Čtyři muži putují na severní pól

Film o dobrodružství, které se stalo bojem o život

Čtyři muži putují na severní pól

* Film režiséra Pavola Barabáše 118 dní na ledu zachycuje ces- tu polární expedice, které se podařilo přejít severní pól z Ruska do Kanady. Členem expedice byl Slovák Peter Valušiak. Film uvádí pražské kino MAT.
Peter Valušiak se před rokem stal členem expedice, která se rozhodla přejít napříč Antarktidou z Ruska přes severní pól do Kanady. Spolu se svými přáteli - Vladimírem Čukovem, kameramanem Ivanem Kužilevským a špičkovým horolezcem a záchranářem Valerim Kochanovem se vydali na výpravu, o niž se před nimi již pokoušeli mnozí, ale všichni doposud bezúspěšně. Obrovské a nesmírně náročné dobrodružství líčí film slovenského režiséra Pavola Barabáše 118 dní v zajetí ledu, který byl uveden na Febiofestu.
Na cestu se čtyři muži vydali 23. února loňského roku. Čekala je cesta sněhem a ledem při teplotách -50 oC, o níž věděli, že vzdušnou čarou měří 1800 kilometrů. Kolik kilometrů to však bude na plovoucím ledě, netušil nikdo z nich. Peter Valušiak vzpomíná: "První dny jsme vstávali za tmy a šlapali za šera a strašného mrazu. Jedinými průvodci nám byli polární lišky a medvědi. První bivaky byly kruté. Hned první noc nás vzbudilo noční sesouvání ledu. Stan jsme ve tmě, obklopeni hučícím ledem, museli přenést do bezpečí. Pomalu jsme si začali zvykat na strašné zvuky ledu a na noční přesuny stanu. Ale na co se zvyknout nedalo, byli medvědi. Každý večer jsme usínali s pocitem, že ta bílá hora masa se vrhne na náš stan."
Slunce poprvé viděli až 3. března. Tehdy poklesly teploty na -40 až -25 oC. Ale přidal se další nepřítel - prudký vítr, který trhal ledová pole a vytvářel nespočet vodních kanálů a ledových bariér. Saně, jediný dopravní prostředek, byly stále častěji rozbité. Slunce, které jim od poloviny dubna svítilo na cestu téměř čtyřiadvacet hodin denně, však polárníkům umožnilo zvládat delší trasy. Zatímco v prvních dnech expedice nedokázali v šeru ujít více než čtyři až pět hodin denně, za světla dokázali být na cestě dvojnásobně dlouhou dobu. Severního pólu expedice dosáhla po 75 dnech - 8. května. Ze severního pólu vedou všechny cesty na jih, při přechodu východní polokoule na západní se muži vraceli jakoby o den zpátky, a zatímco na ruské straně šli během dne, na kanadské šlapali uprostřed noci. Ke konci cesty, kdy už většinu saní měli rozbitých, šli 12 - 14 hodin denně a spánek omezili na pouhých pět hodin. Po 118 dnech však dorazili k cíli. "Místo očekávané radosti se objevil pocit smutku. Sedl jsem si na vyčnívající iceberg a obrátil jsem se směrem zpátky. Přišlo to tak nečekaně, až mi bylo najednou líto, že je to za mnou," vzpomíná Peter Valušiak. "Až ráno jsem si začal uvědomovat, že jsme laťku polárního podnikání v Antarktidě zase posunuli o něco výš. Že to, o čem někteří jen sní, se pro nás stalo skutečností."
Film 118 dní na ledu můžete vidět v rámci přehlídky filmů Pavola Barabáše, která se uskuteční od 8. do 10. února v pražském kině MAT.