Drogy boří lidské vztahy bez rozdílu věku, pohlaví i vzdělání

Drogy boří lidské vztahy bez rozdílu věku, pohlaví i vzdělání
Hra, se kterou se těžko končí
Potkávám je často na nádraží. S kapucí přetaženou přes mastné vlasy a v ušmudlaných džínách prosí o pár drobných. Prý na vlak nebo na jídlo. Jsou drzí a špinaví, ale vděční i za korunu. Jsou nejnižší kastou mezi feťáky, nemají nic, jen svoje těla, do kterých si denně vrážejí jehly. Nemají nic, jen svoje halucinace, schýzy, absťáky a mučivou potřebu sehnat si další dávku.
Dana si pořídila feťácké nádobíčko ještě před tím, než se k tvrdým drogám vůbec dostala. Tehdy jí bylo patnáct, kouřila marihuanu a polykala prášky. "Vždycky jsem se chtěla stát feťákem. Líbilo se mi, že mají svůj svět, jsou nezávislí. Chtěla jsem mezi ně patřit, ale dostala jsem se až moc daleko."
Jakmile přišla na střední školu, seznámila se s lidmi, kteří jí obstarali pervitin. "Tvářila jsem se jako drsný feťák, proto jsem si už první dávku šlehla sama. Překvapil mě ten okamžitý účinek. Byl podzim, venku plískanice, ošklivo. Jakmile jsem si bouchla, bylo hned sluníčko, teplo a hezky. Když to odeznělo, chtěla jsem další sluníčko a teplo... a pak ještě jednou. Ti, co byli se mnou, řekli, že snad vím, co dělám, a nechali mě. Samozřejmě jsem se přešlehla. Pár hodin jsem pak o sobě vůbec nevěděla a potom jsem měla hrozný křeče a zimnici."
První zkušenost s pervitinem ani první "přešleh" ji neodradil. V partě feťáků byla nejmladší, ale začala brát nejvíc. "Chtěla jsem vždycky všechno a hodně. Vyzkoušela jsem i heroin a kodein. Když nebylo nic jinýho, jedla jsem aspoň prášky. Za den také celé plato rohypnolu."

S kým?

Začala chodit s klukem, který bral tolik co ona. Na drogách byl už několik let. "Byli jsme spolu, protože jsme se potřebovali." Peníze na fet získávali různě. Ona kradla, nejdříve doma, potom "dělala" chaty. Její přítel ukradené věci prodával. Brzy přestala chodit do školy. Nejedla, nespala. Za týden shodila taky sedm kilo. "Mívala jsem hnusný absťáky, křeče, při kterých jsem modrala. Musela jsem čekat, že to přejde, nebo shánět další dávku." Z tohoto období si Dana pamatuje jen útržky. Měla často halucinace, ztrácela představu o realitě. Když už byla opravdu na dně, souhlasila s ústavní léčbou. V té době se totiž o ni začala zajímat policie. "Chodili za mnou z protidrogového a také z kriminálky. Ptali se mě na další feťáky." Než do léčebny odjela, "smažila" s jedním kamarádem. "Potom mi kamarádka do léčebny psala, že je mrtvej. Přešlehnul se a ostatní ho v tom nechali. To je normálka, co s přešlehnutým feťákem." Z ústavu utekla jen pár dní před skončením léčby. Její přítel byl v té době ve vazbě. Odjela do Prahy, kde se seznámila s partou pankerů. "S nima jsem poznala tu nejhorší feťáckou bídu. Neměli vůbec nic. Spali ve squatu, místo oken jen díry ve zdi, jako postel používali vylomené dveře podložené cihlami. Přes den jsme seděli na Národní třídě a žebrali jsme. Nejhorší bylo, že jsem tam potkala bývalou spolužačku, která bydlí ve stejné vesnici. Poznala mě a já se hrozně styděla. Bylo to strašně ponižující, uvědomila jsem si, že nemám žádnou důstojnost."
Dnes je Dana znovu v léčebně. Je tam dobrovolně, říká, že přísný režim, který tam má, potřebuje. Před týdnem dostala soudní obsílku. Má svědčit proti kamarádovi, dealerovi. Feťáci ale prý nejsou skuteční kamarádi. "Jsou na tebe hodní, protože tě potřebujou. Jakmile jsi na ně hodná ty, hned to využijou." Nevěří moc ani sobě, ale doufá, že bude mít dost pevné vůle zase s fetem nezačít. "Nikdo přece nemůže říct, že má málo pevné vůle. Sehnat peníze na novou dávku chtělo přece také velmi pevnou vůli."

Jiný příběh má Vojtěch. Je mu 22 let a už tři roky není feťák. Doma si sice suší paličky marihuany a hašišem taky nepohrdne, ale, jak říká, od kouření "trávy" nebo "haše" je k tvrdým drogám ještě hodně daleko. "Nejhorší je, když se někdo snaží poučovat a přitom tvrdí, že třeba marjánka je návyková. Když se pak člověk k něčemu dostane, zjistí, že to je jinak. To potom snadno nabyde dojmu, že všechno, co se o drogách říká, je stejný nesmysl."

V kolika?

Vojtěch se k drogám dostal, když mu bylo 16 let a byl na střední škole ve druhém ročníku. Na rozdíl od Dany, která v dětství musela snášet útrapy často opilého otčíma, a možná hledala východisko v drogách, začal Vojtěch fetovat jen tak, ze zvědavosti. "Hned od začátku jsem byl na jehlách. Začal jsem s jednou starší kamarádkou brát pervitin." Ten nevzbuzuje fyzickou závislost, proto se dá užívat občasně, aniž by si toho okolí všimlo. Povzbuzuje tělesnou aktivitu, je poměrně dostupný. Po dlouhodobém pravidelném užívání však narušuje psychiku. "Po perníku to pěkně šlape. Rychleji to myslí, nepotřebuješ vůbec spát. Bral jsem ho příležitostně tak jednou - dvakrát do týdne. Za dvě stovky se dala pořídit dávka pro dva, občas mě někdo pozval. Vždycky jsme se s kamarády dohodli, nakoupili a nejčastěji u někoho doma jsme se sešli. Časem jsme si bouchali hlavně ve městě. Někam jet trvalo hrozně dlouho."
Ve škole ani doma si ničeho nevšimli. Má ale známé, kteří na sebe upozornili úzkostlivostí, s jakou se snažili chovat normálně. Po dlouhodobém užívání pervitinu trpěli stihomamem, někteří dokonce i schizofrenií nebo paranoiou.

Na čem?

Závislost si Vojta vypěstoval teprve na heroin. "Jednou jsem se probudil u kamarádky v bytě a ona se zeptala, jestli si s ní dám. Herák jsem pak bral každý den." Heroin vytváří i fyzickou závislost, ale ta se nezíská po první nebo druhé dávce. Závislým se člověk stává až po několika měsících užívání. Jeden gram si Vojtěch obstarával za tisíc korun, a když v tom "jel" nejvíc, bral tři gramy jako základ denně.
Závislost se mu stále dařilo skrývat doma i v práci, do které nastoupil. "Jenom jedna kolegyně, která měla s feťákem zkušenost, poznala, když jsem měl absťák, a snažila se mi pomáhat." Peníze mu samozřejmě nestačily, a tak kradl v obchodech, nejčastěji kafe a alkohol. Brzy se naučil, kde se co dá prodat. Za den nakradl i za pět tisíc korun, ale snažil se peníze shánět i jinak. Největší trýzeň mu působilo pomyšlení, že by se o jeho stavu dozvěděla máma.
"Měl jsem fakt děsnej strach, co to s ní udělá, když se to dozví. Byla nemocná a já se bál, že dostane infarkt. Bydlel jsem tenkrát jinde, a tak by se to možná nedozvěděla, kdyby mě někdo neprásknul. Infarkt nedostala, ale pak to bylo opravdu příšerný." V té době se totiž snažil abstinovat. Zkoušel to přes prášky i snižováním dávek. "Měl jsem hrozný bolesti. Ze začátku jsem pořád zvracel, měl jsem průjem a stálý teploty, bolely mě všechny svaly v těle. Po týdnu se to trochu uklidnilo, bylo mi ale pořád špatně a ještě do toho mě máma citově vydírala. Pořád hledala záminky, abych za ní přijel, a pak mě nechtěla pustit zase ven." Když abstinoval asi měsíc, chtěl se dostat na školu. Někteří učitelé ho však znali, věděli, že fetoval, a nepustili ho proto ani k přijímacím zkouškám. Přitom rok před tím maturoval s vyznamenáním.

Jak ven?

Po několika měsících, kdy abstinoval a zase heroinu propadal, se mu podařilo závislosti se zbavit. "V léčebně jsem nebyl, akorát jsem občas zašel do K centra, když jsem ještě bral. Tam jsem si nechal vyměnit buchny, udělat testy a dostal jsem tam polévku."
Vojtěch si uvědomuje, že konec s fetováním není nikdy definitivní. Stalo se mu, že potkal kamarády, kteří berou, a šel zase s nimi. Rychle získal "lehkou" závislost a musel si zase odvykat. Kromě některých fyzických potíží, o kterých už ví nebo které se možná teprve projeví, je poznamenaný svou "feťáckou kariérou" také psychicky: "Jednou za čas se mi v hlavě uhnízdí myšlenka, že si zase musím bouchnout. Vím, že je to pitomost, že to nepotřebuju a ani nechci, ale ta myšlenka pořád hlodá. Tak jednou za půl roku tomu podlehnu a dám si. Hned toho ale hrozně lituju, říkám si, co všechno jsem tím ztratil."

Kdo?

V České republice je padesát až sedmdesát tisíc lidí, kteří užívají nějakou drogu. Z toho je z odborného hlediska pět až deset tisíc na drogách závislých. To znamená, že se jim droga (užívaná dlouhodobě a pravidelně) stala životní potřebou. Kvůli svému životnímu stylu trpí zdravotně i sociálně.
Nejrizikovější částí populace jsou mladí od 13 do 20 let a mezi nimi jsou extrémně rizikové podskupiny. "Náchylné k rizikům drog jsou děti ze špatně komponovaných rodin, kde chybí pohoda, mladí lidé s psychickými problémy nebo nadprůměrně citliví lidé trpící depresemi. Podle mé zkušenosti z praxe sem patří také děti z neúplných rodin, hlavně z takové, ve které žije pouze matka a syn," říká Ivan Douda z Nadace Drop In, který se protidrogové prevenci věnuje už dvaadvacet let.

Proč?

Důvody pro to zkusit nějakou i tvrdou drogu jsou obecně dva. Nejčastěji mladý člověk experimentuje, chce zažít dobrodružství, zkusit něco módního. Takoví experimentátoři, pokud mají dobré domácí zázemí a jsou zdraví, ve velké většině podle Ivana Doudy do závislosti nezabřednou. Mnohem hůř je na tom druhá skupina těch, kteří se k drogám uchýlí, aby zahnali deprese. Takové droga okouzlí, najednou se cítí být v pohodě. Je to úzká skupina, která se drogou "léčí".
Experimentátoři, kteří umějí skončit, tvoří devadesát procent všech uživatelů, přitom s nealkoholovou drogou (v drtivé většině s marihuanou) má zkušenost asi 80 % mladých. Marihuana se tedy stává normou mezi mládeží, i když společensky nepřijatelnou. Velkou část experimentátorů odradí od fetování vlastní nepříjemná zkušenost například s LSD, které u někoho vyvolávají nepříjemné prožitky. Jiné odradí zkušenost kamaráda.

Co říkat?

Mezi českými narkomany, kteří tvrdé drogy užívají nejčastěji nitrožilně, je výskyt nemoci AIDS v porovnání s jinými zeměmi malý. To znamená, že používají čisté jehly, a že tedy jejich výměna funguje dobře. Také osvětové diskuse na téma drog na školách přijímají mladí lidé dobře. "Nesmíme však mluvit pouze o rizicích drog, to by nám mladí nevěřili," říká Ivan Douda. "Říkáme - ano, můžeš si to užít, ale potom přijde to a to." Námitka, že více informací mladé spíše ponouká něco vyzkoušet, je podle Ivana Doudy scestná. Mladí se s drogami setkávají a je dobré, aby věděli, do čeho jdou, aby neměli falešné iluze. Rozhodnutí je potom samozřejmě na nich.

Rizika!

Nejvíce nebezpečná na drogách není závislost. Fyzická potřeba se například u heroinu získává až po několika měsících pravidelného užívání a tak daleko většina experimentátorů nikdy nezajde. Ale už první dávka představuje několik rizik, jednou z nich je například čistota drogy. Při nitrožilním užívání nestačí mít čistou jehlu, několik lidí nesmí také brát z jedné misky.
Mnoho rizik představuje inhalování těkavých látek. Z dvaceti mrtvých, kteří loni zemřeli v přímém důsledku užívání drog, bylo sedm "čichačů", což je nejvyšší počet na jednu drogu. "Těkavé látky jsou vůbec nejhorší. Nejvíc berou a nejméně dávají," říká Ivan Douda. Na druhé místo by zařadil opiáty (heroin), protože z těch se nejhůře odchází, na další příčku by dal zneužívání prášků na spaní (například rohypnol) a také různé směsy drog. Halucinogeny (LSD) prakticky nevyvolávají fyzickou závislost, ale jsou nebezpečné velkým náporem na psychiku. Nebezpečnost drog se však různí také podle individuálních dispozic. "Někdo si LSD užije, někdo se také může po jedné dávce zbláznit," vysvětluje Ivan Douda.
Magdalena Váňová