na vytvoření nových programů miliardu franků, tedy něco přes pět miliard korun. Vyplatí se jí to? Jak nám řekl Lionel Ridé, operační ředitel pražské pobočky SG, perfektně provedená konverze na euro přinese větší objem obchodů a navíc tím jeho ústav nepochybně získá dobrý image, a to není ve vysoce konkurenčním odvětví, jako je bankovnictví, vůbec zanedbatelná veličina.
Operace Dvakrát přeškrtnuté E proběhla v pražské pobočce ze Silvestra na Nový rok hladce. To proto, že tým SG měl za sebou simulaci, k níž došlo v sobotu 19. a v neděli 20. prosince, a to zároveň v pařížském ústředí, v rozsáhlé síti SG ve Francii a v pobočkách, jež působí v 70 zemích světa.
Metodicky na to šel rozsáhlý pařížský tým tak, že po několikaleté předběžné přípravě celý minulý rok produkoval a zkoušel jednotlivé dílky skládačky, puzzle, jak to vyjádřil Lionel Ridé, a ty posílal do své sítě včetně Prahy. Přibližně každých čtrnáct dní přicházel jeden program, který se testoval, a díky pružné komunikaci s ústředím se nejen "vychytaly mouchy", ale určovala se také specifika zemí, v nichž SG operuje. Jen v Praze na tomto náročném projektu pracovalo střídavě 15 až 20 odborníků, z toho 10 na plný úvazek. V pařížském ústředí to bylo 500 vysoce kvalifikovaných specialistů.

Jaké šance má euro?

Lionel Ridé je zkušený bankéř, u SG pracuje už patnáct roků, a to nejen v Paříži, ale i v Singapuru a nyní už čtyři roky působí v Praze. Jaké šance dává euru? Domnívá se, že to bude velmi silná a bezpečná měna, protože je za ní síla ekonomiky jedenácti zakládajících zemí Evropské měnové unie. Skutečně. V Eurolandu žije 290 miliónů lidí. Na světovém hrubém domácím produktu i na globální obchodní výměně se podílejí celou jednou pětinou. Takže jejich hospodářská váha je skoro srovnatelná se Spojenými státy.
Podaří se euru, aby se stalo rovnocenným konkurentem všude na planetě dychtivě vyhledávaného zeleného platidla? Americký ministr financí, bývalý úspěšný bankéř Robert Rubin přiznal, že euro "se postaví po bok dolaru, což povede k bipolárnímu mezinárodnímu měnovému režimu, který vystřídá šedesátiletou či sedmdesátiletou nadvládu dolaru". K tomu však nedojde hned, ale postupně, během několika let.
Neohrozí euro dolar? Podle Rubina "je euro měna jako každá jiná", a "pokud zůstanou hospodářské fundamenty Spojených států silné, nemusí se dolar ničeho bát".
Jak však uvádí agentura Reuters, euro by mohlo přimět investory přehodit výhybku z dolaru na tuto novou měnu, což by USA ztížilo přilákat kapitál ke krytí rostoucího schodku obchodní bilance. A to by mohlo zvednout úrokové sazby a přibrzdit hospodářský růst.

Japonci bijí na poplach

Horší vyhlídky na soutěžení s eurem má japonský jen. Do vyplutí mateřské letadlové lodě Euro na neklidný měnový oceán se za jedničkou dolarem braly v úvahu ještě další slušně těžké váhy - německá marka a japonský jen -, které soupeřily o prominentní druhé místo. Dravý rozjezd eura na světových devizových trzích značně znepokojil vládu v Tokiu. Shodou okolností měl japonský premiér Keizó Óbuči naplánovanou cestu do Evropy a přispěchal se svým řešením, jež by z jenu neučinilo vyčerpaného boxerského šampióna, vyřazeného z ringu těžšími vahami, mezi něž bude euro jistě patřit. Prudké pohyby ker na hladině světových finančních trhů loni a předloni prorazily otvory do kýlů asijských, ruských i brazilských plavidel. Proč tedy nevytvořit "tripolární" měnový systém, který by zajistil spolupráci dolaru, eura a - jenu, dovozuje Óbuči. Jenže jakkoli zbožná či i pragmatická přání kormidelníka japonského křižníku Jen nemusejí nezbytně zabrat, i kdyby k tomu byla potřebná dobrá vůle politiků z velení mateřské letadlové lodi Euro.
S eurem je tedy třeba počítat, tím spíš, že jako mláďata některých živočichů se postavil ihned na nohy a není vyloučeno, že brzy vyroste v otesánka. Co naši čeští vývozci a dovozci? Mají si vytvořit účty v euru?
Lionel Ridé z pražské pobočky banky Société Générale byl ve svých radách, které by poskytl našim podnikům, po mém soudu poněkud zdrženlivý: "Nevím, proč bychom nyní měli našim českým zákazníkům radit, co mají udělat. Za měsíc budou věci jasnější. Myslím si, že vyčkávací postoj (wait and see) nikomu neuškodí."
Tato uvážlivá opatrnost je (nebo by měla být) ostatně bankéřům vlastní. Není dána snad tím, že by pan Ridé nevěřil ve zdraví a spolehlivost eura. Naopak, je o jeho budoucí síle skálopevně přesvědčen. Něco jiného je však na jedné straně silná měna a na druhé straně bankovní praxe a zkušenost.
A co on sám, převedl si svůj účet na euro? Lionel Ridé prozrazuje, že má zatím své konto v českých korunách, protože v Praze žije a pracuje.

Síla a slabosti nové měny

Jako u každé novinky se i kolem budoucnosti eura vynořily jisté, byť nepříliš výrazné pochybnosti. Samuel Brittan z listu Financial Times se třeba obává, že Evropská centrální banka (ECB), v níž po vzoru Bundesbanky v denním režimu rozhoduje šest členů výkonné rady, může reagovat na vývoj finančních trhů příliš pomalu, "což potřebujeme asi stejně jako díru v hlavě". A dále: Německo a Francie tlačí ECB ke snižování úrokových sazeb, a to se záměrem zvýšit zaměstnanost. Naštěstí prý "narazily na zeď opozice centrálních bankéřů všech druhů".
Jiní skeptici zase poukazují na dvousečnost nové měny: Silné euro sice zvýší svou důvěryhodnost, ale může ohrozit exportéry, protože jeho příliš vysoký směnný kurs je odsoudí k nižší konkurenční schopnosti.
Pochybnosti jsou bezesporu zdravější než bezmezná sebedůvěra, jež třeba kdysi provázela na první plavbě loď zvanou Titanic. Evropští bankéři včetně těch v ECB ovšem netančí bezstarostně na palubě, naopak - neodtrhnou ani na vteřinu oči z digitálních signálů o pohybech hladiny měnového oceánu.

Miroslav Prchal