Švýcarsko je lákavé pro turisty i pro celebrity

Švýcarsko je lákavé pro turisty i pro celebrity
Země bez paparazziů
Se stejnou precizností, s níž vyrábějí hodinky, pečují Švýcaři o svou nádhernou přírodu. Země hor a jezer se často stává druhým domovem těch, kteří touží po klidu a bezpečí.
Jsou dny, kdy Daniel Aubert pracuje pouze dvě hodiny, a jsou dny, kdy nepracuje vůbec. Stačí drobná indispozice, nervozita anebo pouhé kýchnutí a výsledky celotýdenního úsilí jsou pryč. Jeho práce musí být naprosto precizní, a proto vyžaduje maximální soustředění. Daniel Aubert je totiž hodinář. V maličkém kopcovitém městečku Le Brassus v kraji Vallée de Joux na švýcarsko-francouzských hranicích má svou dílnu ve starém nenápadném domku. V jednoduše zařízené místnosti pracoval už jeho otec, dědeček, pradědeček i prapradědeček. U okna s výhledem do zelených kopců je obyčejný dubový stůl a na na něm drobounké jehly, pilníčky, kleštičky, pinzety připomínající miniaturní chirurgické nástroje. Jimi hodinář skládá důmyslné mechanické hodinky, z nichž každé jsou originálním solitérem. Před několika dny vytvořil pan Aubert zvláštní kus ze zlatého dolaru, dnes začíná pracovat na speciální zakázce - na strojku, který bude zasazen do pouzdra osázeného diamanty.
Prohlížím si maličké sáčky s miniaturními dílky do hodinových strojků, které panu Aubertovi přicházejí z továrny, ale které jeho dědeček ještě vyráběl v této dílně ručně kousek po kousku. Trochu naivně se ptám, v čem je vlastně největší rozdíl mezi hodinkami elektronickými a mechanickými. Daniel Aubert o své práci mluví rád, o hodinářství ve Valée de Joux dokonce napsal dvě knihy, a proto mi to ochotně vysvětlí: "V počtu použitých součástek. Strojek elektronických hodinek tvoří třicet až čtyřicet kusů, strojek mechanických hodinek se skládá ze tří až čtyř set komponentů." Rozdíl je také samozřejmě v ceně. Mechanické hodinky z dílny Daniela Auberta můžete koupit za dvacet až čtyřicet tisíc švýcarských franků. Dodává je do speciálního obchodu v Paříži.

Hodináři a sedláci

V nedalekém Le Sentier, v muzeu, které zachycuje historii hodinářství tohoto kraje, můžete vidět opravdu nádherné kusy dokumentující nejen vývoj řemesla od roku 1750, ale i historických uměleckých stylů. Jsou tu hodinky náramkové, hodiny stojací i nástěnné. Vedle starožitností tu najdete i práce současné reprezentující nejen skvělé hodinářské řemeslo, ale i dokonalý moderní design. Když se ptám křehké dívky, která tady pracuje jako průvodkyně a patří k jedné z nejstarších místních hodinářských rodin, kdo si vlastně dnes kupuje tak drahé hodinky, říká: "Nejsou to jen celebrity, jak by se vám mohlo zdát. Mezi našimi zákazníky jsou docela obyčejní lidé, jako jste vy nebo já. Koneckonců když budete chtít svému otci koupit k významnému jubileu pěkný dárek, rozhodnete se místo auta třeba pro takové hodinky," natahuje zápěstí a ukazuje mi elegantní klasický model na hnědém koženém řemínku, který dostala ke svým třicátinám.
V této oblasti se v současné době hodinářstvím živí 4800 lidí, což znamená, že snad v každé rodině jsou kromě zemědělců i hodináři. Výroba je však čím dál rozsáhlejší, a proto každý den přijíždí z Francie ještě 1800 hodinářů, kteří vypomáhají v místních rodinných firmách, které se hodinářství věnují třeba už pět i více generací.

Drsná krása Vallée de Joux

Hodinářství není jediná atrakce, která sem láká turisty. Každoročně jich přibývá, přestože ještě před lety drsný kraj Vallée de Joux stál poněkud ve stínu mondénních a turisticky známějších míst ve Švýcarsku. Hosty sem v poslední době láká nádherná příroda, klid ve spojení s výbornými podmínkami k nejrůznějším sportům a turistice tak, jak je nabízí hornatá Jura spolu s jezerem de Joux. A pak také nesmírně vstřícní a srdeční lidé, výborná kuchyně.
V Le Sentier, vám v místní restauraci na břehu jezera nabídnou právě nachytané smažené ryby polité horkým máslem, předkrm z hřibů nasbíraných toho dne v okolních kopcích a jahody s domácí smetanou. Když budete mít štěstí, pozve vás Dominique Bonny na skleničku svého vyhlášeného Enzianu. Pálí ho z kořene hořce, který se dobývá ze země zdejších kopců. Mimochodem Dominique Bonny, který každoročně vypálí ve dvou kotlích své malé palírny na 700 litrů této speciální a prý úžasně léčivé pálenky (k čemuž potřebuje 10 tun kořene), je považovaný za absolutní špičku ve svém oboru. Pravidelně k němu přijíždějí na školení jeho kolegové a konkurenti - členové klubu výrobců Enziánu, který vznikl při Evropské unii.

Útočiště slavných

Švýcarsko je vůbec pověstné dobrou kuchyní. Ale ta, která se vaří a servíruje v jeho francouzské části, je skutečně vyhlášená. Pochvalují si ji i mlsné francouzské jazýčky. Například v Lausanne slavnou restauraci La Grappe d` Or vyznamenali i francouzští mistři kuchaři. Chodíval tam rád i Charlie Chaplin. Pokud ji navštívíte, můžete ochutnat jednu ze specialit, jíž je losos s kdoulovou zavařeninou a vanilkovou omáčkou. Nemusíte však vyhledávat superdrahé podniky. Výborně se najíte všude, třeba i v nádražním bufetu. A všude vám budou servírovat vyhlášené bílé Vaudské víno, které patří k nejlepším produktům Švýcarska.
Stabilita, klid, jistota, pověstný perfekcionismus. To vše přispívá k tomu, že Švýcarsko a speciálně jeho nádherná oblast Ženevského jezera má svou tradiční turistickou klientelu. Mnozí z hostů se vracejí, řada z nich tu dokonce nachází svůj druhý domov. Je to dlouhá a bohatá tradice už z minulého, dokonce předminulého století, kdy patřilo k dobrému tónu navštívit Ženevu, Lausanne, Montreux anebo Vevey. Mimochodem právě ve Vevey žili anebo dlouhodobě pobývali například Viktor Hugo, Le Corbisier, Jean-Jacques Rousseau, Fjodor Dostojevskij, později pak Henry Sienkiewicz, Oskar Kokoschka nebo právě Charlie Chaplin se svou početnou rodinou. Dnes v oblasti Ženevského jezera žije například Alan Prost, Mike Schumacher, Jackie Steward. Ve vesnici Tolonechaz strávila konec života Audrey Hepburnová. Hrob slavné americké herečky a velvyslankyně UNICEF je denně obsypán čerstvými květinami, místní usedlíci a její někdejší sousedé se tu perfektně starají o její památník. V něm najdete mnohé podrobnosti, dokonce detaily z jejího uměleckého a veřejného života, nikoliv však z jejího soukromí. "A v tom je ten vtip," říká Lisbeth, která sama žije ve Vevey, když se jí ptám, proč tolik slavných lidí volí Švýcarsko jako svou druhou vlast. "Švýcaři nikomu nezasahují do soukromí. Celebrity se ve Švýcarsku usazují nejen proto, že se jim tu líbí, ale i proto, že tu nacházejí klid a mohou si tu žít svůj život po svém. Švýcarsko není země paparazziů." Lisbeth vypráví, že sama často potkává v supermarketu Geraldinu Chaplinovou. "Za dlouhá léta se nestalo ani jedenkrát, že by Chaplinovu dceru a slavnou herečku kdokoliv obtěžoval," dodává.
Kouzelné město Lausanne shlíží na Ženevské jezero z kopce a jeho nejpůvabnější částí je Staré město, jehož větší část je uzavřena pro dopravu. Je nejen centrem obchodního, ale i společenského života. Procházková trasa vás dovede ke kostelu sv. Františka, zbytku františkánského kláštera z roku 1258, i k pozoruhodné sakrální stavbě, katedrále Notre-Dame. K promenádě na nábřeží můžete sjet metrem, mimochodem jediným ve Švýcarsku. Je to vlastně ozubená dráha pod zemí a jízda trvá šest minut.
Navštěvovanou atrakcí se v Lausanne stalo také Olympijské muzeum, které zachycuje historii olympijského hnutí od antiky až po současnost. Otevřeno bylo v roce 1993 a od té doby ho navštívil více než jeden milión hostů. Je tady i česká expozice dokumentující úspěchy například manželů Zátopkových nebo Věry Čáslavské i historii olympijského hnutí v Čechách. Muzeum má stálé i příležitostné expozice, kinosál i rozsáhlou knihovnu soustřeďující 15 000 knih a 250 000 fotografií. Bohatě ji využívají novináři, autoři publikací a knih se sportovní tematikou, vědci, ale i laická veřejnost. Muzeum je koncipováno tak, aby prezentovalo nejen špičkové sportovní výkony, ale především humanistické myšlenky spjaté s olympijským hnutím od jeho zrodu.

Vyzývavá Jungfrau

Město Interlaken ležící mezi dvěma jezery - Thunským a Brienzer See - je již téměř 200 let módním zimním střediskem a je považováno za vstupní bránu k horskému světu Švýcarska. Nad ním se tyčí trojice překrásných hor - Eigeru, Monchu a Jungfrau. Severní stěna Eigeru je nazývána "stěnou smrti". V roce 1938 ji poprvé zdolali němečtí horolezci, od té doby je trvalou výzvou pro milovníky tohoto sportu. Pro mnohé horolezce se ale stala osudnou. A právě touto stěnou vede horská dráha do sedla hory Jungfrau, což je jedna z největších atrakcí západního Švýcarska popisovaná zpravidla v samých superlativech. V sedle hory Jungfrau v nadmořské výšce 3454 metrů se nachází nejvýše položené nádraží v Evropě a také nejvýše položený poštovní úřad v Evropě. Má svůj vlastní kód a razítko s uvedenou nadmořskou výškou. Observatoř Sfinx s vyhlídkovou terasou nabízí nádherný pohled na vrcholky trojice majestátných hor.
Za cestu lanovkou z Interlakenu na Jungfrau zaplatíte 130 švýcarských franků (pro držitele Swisspass je to za polovinu). Není to laciný výlet, ale stojí za to. Už samotná cesta lanovkou je zajímavá. Na trase uvnitř tunelu, kudy lanovka vede, jsou vybudovány vyhlídkové zastávky nabízející úchvatný pohled na horské štíty i do horských údolí. To nejúžasnější vás však čeká v cíli cesty, zejména přeje-li vám počasí. Pohled z vyhlídkové terasy observatoře Sfinx ve vrcholcích Jungfrau na vrcholky okolních věčným ledovcem pokrytých horských štítů je nezapomenutelný a bude nejspíš patřit k životním zážitkům.
Téměř každý, kdo přijede do Interlakenu, chce navštívit Jungfrau. Nejenom pro onen úchvatný pohled, ale i kvůli dalším atrakcím, jakými jsou například celoroční možnosti lyžování na ledovci, což bohatě využívají zejména nadšení Japonci. Je to ale i Ledový palác, v němž dvacetimetrovou vrstvou ledu procházíte chodbami plnými ledových plastik, anebo spřežení psů husky, kteří žijí na Eigerském ledovci už déle než 70 let. Nově zrekonstruovaná observatoř s vyhlídkovou terasou tvoří příjemné zázemí v podobě restaurací, snack-barů a obchodů.

Dovolená na klíč

Z Interlakenu se můžete vydat starodávným parníkem po Thunském jezeře. Míjet budete úpravná městečka a vesnice, kde kromě starousedlíků má své architektonicky zajímavě řešené domy řada rekreantů z Bernu a dalších měst Švýcarska. Asi po dvou hodinách plavby dorazíte do Thunu. Je to malebné město s velmi příjemnou a přívětivou atmosférou a s pěkně udržovaným historickým centrem, jemuž vévodí hrad z konce 12. století. Dnes v něm sídlí historické muzeum.
Thun, právě tak jako další švýcarská města, přizpůsobuje do značné míry svůj rytmus turistickému ruchu, který je stále bohatší. "Před dvaceti lety," říká Eddy Peter, ředitel sionské pobočky švýcarského státního výboru pro cestovní ruch, "jsme se rozhodli společně s dalšími čtyřmi městy Thunem, Beatenbergem, Guntenem a Spiezem naše služby koordinovat. Náš modulový systém turistům pomůže naplánovat a zorganizovat cestu po celé oblasti Thunského jezera s individuálním programem zahrnujícím nejrůznější sportovní a kulturní aktivity. Nabízíme dovolenou na míru a na klíč. Tento systém se nám velmi osvědčil. Turistů přibylo a jsou spokojení, často přijíždějí znovu."
Turistika je ve Švýcarsku, právě tak jako kterákoliv jiná oblast podnikání, promyšlená a precizně organizovaná. A hosté se rádi vracejí tam, kde mohou počítat kromě jiného i s dokonalým servisem.

Zdena Líkařová

Stavba železnice na Jungfrau má zajímavou historii. Nápad se zrodil v hlavě curyšského průmyslníka Adolfa Guyera-Zellera, který přesvědčil poslance švýcarského parlamentu, že krásy tří pospolu stojících hor je třeba zpřístupnit co nejširší veřejnosti. Stavět se začalo v roce 1896. Do té doby ještě nikdy nevznikala stavba železnice v tak extrémně těžkých podmínkách. Dělníci, mezi kterými bylo kromě Švýcarů i hodně Italů, pracovali v třeskutých mrazech ohroženi vánicemi i lavinami. V zimním období byli po několik měsíců zcela uvězněni ve vrcholcích nepřístupných hor. Dodnes se v kraji traduje, jak precizní smlouvy s podnikatelem Zellerem uzavírali. Kromě svých povinností formulovali i své nároky: Například 1500 litrů vína, 4 tuny masa a 800 kilogramů makaronů musel na zimní období zaměstnavatel do hor dopravit. Stavba trvala šestnáct let a pohltila 15 miliónů franků. Zellerovy finanční prognózy se však dodnes naplňují. Od zahájení provozu v roce 1912 železnice každoročně vydělává. Nádraží v nadmořské výšce 3454 metrů už přilákalo milióny turistů.