Kameramanův splněný sen

Kuře melancholik je třetí režií Jaroslava Brabce

Kameramanův splněný sen

Jaroslav Brabec sáhl po románu Josefa Karla Šlejhara. Příběh malého chlapce jako obrazové podobenství.
Když kameraman Jaroslav Brabec natočil v roce 1993 svůj režijní debut Krvavý román, byl obdivován i zatracován za skutečnost, že u něho zvítězilo obrazové cítění předlohy. Snímek mu sice vynesl řadu ocenění, z nichž k nejvýznamnějším patří České lvy za střih, za výtvarný počin a kameru či cena za režii na festivalu v Římě, širší veřejnosti však dílo zůstalo prakticky neznámé. Směrem k divákovi se snažil tvůrce vykročit o tři roky později psychologickým příběhem Holčičky na život a na smrt, jímž si však vysloužil vlnu kritiky za obrazový exhibicionismus a povrchní efektnost. Nyní se nám z režisérské stoličky představuje potřetí - látkou, o jejíž realizaci se pokoušel několik let, přepisem románu Kuře melancholik( uvádí Bontonfilm), jehož děj, poselství i zpracování ho oslovilo již v mládí.
Jeho autor Josef Karel Šlejhar přitom patří ke spisovatelům, o nichž se u nás během minulého režimu příliš nemluvilo. Vadil totiž jak jeho naturalismus, s nímž zachycuje život na počátku století, tak freudovsky pojímané zlo. Bylo mu vytýkáno, že jeho hrdinové jsou ovládáni tajemnými mystickými silami, jimž nedokáží vzdorovat, a že autor neodhaluje společenskou podmíněnost negativních jevů. Důležitým motivem Šlejharových děl, který se objevuje již v prvotině z roku 1889 Kuře melancholik, je i paralela mezi životem člověka a zvířete, kdy oba spojuje hrůza ze smrti a touha zvítězit nad ní. Asi není třeba dodávat, že v bezohledném souboji o život zpravidla vítězí silnější, zatímco pro slabé není na světě místo.
Hlavním hrdinou snímku však není malé kuře, jak by mohl napovídat titul předlohy, ale čtyřletý Lojzík, také ještě mládě, které teprve nedávno vylétlo z hnízda. S užaslým pohledem pozoruje svět kolem sebe a věří, že jeho idylu nemůže nic narušit. Žije sice s otcem a milovanou maminkou na nevzhledném statku kdesi na horské samotě, láska rodičů a přátelství s čeledínem Josefem mu však nahrazují materiální blahobyt i společnost vrstevníků. Půvabná rusovlasá Marie zanedbané sídlo jakoby prozářila a pod jejím vlivem se z dříve primitivního sedláka, za něhož se provdala, stal milující manžel a pozorný otec. Stačil však jediný okamžik a chlapcův život se změnil v peklo. Maminčina nečekaná smrt vnesla do jeho duše zmatek a věci ztratily řád. Láska otce se sice nezmenšila, postrádala však oddanost, jakou cítil u matky, v tetě, která se snažila na statek vnutit, viděl nepřítele. A v okamžiku, kdy se otec znovu oženil a na samotu přivedl svou bývalou lásku, ráznou šenkýřku Rózu, ztratil už Lojzík úplně všechno. Stále více se uzavíral do sebe, žil vzpomínkami na maminku a sny o chvílích, kdy se s ní znovu setká, upíná se ke kuřeti, které se narodilo ještě za jejího života a zůstalo samo, protože krahujec "jeho" kvočnu zardousil. Cítíme blížící se tragédii a víme, že jí nic nemůže zabránit...
Film Kuře melancholik, jehož scénář společně s režisérem napsal Vladimír Körner, nabízí vše, co od kvalitního díla očekáváme. Dramatický příběh, plný neočekávaných zvratů, dobře napsané charaktery postav, nadčasové poselství. Zaujmou herecké výkony Karla Rodena, Anny Geislerové, Vilmy Cibulkové, Vlasty Chramostové i malého Radka Chromka v úloze Lojzíka. Obdivujeme kameru, která emotivně silné vyprávění mění v obrazové podobenství. Přesto z kina odcházíme citově hlouběji nezasaženi. Zdá se, jakoby kameraman Jaroslav Brabec opět zvítězil nad režisérem a filmu nedokázal vtisknout vůni života, jež by diváka přinutila, aby zobrazovaný děj nejen sledoval, ale i s napětím prožíval.

Jana Bílková