Jak se kradlo umění v uplynulých letech

Art Loss Register eviduje 100 tisíc pohřešovaných výtvarných děl a starožitností

Jak se kradlo umění v uplynulých letech

* Od starých medvídků přes poštovní známky až po nábytek, obrazy a dalších čtrnáct skupin předmětů kulturní hodnoty najdou zájemci v Registru pohřešovaných uměleckých děl (Art Loss Register) se sídlem v Londýně, New Yorku a Düsseldorfu.
(nak)
Akciová společnost Art Loss Register vznikla v roce 1991 a v krátké době se stala největší komerční databází odcizených a pohřešovaných uměleckých děl na světě. Hlavními akcionáři jsou mimo jiné Mezinárodní nadace pro výzkum umění (IFAR), čtyři největší aukční síně Christie's, Sotheby's, Bonhams a Philips, Asociace britských starožitníků, Společnost londýnských obchodníků s uměním a Mezinárodní konfederace obchodníků s uměním (CINOA).
Ač je ARL komerční organizací, bezplatně registruje sto nejvýznamnějších ztracených uměleckých děl označených organizací UNESCO, a také velké množství děl ukradených nebo zmizelých při rabování v zemích třetího světa.
Pracovníci společnosti plynně hovoří dvanácti jazyky, mimo jiné i česky a maďarsky. Každoročně zpracují v průměru 10 až 12 tisíc nových hesel, o něž se rozšíří počítačová databáze pohřešovaných děl. Těch, která se najdou a vrátí původním majitelům, je, bohužel, mnohem méně. Péčí této organizace se jich dosud podařilo najít víc než 900.
"Hlavní je, aby majitelé měli kvalitní popis a fotografie děl, která vlastní," upozorňují pracovníci registru ve výroční zprávě, vydané v letošním roce. Jejich dotazník, který se stává jakýmsi identifikačním štítkem ztraceného předmětu, má devět kolonek. Zjišťuje se vše, od typu ztraceného předmětu přes jeho rozměry, materiál, popis, zvláštní znaky, název a dobu vzniku až po autora.

Nejvíc se vykrádají domácnosti

Ve více než polovině případů se ve světě ztrácejí umělecká díla a starožitné předměty ze soukromých bytů a domů. Za nimi následují muzea a galerie. Jejich majetek se na celkovém počtu ztracených děl podílí 12 procenty. Deset procent databáze tvoří díla ukradená v kostelech. Pro západní Evropu a zámoří je toto číslo překvapivě vysoké. Z větší části je tvoří krádeže ve svatostáncích Itálie a východní Evropy, kde tento druh trestné činnosti představuje vážný problém. Krádeže z obchodních prostor, skladišť a depozitářů a veřejných budov evidované Registrem pohřešovaných uměleckých děl se na celku podílejí devíti procenty.

Hlavní zdroj: aukční katalogy

V registru nejčastěji hledají policisté, specialisté aukčních síní, mají-li pochybnosti o původu díla před jeho zařazením do katalogu, nebo sběratelé, kteří uvažují o koupi nového přírůstku do své sbírky. Ukazuje se, že v průměru každý desátý předmět, kontrolovaný v registru policií nebo experty aukčních síní, je kradený.
Katalogy velkých aukčních síní se před aukcí systematicky porovnávají s databází Registru pohřešovaných uměleckých děl (ALR). Počet takto identifikovaných kradených děl se rok od roku liší, ale v průměru bývá kradená jedna ze 4500 položek nabízených k aukčnímu prodeji. Stoupá ovšem počet kradených děl prodávaných v malých aukčních domech a ve starožitnických obchodech.
Nejčastěji se daří najít a původním majitelům navrátit ukradené obrazy. Nalezené ukradené obrazy činí 51 procento všech nalezených odcizených předmětů kulturní hodnoty. Poměrně úspěšně se ve světě také daří odhalovat pachatele krádeží stříbra a nábytku. Kradené předměty se z jedenapadesáti procent nacházejí v aukčních katalozích a z jedenatřiceti procent se navracejí zásluhou práce policistů.
S tím, jak se databáze ALR čím dál víc využívá v mezinárodním měřítku, stoupá procento děl, jež byla zadržena v jiné zemi než tam, kde došlo ke krádeži. Zatímco v prvním roce exis-tence registru se takto podařilo vypátrat deset procent děl, loni už to byla celá čtvrtina. Známé je například putování Picassova Aktu z Toronta přes Lisabon do Mnichova, kde byl obraz objeven a zajištěn, nebo cesta náhrdelníku a náušnic z briliantů a smaragdů ukradených v Curychu a zajištěných v Hongkongu.

Banky osušily slzy

Známe to z domova: Bankovním domům, které vzaly do zástavy umělecká díla, zůstaly občas jen oči pro pláč, protože z děl se vyklubala jakási silně nadhodnocená "dílka". Do vzniku databáze ARL navíc neexistoval spolehlivý zdroj informací, kde by se pracovníci banky mohli přesvědčit o čistém původu zastavovaných děl. Dnes mají v registru ARL k dispozici Svazek bankovních zástav. Ověření čistoty původu bankovní zástavy je pro bankovní dům důležité předtím, než dojde k půjčce. Pokud zástava zůstává v držení dlužníka, je velmi důležité, aby věřitel zaregistroval všechny předměty, jež se staly bankovní zástavou, ve Svazku bankovních zástav ARL. Pracovníci registru ho tudíž budou schopni informovat, jakmile by se dlužník nechoval tak, jak má. Například kdyby dlužník chtěl zástavu prodat, nabídnout ji v aukci, nebo kdyby se o ni v registru zajímal perspektivní kupec.

Policisté a celníci

Registr pohřešovaných uměleckých děl nepodléhá policejním složkám, ale tvoří vítaný doplněk jejich práce. Na rozdíl od obchodníků a sběratelů mohou celníci a policisté pracovat s registrem bezplatně. Policejní databáze odcizených uměleckých děl nebývají přístupné pracovníkům v obchodě s uměním. Policisté navíc nemívají tolik personálu, aby mohli pravidelně kontrolovat velké množství položek v aukčních katalozích. Pracovníci ARL například loni prověřili 350 tisíc katalogových položek. Jejich zjištění se často stává pro policii podnětem k dalšímu vyšetřování.

Přiměřená ostražitost

Obchodníci jsou nejednou bezbranní proti tomu, když v dobré víře přijmou k prodeji dílo, které sice kdysi bylo ukradeno, ale od té doby několikrát změnilo majitele. Když se dotazem v Registru pohřešovaných uměleckých děl pokusí - byť neúspěšně - identifikovat jeho původ, projeví "přiměřenou ostražitost", která v případě skandálu může posloužit jako polehčující okolnost. Pojetí práva se pohybuje směrem k tomu, že se bude vyžadovat konkrétní krok, jenž je projevem přiměřené ostražitosti.

Broskve na míse

Díky registru ARL se už podařilo najít například Manetův olej Broskve na míse, Renoirovu Kytici anemonek nebo Zátiší od Mojše Kislinga. Dosud marně se hledá Pissarrova Cesta do vsi, ukradená v roce 1938 židovským majitelům při převozu z Německa do Spojených států, a další desetitisíce cenných věcí.
Na internetové stránce www.artloss.com mohou oběti krádeže přímo vyplnit registrační formulář a elektronickou cestou požádat o zařazení ukradeného díla do databáze. A pak už jen čekat, zda právě je potká to štěstí, že se jejich majetek podaří najít a vrátit majiteli. Nebude to, pochopitelně, zadarmo.