Hřebejk do kin uvádí film Pelíšky, příběh mezi slzami a smíchem

Po úspěšném muzikálu z Dejvic 50. let se sešli režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský u dalšího celovečerního filmu. Tentokrát je to komedie Pelíšky, jejíž příběh je situovaný do pražských Košíř konce 60. let. Tady v jedné dvoupatrové vile bydlí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi.

Poněkud jednoduchý otec Šebek je voják z povolání, oddaný zastánce panujícího režimu a tvrdě obhajující svou roli respektované hlavy rodiny. Elegantní, aristokratický Kraus je naopak odbojář s trpkou válečnou minulostí a nesmiřitelný odpůrce stávajících politických poměrů. I on je dominantní muž přesvědčený o své neomylnosti, a tak se mnohdy vila mění v bitevní pole, jehož výbuchy a požáry hasí rozumnější a chápavé manželky a na své otce poněkud ironicky nazírající děti. V tomhle prostředí dospívají, řeší své první problémy a traumata typická pro všechny generace "náctiletých". 

Poznávají první lásky i zklamání, obdivují lákadla propašovaná z kapitalismu a snaží se vymanit z rodičovských pout. Nakonec s nimi prožijí i tragický srpen osmašedesátého roku. Zkušenost, kterou si v sobě ponesou po zbytek života a která obě rodiny sice stmelí názorově, ale fakticky je rozdělí v okamžiku, kdy jedni se rozhodnou pro emigraci.

Základem scénáře se stala knížka Petra Šabacha Hovno hoří, v níž popisuje své vzpomínky a která se stala předobrazem rodiny Šebkových. Petr Jarchovský dodal motivy ze svého mládí v podobě rodiny Krausových. Scénář je vystavěn ze série epizod, z nichž ucelený příběh vyrůstá pozvolna. Jeho předností je fakt, že se odvíjí ze zcela autentických prožitků a že autoři dokázali komickou nadsázku použít s citem. Film, který byl původně natáčen jako dvoudílný televizní seriál, se v polovině láme. Z čisté komedie se mění v tragikomedii s hořkými a nostalgickými tóny.

Příběh má více vrstev, a má proto šanci oslovit diváky různých věkových kategorií. V nadčasovější rovině odhaluje věčné spory teenagerů a jejich rodičů, drobná dramata dospívání, jimiž prochází každá generace. Zároveň citlivě, s vkusem a s potřebnou dávkou nadhledu ukazuje dobu, která byla v dějinách naší země zlomová. Ukazuje ji z pohledu hlavních aktérů příběhu a je to pohled cenný zejména proto, že je oproštěný od zbytečně politizujících a propagandistických hesel. Autoři politické klima nehodnotí, ale předkládají k úvaze.Ve filmu ukazují 60. léta jako dobu, kdy lidé běžně žili obyčejné životy, přestože to byla doba plná omezení, nenaplněných nadějí a trpkých zklamání.

Vzhledem k tomu, že film není postaven na příběhu, ale na postavách, bylo důležité herecké obsazení. Režisér zvolil výborné herce - jak do rolí dětí, ať už to je Marek Morvai-Javorský, který hraje dvanáctiletého Péťu sledujícího zoufalé pokusy maminky najít mu nového tatínka, Kristýna Nováková v roli zamilované Krausovy dcery Jindřišky, Michael Beran jako zakomplexovaný Šebkův syn Michal, Sylvie Koblížková jako jeho malá sestra Uzlinka.

V rolích dospělých uvidíme v zajímavé podobě Simonu Stašovou jako Šebkovou, Emilii Vášáryovou jako Krausovou a Evu Holubovou jako matku Péti. Miroslav Donutil (Šebek), Bolek Polívka (jeho svérázný bratr) a Stella Zázvorková (jejich matka) jsou herci, kteří snad nikdy nezklamou, a i v tomto případě vsadil režisér na jistotu jejich dokonalé profesionality. Ovšem zcela výjimečný, doslova strhující výkon předvedl Jiří Kodet v roli Krause.

Jeho postava je nejzajímavěji napsaná, on jí však dodal nejen osobitost, komiku, ale i tragiku, symbolizující tragiku té doby. Jeho výkon není jen perfektní profesionální práce, ale je za ním cítit obrovský lidský citový vklad. S noblesou a půvabem se po letech vrátil k filmu režisér Jiří Krejčík - ovšem před kamerou, v roli lékaře a rodinného přítele Krausových.

Tvůrci filmu pečlivě zrekonstruovali dobu a dali si záležet na vytvoření autentické atmosféry konce 60. let. Režisérovi v tom velmi pomohl kameraman Jan Malíř s jemně nasnímanými obrazy svérázné pražské čtvrti, ale i výběr dobových šlágrů, které tehdy ovládaly rádia i gramofony. Co se týká rekvizit, většinu z nich tvůrci filmu našli v konkrétních rodinách, podle jejichž osudů film vznikl.

Pelíšky, které distribuuje firma Space films, se nejspíš stanou diváckým hitem. Je to kultivovaný film, v němž se mísí humor, gagy a smutek. Autoři jím navazují na nejlepší tradice české komedie.

Režisér Jan Hřebejk o filmu Pelíšky říká: "Se scenáristou Petrem Jarchovským nás vždy zajímaly všelijaké rodinné historky, historie a rituály. Vyprávění reálných - pro větší efekt i potěšení diváka příslušně nadsazených - traumat a trapasů z doby dospívání nás nepřestává fascinovat, protože v něm cítíme spřízněnost s jinými podobně postiženými lidmi. To, co se kdysi jevilo jako tragické a bolavé, je ale po letech už jenom trochu nostalgicky legrační. Pokud bych měl říci, čím je mi tenhle film osobně blízký, tak je to právě ve způsobu, jakým se dívá na svět a na život. V příběhu, který je v podstatě smutný, ale kterému se zároveň musíme všichni smát, je mi zkrátka dobře. Pelíšky jsou příběhem z konce 60. let, v němž se pomocí mozaikovitých příběhů skládá obraz jedné historické generace - stárnoucích rodičů, lidí v produktivním věku, dospívající mládeže a malých dětí."