Pobřeží Severního moře je poseto mnoha ostrovy, z nichž některé pravidelně mizí pod vodní hladinou

Pobřeží Severního moře je poseto mnoha ostrovy, z nichž některé pravidelně mizí pod vodní hladinou
Malé ostrovy mezi odlivy a záplavami
Země a moře si tam pravidelně "lezou do rajónů". Země vystrkuje při odlivech mokrý hřbet i několik desítek kilometrů daleko do moře a to zase na oplátku čas od času překryje vlnami malé ostrovy blízko pobřeží. Dokonce i ty, které jsou obydlené.
Souostroví Hallig tvoří deset malých plochých ostrovů v Severním moři u pobřeží německé spolkové republiky Šlesvicko-Holštýnsko. Ještě do poloviny 17. století k nim dosahovala pevnina a dodnes je z ostrovů možné dojít při odlivu na pevninu po mělkém dně. Několikrát do roka se zdvihají při velkých bouřích vlny a hladina moře ostrovy zaplavuje.

Warfty, knoflíky na kabátě

Když opustíte loď, která vás přivezla k Hallig Hooge, druhému největšímu z halligských ostrovů (5,6 km2), máte na vybranou tři způsoby, jak jej procestovat. Buď na sedadle koňského povozu, za řidítky bicyklu anebo pěšky. (Svůj automobil musíte, pokud na ostrově nebydlíte, nechat na pevnině, ačkoli trajektem byste ho tam dopravit mohli.) Projížďka povozem stejně jako kolo na celý den stojí pět marek.
Jen kousek za přístavem se před vámi otevře zvláštní krajina bez stromů i keřů. Z roviny ostrova vystupují jako knoflíky na kabátě warfty. Tak se nazývají obydlí posazená na uměle vytvořených kopcích vysokých asi šest metrů. Díky umělým návrším mořská voda, která se nad ostrov zvedne pětkrát i šestkrát do roka, k domům nedosáhne. Mezi warfty se podél cesty vinou vodní kanály, které po záplavách odvádějí vodu zpět do moře. Asfaltové silnice jsou tu úzké, mnohem užší než obvykle bývají na pevnině. Široké by totiž byly náročnější na údržbu a byly by zbytečné. Slouží častěji koňským povozům a cyklistům než automobilům, i když ty po ostrově také jezdí. A dopravní značky? Ty při ostrovních silnicích nenajdete.

Procházky po mořském dnu

I když je ostrov maličký, jsou jednotlivá obydlí rozestavěná po celé jeho ploše, a chcete-li je všechna navštívit, najezdíte (nebo prochodíte) asi 15 km. Břehy ostrova jsou zpevněny kamennými hrázemi a na osmi místech dokola ostrova jsou uzpůsobeny pro koupání v moři. V létě je mírně teplé počasí, průměrně 25řC a kromě koupání můžete při odlivu sestoupit na písčité dno a udělat si malou procházku za skořápkami mušlí a drobnými mořskými živočichy. Téměř na každém warftu, kterých je na ostrově devět, je malý rybník. Slouží jako nádrž na dešťovou vodu, kterou se napájí hospodářská zvířata. Ještě před třiceti lety sbírali obyvatelé ostrova dešťovku i pro vlastní potřebu a pitná voda tu byla velmi vzácná. Dnes ji přivádí z pevniny potrubí vedené po mořském dně. Stejně je na Hooge přivedena elektřina.
Na ostrově stojí také protestantský kostel, který si obyvatelé vystavěli v roce 1637. V ten čas už moře definitivně oddělilo Hallig Hooge od pevniny. Zvenčí vypadá jako obytný cihlový dům, pouze malá zvonice vedle domu prozrazuje, že se jedná o kostel. Nechybí tu ani základní škola pro první a druhý stupeň, dva učitelé v ní vyučují 17 žáků.

Obtížný život bez pohodlí

Půda na ostrově je prosolená, proto se nedá využít jinak než pro pastvu. Obyvatelé chovají hlavně krávy a koně. V jednom z nejstarších domů na ostrově z roku 1760 nazývaném Königspesel přespávali kapitáni lodí a cestovatelé do Grónska. Dnes v něm můžete navštívit místní muzeum, kde jsou k vidění různé předměty, které mořeplavci přivezli ze svých cest a kterými platili za nocleh. Postele, ve kterých přespávali, jsou tak malé, že se v nich spalo v polosedě. Roku 1825 tu přenocoval také dánský král Friedrich VI., protože jej na moři zastihla bouře.
K ostrovním zajímavostem patří malinké kino. V přítmí sálu si můžete prožít záplavu ostrova jako na vlastní kůži. Dokumentární film ukazuje, jakou rychlostí se moře zvedá, přelévá přes břehy ostrova a ruku v ruce se silným deštěm a prudkým větrem zaplavuje ostrov. Pod vodou mizí cesty, louky, ohrady, dětské prolézačky, lavičky... Až mnohem později se běsnění uklidní. Jako z pohádky se objeví krásný pohled na warfty obklopené vodou. Ta potom kanály odtéká a život se po několika dnech znovu vrací zpět.
O blížící se bouři informují meteorologové obyvatele nejméně den dopředu. Ostrované tak mají čas na to, aby zahnali dobytek pod střechu a odvozili na kopce všechna vozidla. Od roku 1876, kdy byla mořská bouře tak silná, že obyvatelé museli být evakuováni helikoptérami, jsou obydlí mnohem důkladněji proti vodě zabezpečena. Domy mají uprostřed betonový kůl, na kterém je posazena jedna z patrových místností zpevněná speciální výztuží. Tam se mohou v případě mimořádně silné bouře obyvatelé schovat. I kdyby pak byl dům pod náporem vody stržen, lidé ve zpevněné místnosti přežijí.
I mimo období mořských bouří je život na ostrově mnohem obtížnější a méně pohodlný než na pevnině. Proto není divu, že se ostrované zdají být uzavření a méně srdeční. Jsou odkázáni na trajekty a turistické lodě, protože z pevniny přivážejí vše potřebné pro život. Na Hallig Hooge není kromě prodejen se suvenýry a restaurací žádný obchod ani například pekárna. Na ostrově se nic nevyrábí, nezpracovává, dokonce i dobytek na porážku se vozí na pevninu. Trajekt či rychloloď k ostrovu zamíří několikrát za den. V zimě, mimo turistickou sezónu, jezdí lodě k ostrovu jen několikrát za týden.
Mezi způsoby obživy ostrovanů patřilo tradičně rybářství. Nyní to je téměř výhradně turistika. Ostrov navštíví za rok 100 tisíc turistů, z nich 35 tisíc alespoň jednou přenocuje v některém z domů udržovaných ve frízském stylu, v penzionu nebo v apartmánech. Najednou se přitom může ubytovat pouze 350 hostů, jen tolik je na ostrově lůžek k pronajímání.

Ostrov malý jako dlaň

Za návštěvu stojí také ostatní z halligských ostrovů. Kupříkladu třetí největší se jmenuje Hallig Gröde, má 16 obyvatel a se svým starostou tvoří nejmenší samosprávní jednotku spolkové republiky Šlesvicko-Holštýnsko. Na jednom ze dvou warftů se nachází také škola, kostel a učitelský byt. V současné době navštěvují nejmenší školu v Německu dva žáci. Na ostrově jsou pouze čtyři obytné domy, a tak není divu, že v zimě, kdy tam nezavítají žádní turisté, tam nejezdí vůbec žádná loď. Obyvatelé se musí dopravit na loďkách nejprve na Hallig Hooge a odtud teprve na pevninu za nákupy potravin a jiných věcí.

Do Büsumu na pláž

Opačný geografický vývoj než ostrovy Hallig mělo městečko Büsum. Nejprve ostrov na pobřeží Severního moře, nyní přímořské město na pevnině. Pro svou polohu a dobré přímořské podmínky jej začali hojně navštěvovat lidé toužící po odpočinku a ozdravení.
Skutečný turistický ruch započal v Büsumu už v roce 1837 se založením přímořských lázní. Ty jsou tu dodnes a při svých kúrách maximálně využívají léčebných prostředků, které moře poskytuje. Jsou tu bahenní lázně, inhalace a kryté bazény. Ty využívá i mnoho návštěvníků, kteří přišli pouze na pláž. Voda v moři je totiž často studená a při odlivu navíc ustupuje několik kilometrů do moře. Ke slovu proto přichází bazén se simulátorem "mořských" vln a s výhledem na moře (vstupné dospělí devět marek, děti čtyři, ti nejmenší do dvou let věku zdarma). Büsumská pláž, na kterou se platí vstupné čtyři marky na den, je rozlehlá a posetá typickými plážovými koši. Je jich tu skoro tisíc a připomínají ulity, které vyplavilo moře. Lidé je rádi využívají jako úkryt před větrem. Plážové koše stojí deset marek na den, na tři až deset dní je to marek osm. Když vás už koupání a opalování omrzí, můžete se projít do města. Na hlavní třídě, kde je pěší zóna, najdete mnoho příjemných restaurací a kaváren nejčastěji ve stylu frízských rybářských domů minulého století. Tam se mimo jiné podává tradiční frízský čaj a také vaječný grog. V Büsumu stojí také luteránský kostel sv. Klementa, ve kterém je na dřevěné lavici vyryt jeden z nejstarších portrétů Martina Lutera z roku 1564.

... a také tuleni

Nepominutelnou atrakcí na pobřeží Severního moře hlavně pro děti je vyjížďka za tuleni. Ti jsou od roku 1974 chránění. Střílet se mohou jen nemocná zvířata. Každoročně se na pobřeží Severního moře rodí asi 2500 mláďat, z nichž třetina jsou slabí jedinci, kteří se nedožijí dospělosti. Stává se však, že tulení matka opustí i zdravé mládě. Většinou to má na svědomí člověk, který se příliš přiblížil k mláděti, zatímco matka byla na lovu. Mladý tvor už zpravidla svoji matku nepřivolá zpět. Místem, kde je možné si zvířata prohlédnout zblízka i z podvodní perspektivy, je stanice ve Friedrichskoogu. Tuleni se tam nechovají, stanice je jakýmsi výchovným útulkem pro opuštěná zdravá mláďata, která by sama v přírodě nepřežila. Ve Friedrichskoogu se snaží, aby si zvířata příliš nezvykla na člověka. K mláďatům do výběhu proto chodí chovatel jen v nutných případech, při krmení nebo když je potřeba mládě ošetřit. Přesto návštěvník stanice o svou podívanou nepřijde. U všech bazénů se zvířaty jsou kamery, které si můžete nastavit tak, abyste "chovance" stále viděli. Tuleni jsou zpravidla po dvou měsících, kdy váží 35 kilo, vypouštěni na svobodu do volného moře. A ještě to podstatné, stanice zachrání za rok okolo dvaceti zvířat a na svůj provoz si vydělává ze vstupného, které činí pro dospělé čtyři marky, pro děti marky dvě.

Magdalena Váňová, Hallig Hooge, Praha