Naplňování titulu Praha - Evropské město kultury roku 2000 vypovídá o stavu společnosti

Naplňování titulu Praha - Evropské město kultury roku 2000 vypovídá o stavu společnosti
Stranický písek na veřejném hřišti
Od samého začátku se Praha - Evropské město kultury roku 2000 potýká střídavě s vlnami nezájmu a ostré kritiky zejména ze strany těch, kteří by měli aktivně spolupracovat.
(hn na víkend)
Na existenci titulu Evropské město kultury (EMK) a změnu podmínek pro udělování upozornil na začátku devadesátých let náš diplomat v Itálii Martin Stropnický. Původně mohl být titul udělován pouze městům členských zemí tehdejšího Evropského společenství, nyní se možnost rozšířila i na ostatní. Tehdejšího náměstka primátora Jiřího Exnera (ODS) informace zaujala natolik, že si získání titulu pro Prahu vytkl jako osobní politický cíl. V době mladého pravicového optimismu počátku devadesátých letech celkem logicky předpokládal, že kultura projde hlubokou transformací, jež vytvoří nový ekonomický a právní rámec fungování kulturních objektů, že se nastartuje vícezdrojové financování kultury a výrazně zasáhne projektové financování formou grantových systémů. Akce EMK se tak mohla stát jakousi manifestací této transformované kultury, mohla do ní usměrnit tok více prostředků nejen z veřejných rozpočtů, ale především ze sponzorství. Krásná představa. Až na to - viděno po osmi letech, že transformace neziskové sféry v podstatě vůbec nezačala, neexistuje ani žádná konzistentní představa, jak kulturní záležitosti spravovat, schází politická vůle i odbornost.

Velmi pomalé začátky

První kandidatura Prahy byla podána v roce 1993 (pro rok 1998) a měla poměrně jednotnou podporu na městské úrovni. Rada ministrů však udělila titul Stockholmu. Jako další volný termín se nabízel rok 2000. Tým kolem náměstka Exnera okamžitě zahájil přípravu na opětovnou kandidaturu. V té době vystřídal primátora Kondra Jan Koukal a vliv náměstka Exnera v městské radě začal slábnout. Post prvního náměstka byl formálně zrušen a skupina radních v čele s novým primátorem se k možnostem další kandidatury stavěla velmi rezervovaně. Po komunálních volbách v roce 1994 se na pražské radnici vytvořila koalice ODS-ODA-KDU ČSL. Náměstkem pro kulturu staronového primátora Jana Koukala se stal Vladimír Drábek (ODA). Ten vystupoval ve prospěch akce, v zákulisí dál pracoval Jiří Exner. Na jaře 1995 přijala městská rada usnesení kandidovat. Chyběla však jakákoliv veřejná diskuse, vládní podpora i jasnější představa o budoucím organizačním naplnění titulu. Nakonec primátor Koukal podal kandidaturu se svým osobním doporučujícím dopisem a převzal tak fakticky závazek i odpovědnost za naplnění titulu.
Když v roce 1995 Rada ministrů Praze (ale i ostatním osmi kandidátům) titul udělila, byla reakce u nás chladná až žádná. Zazněla sice nelibost nad šalamounským rozhodnutím, ale žádná bouřlivá diskuse, jako např. v Helsinkách, se nekonala. Po několika měsících inicioval odbor kultury magistrátu návrh na zřízení dočasného subjektu, který by akci zajistil. Nedělo se nic. V červnu si primátor na akci vzpomněl a požádal dopisem svého kulturního náměstka, aby urychleně problematiku Evropského města kultury řešil. Nedělo se nic. Ve dne i v noci probíhaly televizní přenosy olympijských her a tak materiál, projednaný v poslaneckém výboru pro kulturu ležel na magistrátních stolech celé léto. V září jej začali cupovat magistrátní úředníci, vázla i komunikace mezi Drábkem a Koukalem. Náměstek prosazoval obecně prospěšnou společnost, primátor příspěvkovou organizaci. Zatímco Drábek usiloval o co nejvolnější vztah společnosti a vedení města a chtěl získat ve společnosti silné personální zastoupení pro ODA, Koukal zase dával přednost co nejtěsnější vazbě k městu, kde v té době suverénně vládla ODS. Poměrně překvapivě zvítězila v městské radě obecně prospěšná společnost a i správní rada se utvořila pro ODA velmi příznivě (2 zástupci ODS, 3 ODA + 3 sympatizanti), prosadit svého kandidáta na místo ředitele společnosti však už tato strana nedokázala. Pro ODS byl tehdy uvažovaný Ladislav Kantor nepřijatelný. Sama horkého kandidáta neměla a tak kompromisně padla volba na stranicky nezávislého Radomíra Šofra. Je dobré podotknout, že od udělení titulu k ustavení společnosti a jmenování ředitele uběhlo neuvěřitelných 22 měsíců, do zahájení akce v té chvíli zbývalo 28 měsíců. Na oltář městských politických hrátek tak padlo 44 % z celkového přípravného času na akci jako takovou.

Cesta plná klacků

Poté, co společnost zahájila činnost, se celkový přístup moc nezměnil. Koukalův zájem trval jen krátce, vtažen do problémů své strany, odvolal zahajovací, zásadní setkání s novináři, nikdy neodeslal připravený dopis na Ministerstvo kultury, který měl oficiálně přizvat stát ke spolupráci. Nepodařilo se informovat a zainteresovat vládu ani Parlament. Pak přišlo "Sarajevo" a příprava na složitý volební boj v roce 1998. Komunikace mezi správní radou a managementem společnosti se nesla ve znamení vleklé krize. Programová koncepce byla stále vracena k přepracování, schválení loga se vleklo čtyři měsíce. Ministerstvo kultury z pocitu, že se nic neděje, vystoupilo s vlastní iniciativou, aniž by se kontaktovalo se společností. Poprvé se sešli představitelé města a Ministerstva kultury na úrovni nejvyšších představitelů a příslušných náměstků v květnu 1998. Je dohodnuto předložit vůbec první materiál o akci do vlády - celých 29 měsíců od udělení titulu. Když se materiál ocitne v polovině června na stole Tošovského vlády, odmítne jej tato projednat s poukazem na to, že mimořádné volby proběhnou za deset dní a dočasná vláda necítí mandát k jakémukoliv rozhodnutí v dané záležitosti.Veškerá odpovědnost leží na primátorovi, který je však pohlcen volbami a stranickými záležitostmi. V červnu je odvolán ředitel společnosti a 1. 7. 1998 je do jejího čela jmenován Michal Prokop, do té doby člen správní rady.

V nových starých kolejích

Změnil se management společnosti, nezměnil se však přístup k ní. Paradoxně ve chvíli, kdy v čele společnosti stanul nový ředitel, který ODA vyhovoval, dochází k pozvolnému přepólování a tak naděje společnosti na konečně hladký chod dostává brzy trhliny. Především se ODA sama jako vládní strana dostala do hluboké krize, rozpadá se a ztrácí politickou moc. Kromě toho podzimní volební boj na městské úrovni skončil těžkou porážkou pro Koukala. Díky úmluvě mezi sociálními demokraty a ODS nicméně tato strana svoji pozici na radnici posílila a tato politická situace se promítla i ve složení správní rady, v níž nyní figurují 4 zástupci ODS. Zástupci magistrátu dodnes v managementu kolem Michala Prokopa nevidí odborníky, kteří pracují na veřejné akci, ale především lidi ze stáje ODA. Mezi magistrátem a společností to dále jiskří. Projevilo se to například při přípravě podpisu smlouvy o spolupráci, vzájemných vztazích a finanční spoluúčasti mezi Ministerstvem kultury, Magistrátem hl. města Prahy a společností. 12. března primátor Kasl (ODS) řekl: "Tato akce světového významu se během mého života určitě nebude opakovat. Je to unikátní šance spoluvytvářet úžasný projekt... bohužel Michal Prokop se obklopil lidmi, kteří si neuvědomují mnohovrstevnost a mnohorozměrnost akce." Možná i proto na poslední chvíli došlo v připraveném textu ze strany města ke změnám a podpis byl odložen téměř o měsíc. Když k němu 14. 4. 1999 došlo, právo rozhodovat o programu Prahy 2000 bylo z dramaturgické rady, složené z odborníků (externisté, kteří nenesou zodpovědnost, argumentoval primátor), převedeno na správní radu, sestávající z politiků a úředníků. Dramaturgická rada do poloviny března posoudila celkem 451 projektů z veřejné soutěže, 62 projektů, předložených magistrátem a 60 projektů MK, iniciovala sama 43. Sledovala přitom kvalitu a mimořádný vklad pro budoucnost, souvislost se zadaným tématem, které pro Prahu zní kulturní dědictví. Proto také nemohla zařadit např. country festival (co má country společného s českou kulturou a Prahou?). Po změně kompetencí si ho člen správní rady Igor Němec prosadil. On také opětovně porušil dohodu, uzavřenou po prvním kole střetů: Všechny problémy a připomínky důsledně řešit uvnitř správní rady, nevzkazovat přes média. Činí tak nekompetentně, ale rád a dodnes. Podle informací z pražských kruhů ODS se ve straně zvolna rozhořívá boj o post volebního lídra strany pro Prahu. Ta zatím vždycky byla hlavní baštou "ódéesáckých voličů" a významně přispívala k celkovému výsledku voleb. Můžeme se tedy ještě nadít lecčeho. Jisté je, že Igor Němec velmi stál o post předsedy správní rady společnosti Praha 2000 po Janu Koukalovi a že se v té souvislosti šeptalo o odchodu Michala Prokopa.
V této chvíli je křehké příměří. Na zasedání městské rady minulý týden byla vyslovena Michalu Prokopovi a jeho týmu důvěra, Jan Koukal je stále v čele správní rady. Kéž to vydrží - do startu oslav Prahy jako Evropského města kultury roku 2000 už schází k tomuto pátku pouhých 84 dní.
Jedno je však městu přes přehmaty a politikaření se ctí nutno přiznat: Drží své slovo, pokud jde o peníze, i když je někdy považuje více za své, než je akci zdrávo.
S vládou je to jiné. Peníze od vlády nejsou. Ve středu 22. září ještě Michal Prokop věřil, že slovo vlády je něco, co platí. V pondělí 27. září už jen říkal, že nenachází slov. Ministr Dostál řekl, že prohrál o jediný hlas. Sociálnědemokratické ministry Praha 2000 nezajímá. Bojují za své resorty - za své urany, prodělečné železnice a jiné černé díry, v nichž mizí peníze rychlostí tajícího sněhu. Oni si přece Evropské město kultury nevymysleli. To ODS. Stranický písek, domácí hřiště, místní kaplička mají jednoznačně přednost i v Parlamentu.
V těchto dnech vyzvánějí ve společnosti telefony. Volají specializovaná turistická a zájmová periodika z celé Evropy a nabízejí prostor pro reklamu a PR články, kterými by Praha propagovala své akce. Pracovníci odmítají s tím, že na to nemají. Lidé z Evropy absolutně nerozumí.
Může rozhodnutí vlády nepřidělit peníze negativně ovlivnit naši pověst v zahraničí?
Ministr kultury Pavel Dostál: Může.
Ministr financí Pavel Mertlík: Je to rozhodnutí vlády, které nechci komentovat.
Ředitel Národního divadla Jiří Srstka: Ano.
Ředitel Národní knihovny Vojtěch Balík: Rozhodnutí vlády považuji za nešťastné, navíc i proto, že formálně podle svého usnesení vláda jako by i nadále akci sponzoruje. Praha je považována za pevný článek řetězce evropských "měst kultury 2000", jak vím, je do tohoto společenství srdečně vítána. O to hůř pro prestiž naší země.

Stručně o financích

Původní návrh z roku 1998 uvažoval o částce asi 1,2 mld. Kč. Jako nereálný byl objem prostředků na celý projekt snížen na asi 800 mil. Tak jako v jiných městech se na jeho plnění měl jednou třetinou podílet stát, druhou třetinou město a třetí měli pokrýt sponzoři. Ti byli od prvopočátku defétistickými řečmi politických a vládních představitelů silně odrazováni.
V roce 1999 mělo do svých projektů vložit Ministerstvo kultury (MK) 102 milióny, magistrát 160 miliónů, na provoz a projekty společnosti mělo jít z MK 17 miliónů, z magistrátu 80 miliónů Kč.
Rok 2000 měl přinést do projektů MK 200 miliónů (nebudou), do projektů společnosti 50 miliónů (nejsou). Magistrát přispěje na své projekty 238 milióny, společnosti 80 milióny.
Společnost má přes mediální partnerství a barterové smlouvy nasmlouváno nefinanční plnění ve výši 100 miliónů korun. Ve finálním jednání je dvojí sponzoring po 50 miliónech Kč, což je dalších 100 miliónů. Projektový sponzoring (sponzor si sám vybral, jakou akci chce financovat) je v současné době ve výši asi 15 miliónů Kč.