Čapek, sauna a severské barvy

Skandinávie se svou nádhernou přírodní scenérií a strohou architekturou na nás teprve čeká

Čapek, sauna a severské barvy

* My Češi patříme spíše k Seveřanům, tvrdí klasik české literatury Karel Čapek. Spíše prcháme na jih k rozpálenému slunci a bezstarostnosti. A ani netušíme, o co se připravujeme.

Dánsko červené a mírné

"Ve všem všudy krotká, milá a laskavá, mírná a decentní země, člověk by ani neřekl země, ale veliký a dobrý statek." Toť charakteristika Dánska, severskou harmonií fascinovaného Karla Čapka, který v unesení záměrně obešel ostré hrany historie této kdysi mocné říše, vládnoucí Skandinávii železnou rukou. Ospalý rytmus Čapkovy doby se dnes vytratil. Ale červené cihlové stavby jednoduchého stylu ve zdejší mírně zvlněné krajině bez kopců přežily. Dánové si tradičně stavějí menší a úhledné domky bez záclon. Můj známý drobné postavy nad tím překvapeně kroutí hlavou: "Dánky jsou neuvěřitelně vysoké." Dokonce se tvrdí, že Dánové jsou nejvyšší národ v Evropě. Překvapení tu naleznete více, například skromné cihlové kostely a přísné katedrály. Nejslavnější z nich, teď už památník UNESCO, ční v Roskilde, kde v rakvích spí věčným spánkem 22 dánských králů a 16 královen a kolem nichž opatrně našlapují fotografující návštěvníci. Neméně zajímavá cihlová stavba je zámek Fredensborg, královská rezidence s neopakovatelnou anglickou zahradou s francouzskými prvky a třemi tisíci druhy orchidejí, ale i nedobytná pevnost Varberg, ošlehávaná ze tří stran mořem. Na hradbách člověkem lomcuje severák a zmocňuje se ho děs. Příjemnější je u paty pevnosti kavárna v bývalých lázních, postavená na kůlech nad mořskou hladinou, pod níž se prý pořádají lovy na žraloky.
Symbolem Dánska však zůstává místo dějství Hamletova dramatu pevnost Kronborg, obklíčená parkovišti a vřeštícími školními výpravami. Hůře než on je na tom s turisty už jen malá mořská víla, okukovaná z moře i souše a z dálky příšernou rafinérií. A to už jsme se dostali do Kodaně. Patří k ní zábavní park Tivoli, poněkud omšelá komuna ve svobodném městě Christiania, cizinci napěchovaný starý přístav, pěší a nákupní zóna s kupodivu koketujícími mladými lidmi, čtyři desítky muzeí včetně erotického muzea, osvětlující sexuální život pohádkáře Andersena, carslberský pivovar a královská garda. Všechno obhlédnout se dá stihnout, když někde narazíte na chumel kol, z něhož si bezplatně (za dvacet korun poté vratných) vypůjčíte něco pojízdného a vyrazíte do ulic.

Finsko zelené a vlahé

Když vás Fin pozve do některé z typických saun, není to nic pohoršlivého. Je to národní tradice, kterou často povinně a rádi absolvují cizinci, například po obchodních jednáních. Saun je všude jako máku. Průvodkyně mi tvrdila, že je jich 1,9 miliónu a rodiny tam tráví dlouhé zimní večery. Někteří Finové se pak ráno vykoupou v ledové vodě a jedou do práce.
Jedna moje známá si povšimla, jak hezkou kůži mají finské ženy. No není divu. Mají tu skoro 190 tisíc jezer, spoustu řek vhodných pro kanoistiku a od moře vanoucí vzduch, vlhký a provoněný tak, že by se dal krájet. Slunce je podivně bílé a rozlehlé lesy poutají nezvykle kyprou zelenou barvou. Létají v nich veveryše, útočí komáři, zvláště na severu v cyklistickém a pěším ráji v Laponsku a běhají zde sobi a také divocí losi. Jen kolem Helsinek se jich potuluje na sto tisíc. Prý je to pro automobilisty pohroma.
A v této nádherné přírodní scenérii jsou tu a tam rozesety oku lahodící dřevěné domky natřené povětšinou na červeno. Jsou strohé a málo okázalé, stejně jako téměř všechny stavby ve Finsku. Abychom se o tom přesvědčili, stačí zavítat do města Turku na řece Aurajoki s nejvýznamnějšími historickými památkami Finska a hlavně národním chrámem ze 13. století, anebo navštívit středověký hrad v Hämeenlině. Leží si v srdci jezerní oblasti, která se zalíbila už Vikingům, a dokazuje, že po většinu roku chladné podnebí a šest set let nadvlády Švédů se podepsalo na stavebním stylu.
Zbytky švédského "kolonialismu" se projevují i dnes. Přestože ve Finsku žije pouze šest procent Švédů, ve městech visí tabule s dvojjazyčnými nápisy ulic a úředníci musí ovládat švédštinu. Finové o vztahu k sousedům raději nezavádějí řeč. Čechy tu mají asi raději. Znají Zátopka, někteří velkopopovické pivo z helsinské hospody na Runeberginkatu či oblíbený hostinec Zetor, kde jako stoly slouží tyto vysloužilé stroje. Češi zase znají finskou vodku, ale už vůbec nevědí, že design lahve je dílem geniálního finského architekta Alvaa Aalta a jak se uvolnit. Na to jsou Finové mistry, při hře golfu, rybaření, zdolávání peřejí nebo v pronajaté chatce na některém z ostrůvků, na nichž panuje okouzlující směs nálad, zvuků a ticha.

Švédsko kamenné a střízlivé

V jakémsi cestopisu stálo psáno: "Jedovatý dech a kyselé deště dosáhly severu Evropy. Přesto je člověk fascinován neporušeností přírody, čistým vzduchem a vodou." Já musím dodat, že jsem byl fascinován pocitem symbiózy mezi civilizací a přírodou. Kolem silnic jsou rozptýleny typické hnědočervené nízké dřevěné farmářské domky, působící úpravně a zářící čistotou. Klasické vesnice tu po staletí nevznikaly, a tak nikdo nešetřil místem. Ani ve Stockholmu.
Benátky severu, jak je toto dynamické město nazýváno, může přesto v dopravní špičce cizince přivést k zoufalství. Leží si na spoustě větších či menších ostrůvků pospojovaných mosty. Na ostrově stojí i dávná historická část Staré město. Je v něm plno památek, královský palác, korunovační kostel a cihlová budova radnice, kde se udělují Nobelovy ceny, ale i nitky úzkých křivolakých uliček a kavárny na ulici, kde můžete popíjet kávu zabaleni do deky.
Turisté rádi šmejdí po obchůdcích, nabízející cetky. Občas se dá natrefit na hezké a laciné věci. Staré město neboli Gamla stan bylo založené v polovině 13. století mocnářem Birgerem Jarlem. Nyní Švédsku vládne lidový král Karel XVI. Gustav s královnou a dříve tlumočnicí Sylvií. Švédové je děsně zbožňují. Kdo chce sympatický pár zahlédnout, třeba jak ráno běží po zahradě se psem, může si počkat u rezidence, zámku Drottningholmu. Před ním stojí malý vojáček mraveneček s bílou helmou, kontrolující přes tlusté brýle přijíždějící auta a kolem se motá za popeláře převlečený bodyguard.
Léto tráví královská rodina na ostrově Öland, jako i spousta Švédů, poté co vypuknou podnikové dovolené. Dovolené tráví Seveřané rádi i na některém ze 190 tisíc ostrůvků, z nichž část je trvale obydlených. Třeba důchodci, ti se seberou a chataří na ostrovech. Chataření mají s námi společné.
Öland je druhý největší švédský ostrov, lákající příznivým podnebím a čtyřmi sty větrnými mlýny. Všude ovce a kozy a kamenné zídky. Kamenné jsou i zbytky šestimetrové hradby kolem sídliště starých germánů, předchůdců Švédů, z 12. století. Na Öland se dostanete přes více než šest kilometrů dlouhý most Ölandsbron z města Kalmar, kde byla podepsána tzv. kalmárská unie, s nádherným zámkem a hrozivými děly na hradbách. Ty dnes neublíží a slouží na fotografování.
Obdivuhodný zámek mají v Örebro a také skanzen. Na ně si Švédové potrpí. Ten největší je opět ve Stockholmu. Staré domky, svezené z okolí, však trumfne trojstěžník Vasa, který vydržel na vodě pár minut a pak se potopil. Nyní stojí obklopen budovou muzea a davy návštěvníků. V útrobách lodi Vasa byly nalezeny sudy piva, vína a pálenky. To lze v poloprohibičním Švédsku sehnat jen po velkých štrapácích. A tak si říkám, nemáme sice Bergmana, Rausiga, Nobela, Celsia, Ericssona, Hasselblada, ostrovy a krále, zato skvělé pivo a občas hokejové vítězství.

Stranu připravil Milan Mostýn