Kopt a Kubtí rovná se Egypťan a křesťan

Kopt a Kubtí rovná se Egypťan a křesťan

Anch mají Egypťané asi ve stejné úctě jako my krucifix. Je mosazný nebo keramický. Vypadá jako kříž ve tvaru T se smyčkou nahoře. Uprostřed je kroužek s křížem uvnitř, symbol z dávné Atlantidy, ostrova v Atlantiku. Ten byl také rozdělen dvěma řekami - zavlažovacími kanály a to napříč. Egypťané zřejmě přišli právě odtud (a původně snad z Jižní Ameriky). Rané egyptské umění a hlavně rysy a barva pleti dávají jasně tušit odlišnou kulturu.
Muslimové zase preferují Fatminu ruku, či rybičku z kovu nebo stříbra. Oboje má v autě i ten nejchudší taxikář.
Koptové, původní křesťané v zemi, si však nadále zachovávají rituály podobné původním křesťanským obyčejům běžným například v pravoslaví. Prý už Svatý Marek se snažil o předání víry v zemi na Nilu. Muslimské slovo Kubtí znamená prostě jen Egypťan. Po muslimské expanzi toto slovo už neznamená jen Egypťana, ale pouze křesťana.
Prvním místem, odkud se křesťanství v Egyptě počalo šířit, byla Alexandrie. Mementem hrůzy se však stali příznivci Ježíšovy víry, které dal císař Dioklecián popravit v místním cirku. Proto Koptové určují počátek letopočtu své kultury právě v roce 284 po Kristu. Svoboda vyznání přišla až s tolerančním patentem byzantského císaře Konstantina v roce 313. Na svou samostatnost si koptská církev musela počkat až do roku 451. Věřila, že Ježíš byl Bohem i člověkem už od počátku. Toto učení navazovalo na božský původ faraónů, kteří sestoupili na zem v božské podobě vtělené do člověka.
Zakládání klášterů vyplynulo z tehdejší politické situace. S novou vírou se osamocení muži uchylovali do pouště, do hor a vůbec na místa, kde dávají pouštní zmije dobrou noc (někdy i tu poslední). Jedním z "pionýrů" byl svatý Antonín. Žil v přísné askezi. I tak je těžké si představit co se asi v jeho mysli odehrávalo, když se modlil k Pánu ve čtyřiceti stupních tepla, bez jídla a vody.
V roce 320 po Kristu založili poustevníci nedaleko Théb (dnešní Luxor) první klášter. Z kamení a potu. Další nové útulky božích dětí na sebe nedaly dlouho čekat. Jako klášter svaté Kateřiny na Sinaji. To je však kapitola sama pro sebe.

"Otvírám posvátným klíčem života Anch cestu do podsvětí a posílám modrého skarabea, aby mi přinesl nový život stejně jako si vždy přivalí kuličku z oslího lejna, jež dá obživu jeho potomkům. Stejně jako on valí svou kuličku, tak i sluneční kotouč se kutálí od východu k západu, aby s každým otočením rozdával životadárné teplo."