O Rusalce teď už každý ví

Nový český muzikál zvedl bouři u milovníků opery, ale...

O Rusalce teď už každý ví

* Na některé klenoty české kultury si strážci jejich patiny sáhnout nedají. Smířili se sice s nejrůznějšími verzemi Prodané nevěsty (Drak, Husa na provázku, Divadlo Petra Bezruče, Ypsilonka, bří Formanové), odradili ale Miloše Formana od radikální úpravy a režie Dalibora v Národním divadle a nejnověji je pořádně podráždila muzikálová verze Rusalky Antonína Dvořáka v pražském Divadle Milénium.
(FAR)
Co je vlastně na nové Rusalce, pod kterou se podepsaly takové osobnosti, jako Michael Prostějovský (úpravce libreta Jaroslava Kvapila), Zdeněk John (autor hudební úpravy), Jozef Bednárik (režie), Libor Vaculík (choreografie), Theodor Pištěk (kostýmy), Jaromír Pizinger (scéna), Martin Kumžák (aranžmá, dirigent) a další, tak popuzuje? Vždyť přece co jméno, to pojem. Z tábora protivníků se přesto střílí z děl. Nebýt dobrého opevnění, dávno by hradby Milénia rozmetaly salvy ostrých slov operujících s pojmy dehonestování, diletantismus, kýč, efektnost, komerce... Nad Prahou se jako obvykle vznáší světlice i dýmovnice tezí, ne však argumentů.
Jeden základní zní asi tak. Navštivme operu Rusalku v Národním divadle a muzikál Rusalku v Miléniu. Pokud nemáme šedý zákal, rozpoznáme záhy bídu a provinční úroveň opery od invenčního, trochu i odvážného muzikálu. Škoda jen, že autoři muzikálové verze světoznámé opery neměli odvahy víc. Některé výstupy jsou opravdu jen muzikálovou variací operní konvence (za všechny tzv. komické scény hajného a kuchtíka).
V jakési rozhlasové diskusi se obránci opery zaštiťovali vyprodaností Rusalky ve Zlaté kapličce. Zapomněli dodat, že se hraje jednou za měsíc, muzikál v Miléniu každý den... Vypraví-li se kdo na muzikálovou Rusalku bez předpojatosti, potom ho uspokojí nápadité hudební aranžmá proměňující mnohé árie a sbory v hity: Květiny bílé po cestě, Mám zlaté vlásky mám, Náš princ těžce stůně, Za tvou lásku...
Snad každý bude fascinován režijně efektními kouři a ohni (pokud nezná Bednárikovy operní režie), tvarovou a barevnou dokonalostí Pištěkových kostýmů, z nichž ten vodníkův nebo ježibaby a sladěnost bludiček, dvorních dam, mušek, holubic, kuchtiček a všeho ostatního hmyzu, rostlinstva i lidské havěti si říká o zápis na tip za kostým roku. Leckdo se zařadí také k obdivovatelům vodních, světelných nebo pyrotechnických efektů. Jenom orchestr by měl ještě hodně cvičit a mistr zvuku by mohl zapracovat na hlasitosti ozvučení sálu - decibelů spíše ubrat, na muzikály nechodí jen nahluchlí teenageři.
Není tomu jinak nikde na světě - na muzikál se chodí ze všeho nejvíc na osobnosti, které v nich hrají, zpívají a tančí. Takových není u nás zrovna mnoho, ale ty nejznámější hrají teď právě v Rusalce. Bára Basiková zní na reprízách lépe než na premiéře nebo na předčasně vydaném cédéčku. Její Měsíčku na nebi hlubokém je songem, který se lidem, kteří nemilují operu, musí líbit přirozenou hlasovou polohou. Občas Báru zastoupí mladičká Šárka Tomanová, a dobře. Když nezpívá Rusalku, hraje a tančí Milenku a Konvalinku.
Impozantní je hudební i herecký projev Yvetty Blanarovičové v roli Cizí kněžny, Jiřího Schoenbauera jako Vodníka nebo Pavly Kapitánové - Ježibaby. A psát o Kamilu Střihavkovi, který po Ježíšovi teď září jako Princ, je snad zbytečné. Za pozornost stojí Dan Vašut v roli Šaška. Nezklamou ani alternující Petr Muk (Princ), Peter Poldauf (Vodník), Yvonne Přenosilová (Ježibaba). Inscenátoři připsali do muzikálu chorograficky náročnou roli Vody, kterou tančí Nelly Danko nebo Andrea Miltnerová.
Rusalka v Miléniu je zajímavou alternativou klasické hudební látky. Docela chápu, že minoritní svět milovníků opery přihlíží poněkud žárlivě, někteří jeho fundamentální teoretikové dokonce militantně. Odpověď na otázku, co se smí a co ne, dají hlavně diváci. A další divadla, kde se pokusí udělat Rusalku jinak. O jednom se píše v dnešním divadelním glosáři.