Popravy v USA vyvolávají řadu kontroverzí, nepřispívají ke snížení kriminality, a přesto se v nich pokračuje

Popravy v USA vyvolávají řadu kontroverzí, nepřispívají ke snížení kriminality, a přesto se v nich pokračuje
Může Amerika žít bez trestu smrti?
V USA bylo letos popraveno už 76 osob. Ještě před skončením roku jde o nejvyšší roční počet poprav od obnovení trestu smrti v roce 1976. Absolutní trest, který má ve svém zákonodárství 38 států Unie, nyní podporuje méně než polovina Američanů.
Pouhý pohled na elektrické křeslo, a to dokonce i na nefunkční a prázdné, umístěné dnes v muzeu, vyvolává nepříjemné pocity. V prvním momentě vás zarazí jeho mohutnost. Při podrobnějším studiu jeho mechanismu se nelze ubránit představám o momentech, kdy se dostalo do činnosti. Co asi prožíval v posledních minutách života člověk, který na něm seděl?
Elektrické křeslo bylo ve Spojených státech sestrojeno kolem roku 1880. Hlavním důvodem k jeho výrobě, za níž stáli Thomas Edison a George Westinghouse, měl být "humánnější" způsob popravy lidí než oběšením. Jeho letité používání však vyvolává kvůli své neblahé praxi - popravy na něm doprovázejí mnohdy kruté scény s kouřem, plameny, krví nebo křikem odsouzenců - řadu kontroverzí. Není tomu jinak ani na Floridě, kde je křeslo nejvíce v činnosti. Nejvyšší soud tohoto jižního státu již několikrát hlasoval o ústavnosti této metody. Naposled letos na sklonku září, kdy opět zvítězili floridští příznivci křesla, čímž bylo stvrzeno rozhodnutí z října 1997. Soudci, kteří byli tehdy proti (v poměru 3: 4), ve svém stanovisku později uvedli: Poprava na elektrickém křesle je atrakcí, které časy již dávno minuly Floridské elektrické křeslo svojí vlastní historií dokázalo, že je dinosaurem, který více poslouží laboratoři barona Frankensteina než popravčí komoře floridské státní věznice.
Bývalý člen Nevyššího soudu William Brennan Jr., jeden z odpůrců elektrického křesla, popsal průběh popravy na něm velmi naturalisticky: Řada důkazů svědčí o tom, že smrt elektrickým proudem je extrémně násilná a způsobuje bolest a pohanu daleko překračující "pouhé ukončení života". Svědkové běžně vypovídají, že když se otočí vypínačem, odsouzenec se začne třepat, snaží se vyskočit a zápasí s řemeny neuvěřitelnou silou. Ruce nejdříve zčervenají, poté zbělají, řemen kolem krku drží jako ocelové pouto. Končetiny, všechny prsty a i tvář popravovaného se několikrát zkroutí. Síla elektrického proudu je tak veliká, že odsouzenému někdy vyskočí oční bulvy a zůstanou venku. Vězeň v průběhu popravy většinou zvrací, slintá, vyprázdní se a pomočí. V závěru svého popisu se Brennan ptá, zda elektrické křeslo není pouze dnešním zařízením upalování lidí na hranici.

Co stát, to jiný zákon

Třicet osm států Unie má ve svém zákonodárství trest smrti, praxe se však stát od státu liší. Například Connecticut, Kansas, New Hampshire, New Jersey, Nové Mexiko, New York, Ohio, Jižní Dakota, Tennessee, kde nikoho od roku 1976 nepopravili, i když v udělování nejvyšších rozsudků pokračují i nadále. Nejvyšší soud státu New York prohlásil v červenci 1985 zákon o trestu smrti za protiústavní, o deset let později však své rozhodnutí změnil a 1. září 1995 zákon opět vstoupil v platnost. Dvanáct amerických států trest smrti nemá, patří mezi ně Aljaška, Havaj, Iowa, Maine, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Severní Dakota, Rhode Island, Vermont, Západní Virginie, Wisconsin plus hlavní město USA - Distrikt of Columbia. Neznamená to však, že člověk, který by se dopustil na jejich území velmi závažného kriminálního činu, například terorismu anebo únosu s následkem smrti oběti, nemůže být popraven.
Spojené státy mají totiž také federální zákon o trestu smrti, na jehož základě bylo mezi lety 1923 a 1963 popraveno 34 osob včetně dvou žen. Posledním v dosavadním pořadí se stal Victor Feguer. Od jeho oběšení v Iowě roku 1963 však nedošlo k žádné "federální" popravě. Nicméně od roku 1994 bylo odsouzeno k trestu smrti dalších třináct lidí (z toho deset Afroameričanů), celkem ve federálních celách smrti dnes čeká dvacítka lidí.
Až do roku 1988 neexistovala předepsaná metoda pro vykonání trestu smrti v rámci celých USA, což prezident George Bush upravil v roce 1993 regulací, podle které mají být federální odsouzenci popravováni smrtící injekcí. Pro tento účel byla za půl miliónu dolarů vybudována v Terre Haute (stát Indiana) speciální komora. Také americká armáda má zavedený trest smrti, předepsanou metodou je smrtící injekce. V posledních třiceti letech však nikdo nebyl popraven, ve vojenských celách smrti dnes čeká osm osob.
Mezi jednotlivými státy existují také rozdíly, co se týče způsobu poprav. Tolik kritizované elektrické křeslo používá kromě Floridy dalších deset států, některé však mají uzákoněné i jiné metody. Například v Kentucky je to ještě smrtící injekce, stejně tak ve Virginii. Oklahoma schválila elektrické křeslo pro případ, že by smrtící injekce byla někdy prohlášena za nezákonnou metodu, a popravčí četu pro případ, pokud by i smrtící injekce a elektrické křeslo byly Nejvyšším státním soudem zakázány.
Nejvíc států (34) dává přednost injekci, i když opět řada z nich počítá i s jinou alternativou. V pěti státech lze popravovat také v plynové komoře. Například v Arizoně, pokud si tuto metodu zvolí dobrovolně osoba odsouzená k nejvyššímu trestu před 15. listopadem 1992. Naposled tak učinil letos 3. března Walter LaGrand, německý státní příslušník, který volil tento způsob popravy jako formu protestu. Jeho bratr Karl dostal 24. února smrtící injekci. Původně také žádal plynovou komoru, půl hodiny před popravou však své rozhodnutí změnil.
V průběhu posledních tří let bylo v USA popraveno několik osob také oběšením. Smrt provazem má ve svém zákonodárství Delaware, New Hampshire a stát Washington. V Delaware se tímto způsobem popravovalo naposled v roce 1996 a státní vězni, kteří zde byli odsouzeni po 13. červnu 1986, si mohou vybrat mezi oběšením anebo smrtící injekcí. Zákon o trestu smrti ve státech Idaho, Oklahoma a Utah počítá s popravčí četou jako s jednou z alternativ. Například v Idahu by mohlo na ni dojít, pokud by se ukázalo použití smrtící injekce "nepraktické".
Nejčastějšími popravami je proslulý Texas, rozlohou druhý největší americký stát a podle počtu obyvatel třetí v pořadí. Zde se poslední jídlo, nevyslyšené motlitby, smrtící injekce a pohřební vůz pomalu opouštějící bránu věznice staly téměř rituálem. Willis Barnes se stal letos 10. září stým popraveným za guvernérství George W. Bushe.V texaských celách smrti čekají na svůj konec další stovky osob. Absolutní trest ve státě "osamělé hvězdy" lze udělit osobám starším 17 let a ani mentálně retardovaní nemají žádné výjimky. Za Texasem následuje co do počtu poprav Virginie a Florida. Zdaleka nejvíce zaplněné cely smrti má však Kalifornie se svými pěti sty odsouzenci. Až dosud však v tamní cele smrti umírali vězni spíše na následky nemoci, vysokým věkem nebo sami spáchali sebevraždu. První poprava od znovuzavedení trestu smrti (1976) se konala až v roce 1992 a od té doby zde bylo usmrceno pouze sedm odsouzenců. Případ Manuela Babbitta, vietnamského veterána s medailí "zraněného v bitvě" a s historií duševní nemoci, však vyvolal značnou nevoli. Tisíce jeho bývalých spolubojovníků z Vietnamu protestovaly proti rozsudku a žádaly demokratického guvernéra Graye Davise o udělení milosti. Ten sice slíbil, že případ prověří s veškerým respektem k vietnamským veteránům. Vědělo se ale o něm, že je zastáncem trestu smrti, čímž se ani netajil v průběhu své volební kampaně. Na čtrnácti stranách textu pak vysvětlil, proč nemůže Babbittovi udělit milost. Ten byl pak popraven letos 4. května.
Politický tlak na zamítání žádostí o milost na úrovni jednotlivých států je dnes značný. Guvernéři by škodili své další kariéře, kdyby často využívali právo milosti, které jejich voliči neschvalují. V lednu sice došlo například k omilostnění trojnásobného vraha guvernérem Missouri, ten však tak učinil pouze pod nátlakem papeže Jana Pavla II., který zde byl právě na návštěvě. Guvernér Mel Carnahan připravující se na senátní volby v příštím roce tehdy zdůraznil, že jde pouze o jeden akt, což také potvrdil, když dalších 24 žádostí o milost zamítl. Kdyby byl papež v lednu navštívil Kalifornii, možná by Manuel Babbitt dnes ještě žil.

Příliš vysoká cena

Na první pohled by se mohlo zdát, že je mnohem levnější zavést vězni jed do žil než jej držet v cele třicet anebo i více let. Ovšem představa o tom, že trest smrti je finančně výhodnější než doživotí, je naivní. Odborné studie dokazují, že americké státy, které mají trest smrti, zaplatí za každého popraveného přibližně o dva milióny dolarů více než členové Unie udělující místo toho doživotí. A to včetně všech nákladů na dlouholeté věznění. Více než 70 % této ohromné částky připadne totiž na soudní výlohy. Od roku 1976 utratily Spojené státy na rozsudky smrti navíc 900 miliónů dolarů. Kalifornii přijde udělování nejvyššího trestu každým rokem na 90 miliónů USD, přičemž běžné roční výdaje na právní systém celého státu představují 78 miliónů dolarů. Podle údajů amerického informačního centra trestu smrti (DPIC) je obhajoba v případech trestu smrti až čtyřikrát dražší než v podobných případech, kde se předem neuvažuje o udělení nejvyššího trestu. Navíc i obžaloba stojí při těchto procesech o 67 % více. Stát Ohio například zaplatil 1,5 miliónu dolarů za mentálně nemocného Wilforda Berryho, jehož největším přáním bylo - být popraven. Smrtící jed stál pouze 88,42 dolaru, zbytek představovalo například 18 tisíc dolarů za přesčasy vězeňských dozorců v době vykonání rozsudku, 5320 USD za satelit, díky kterému se o jeho vykonání mohla dovědět média. Zároveň muselo být povoláno 25 úředníků vězeňských veřejných informací a také policie měla v době popravy zvýšenou pohotovost (mimo jiné i na dálnicích). Kdyby byl Berry dostal doživotí, stát Ohio by to vyšlo přibližně na polovinu.
Mnohem vyšší cenu, kterou nelze ani penězi vyčíslit, však platí nevinně odsouzení. Ti šťastnější jsou po letech strávených v celách smrti (například díky novým důkazům) propuštěni na svobodu. Ronalda Jonese, kterého obžaloba vylíčila u procesu v roce 1989 jako chladnokrevného a brutálního vraha, potkal podobný osud letos 17. května. Testy DNA dokázaly, že se nemohl v březnu 1985 dopustit znásilnění a vraždy matky tří dětí na předměstí Chicaga, za což se ocitl v cele smrti. Stal se 79. odsouzencem s nejvyšším trestem v USA (a 12. ve státě Illinois), který musel být americkými justičními úřady zproštěn viny.
A právě takové případy jsou nejlepším argumentem pro odpůrce amerického trestu smrti. Například druhého března 1993 byl po šesti letech z alabamské cely smrti propuštěn Walter McMillian, který po celou dobu trval na své nevině a učinil čtyři neúspěšné pokusy o odvolání a zahájení nového procesu. Poprava mu hrozila přesto, že dvanáct svědků potvrdilo jeho alibi pro dobu spáchání kriminálního činu, z něhož byl obviněn, a také neexistoval žádný fyzický důkaz, který by ho s ním spojoval. Pouze konstatování nových právníků o nesprávných procedurách používaných při prvním procesu a také výpovědi dalších svědků později umožnily, že veškerá obvinění proti němu byla nakonec zrušena. V knize Bez ohledu na nevinu autoři popisují na 400 případů, kdy byl ve Spojených státech popraven nevinný člověk. Když nejvyšší soud změnil všechny existující tresty smrti v roce 1972 na základě ústavy, řada nevinných životů byla zřejmě zachráněna.
Smutné však je, že nevina mnohých odsouzenců k smrti byla dokázána pouze díky tomu, že se do záležitosti vložil někdo z "venku", kdo měl na to čas a mnohdy i peníze. Ten odvedl práci, kterou soud již odmítal dělat. Například právní škola Cardozo v New Yorku zachránila prostřednictvím projektu založeného Petrem Neufeldem a expertem na DNA Barry Scheckem prozatím sedm nevinně odsouzených lidí sedících v celách smrti. Studenti žurnalistiky Severozápadní univerzity vedení profesorem Davidem Protessem dokázali v poslední době svým vyšetřováním nevinu tří odsouzenců na smrt pouze ve státě Illinois.

Pro a proti

Domnívám se, že jediným smyslem trestu smrti, jak to vnímám já, je msta - čistá a prostá msta. Myslím si však, že pomsta je velmi osobní pocit, a nedomnívám se, že by vlády civilizovaných zemí měly toto dělat , prohlásila americká ministryně spravedlnosti Janet Renová. Podle Amnesty International je trest smrti ultimativním, krutým, nehumánním a ponižujícím. Narušuje základní lidské právo - právo na život. Je neodvolatelný, může být uvalen na nevinného, a navíc nikdy nebylo dokázáno, že by měl větší efekt na snižování kriminality než ostatní tresty.
Pro mnohé Američany je však trest smrti projevem legitimní touhy po pomstě. Problém tkví i v tom, že informovanost o jeho alternativách je v USA nízká. Mnoho lidí se obává, že vrah odsouzený na doživotí se za dobré chování může dostat na svobodu již za sedm let. (Řada států má ale ve svém zákonodárství zavedený trest doživotí bez jakékoliv možnosti propuštění.) Nicméně podle průzkumu veřejného mínění z března letošního roku by pouze 41 % obyvatel USA volilo popravu před doživotím bez možnosti propuštění ve spojení s finanční náhradou rodině oběti. Hlavním důvodem je podezření, že při odsouzení k nejvyššímu trestu může dojít k fatálnímu omylu, kvůli němuž může být popraven nevinný člověk. Některé americké státy totiž provedly exekuci přesto, že existovaly jasné důkazy o nevině odsouzeného. Smůlou nešťastníka pouze bylo, že nepožádal o prošetření svého případu včas, případně se dopustil při odvolání nějaké technické chyby. Americká asociace právníků vyzvala v roce 1997 k zavedení moratoria na trest smrti až do doby, než bude moci být zaručeno, že jejich udělování bude spravedlivé, aby se do budoucna zabránilo popravě nevinných. V březnu parlament státu Illinois schválil rezoluci o moratoriu na exekuce a o vytvoření nezávislé komise, jejímž úkolem bude prověřit aplikaci trestu smrti na jeho území. V polovině května přijala podobnou rezoluci Nebraska, kde mají být popravy zastaveny na nejbližší dva roky.
Prozatím však nic nenaznačuje tomu, že by Američané uvažovali o brzkém celoplošném zrušení absolutního trestu. V dubnu se v Organizaci Spojených národů uskutečnilo v komisi pro lidská práva hlasování týkající se celosvětového moratoria na popravy. Spojené státy hlasovaly společně s dalšími deseti zeměmi (mj. s Čínou, Rwandou, Pákistánem a Súdánem) opět proti.

Dáša Hyklová