1931 - 1940

Když se řeklo Československo...

Ponecháme-li stranou sousedy, kteří byli na jméno naší republiky alergičtí, a pokusíme se o světový průměr, který by zahrnoval jak Evropu, tak i třeba východní Asii, musíme říci, že ve 30. letech byla ČSR dosud neznámá, příliš nová. Ve všech světadílech o ní však věděli obchodní partneři. Z Plzně objednávali těžké stroje a samozřejmě také pivo, zatímco za bosými tohoto světa přicházely Baťovy boty samy. Dobrou pověst šířilo české sklo, bižuterie - a samozřejmě zbraně. Je málo známou skutečností, že podle statistiky Společnosti národů patřilo Československo po celá 30. léta mezi největší vývozce zbraní na světě a po pět let stálo mezi nimi na prvním místě. Vědomí o Československu šířily tedy ve světě především jeho výrobky, což není špatná forma prezentace. Lepší než ta, která naši republiku proslavila v roce 1938. Tehdy, když jméno Mnichov přestalo být pouhým označením města a stalo se symbolem spojeným s osudem Československa. A vznikl i pojem mnichovanství, plně srozumitelný, když se ukázalo, že tehdy západní mocnosti - řečeno slovy W. Churchilla - ztratily mír i čest.
Na konci 30. let je tedy už Československo všeobecně známé, místy ovšem jako připomínka špatného svědomí.

Křehkou skleněnou básní na břehu Seiny byl nazván československý pavilón na Mezinárodní výstavě umění a techniky v moderním životě, kterou v roce 1937 hostila Paříž. Architekt Jaromír Krejcar a jeho spolupracovníci (Zdeněk Kejř, Bohuslav Soumar a Ladislav Sutnar) jako by předjímali budoucí hnutí "high tech". Pokusili se zároveň "ukázati nejen výběr nejlepších československých průmyslových produktů, nýbrž ukázati i souvislost průmyslové a hospodářské vyspělosti se sociální a kulturní..."
Ocelovou nýtovanou konstrukci smontovaly Vítkovické železárny. Nepodařilo se ji však již přenést do Prahy, někam na vltavské nábřeží, jak o tom autoři snili.

1931 - 1940
Čas zápasů, nadějí i tragédie
Třetí dekáda dvacátého století, závěrečné desetiletí Masarykovy republiky... Ani dnes, kdy už máme celý ten stoletý příběh prakticky za sebou, netroufáme si s jistotou říci, které z jeho desetiletí bylo nejšťastnější a které nejsmutnější.
Mnoho československých občanů během třicátých let ztratilo zaměstnání, všichni pak ztratili svou vlast a někteří i osobní svobodu. A přece není důvod připomínat si tato léta jen jako předehru k tragédii, neboť byla i časem nadějí, zápasů a tvůrčích činů, které z našich dějin nevymizí. Zanechala po sobě řadu zvolna uskutečňovaných projektů, důkazů technické i řemeslné dovednosti, jakož i četná svědectví o vyspělosti československé kultury, zapojené do kontextu světového.
Pod těmito vrcholky, dobře patrnými i s odstupem času, panoval všední den se svými radostmi a starostmi. Je zbytečné ptát se, čeho z obou stránek života bylo víc, neboť osud národů není pouhým součtem osudů soukromých. Za nahlédnutím do naší společné minulosti v historicky krátkém úseku 30. let musíme proto přihlédnout k tomu podstatnému, co obyvatele ČSR spojovalo i rozdělovalo.
Ničivá vlna, vyvolaná dramatickým poklesem cenných papírů na newyorské burze, dospěla za pár měsíců i do střední Evropy a způsobila zde výrazné společenské změny. Především rozsáhlou nezaměstnanost, trvající po téměř celé třetí desetiletí. Z obvyklých padesáti tisíc lidí, kteří koncem dvacátých let hledali práci, se jejich počet již v roce 1930 zvýšil na 313 a o dva roky později kulminoval téměř na miliónu. Toto hrozivé číslo se v dalších letech snižovalo jen velmi zvolna.
Nešlo přitom jen o sociální degradaci značné části obyvatelstva, ale také o všeobecné chudnutí, které postihovalo téměř všechny společenské vrstvy. Spotřeba základních životních potřeb místy poklesla až pod úroveň reprodukční výživy. Výrazně se snížil odbyt textilních výrobků, již tak dost špatná bytová situace se dále zhoršovala, mladí lidé v obavě před budoucností jen váhavě zakládali rodiny. Hovoříme-li dnes o krizi a vztahujeme ji na naši ekonomickou situaci, těžko si dokážeme představit hloubku sociálního úpadku, jemuž značná část obyvatelstva čelila ve 30. letech.
Tato hospodářská krize byla světová, v té či oné dramatické míře postihla také okolní evropské státy a probudila v nich nové politické hnutí: volání po "pořádku", po vládách a vládcích, kteří "pevnou rukou" skoncují s demokratickým šlendriánem. Ve jménu pořádku (v daném případě i pod heslem odčinění národní potupy) ujal se v Německu moci Adolf Hitler a podobné totalitní režimy obklopily celou ČSR. Národy Československa byly vystaveny historické zkoušce. Budou své autoritativní sousedy následovat, nebo zůstanou věrné idejím, které do základů republiky položili demokraté v čele s T. G. Masarykem? Za hlavní pozitivní znak 30. let lze považovat skutečnost, že obyvatelstvo ČSR ve své rozhodující většině demokratické ideály neopustilo.
Nový populistický a autoritářský směr, v Československu jednotně označovaný jako fašismus, zde nikdy nezapustil své kořeny. Ne že by se o to nesnažil. Útok necelé stovky českých fašistů na kasárna v Brně-Židenicích byl odražen státní mocí, jiné, šířeji založené pokusy odmítli voliči. Týká se to zejména "Národního sjednocení", jemuž stál v čele Karel Kramář, motivovaný nenávistí k Masarykovi a Benešovi, v nichž spatřoval viníky svého politického ztroskotání. Pokřik Kramářovy krajní pravice "Nic než národ!" byl stejně bezobsažný a pouze destruktivní jako hlasy dnešních neonacistů, kteří ho opakují. Přes tísnivé sociální podmínky neměl "český" fašismus naději na úspěch. Také proto, že mu vypjatý nacionalismus bránil ve spojenectví s nacionalismem nacistů. K jejich částečné symbióze došlo až po pádu republiky.
Příchod Hitlera k moci naopak povzbudil a aktivizoval nacionalisty německé, kteří se nesmířili se ztrátou svého privilegovaného postavení v republice. V německých a v národnostně smíšených oblastech ČSR sehrála svou úlohu také skutečnost, že české pohraniční oblasti byly krizí postiženy ještě víc než vnitrozemí a že nacistická hospodářská politika, od samých počátků zaměřená na přípravu války, ničivý dopad krize zdánlivě tlumila. Za všestranné podpory hitlerovského Německa se Henleinova sudetoněmecká strana již v polovině 30. let změnila v pátou kolonu, předkládající nesplnitelné požadavky s cílem dosáhnout odtržení pohraničních oblastí od ČSR. Že šlo o nebezpečí velmi autentické, potvrdily i výsledky parlamentních voleb v roce 1935: henleinovci v nich získali 1,2 miliónu hlasů, nejvíc ze všech politických stran, nevyjímaje ani Hlinkovu slovenskou Íudovou stranu, jejíž podíl na rozbití Československa přišel na pořad teprve po třech letech.
Československá republika trpěla vnitřními rozpory a protiklady, které mohla vyřešit, kdyby jí k tomu byl dopřán čas. Třeba oněch padesát klidných let, o nichž mluvil Masaryk. Avšak výbojná chtivost jejího severního souseda a usmiřovací zahraniční politika západních mocností přivodily dočasný zánik republiky. Nezanikla povolně. Mobilizace dvou ročníků, které 21. května 1938 obsadily pohraniční opevnění, byla prvním odporem, s nímž se kdy Hitler setkal. Následovala však Runcimanova mise, jasné odřeknutí spojeneckých závazků a posléze mnichovský diktát. K němu se připojilo se svými nároky Polsko, stejně jako Maďarsko, jehož kořistí byly jihoslovenské kraje a Podkarpatská Rus.
Mnichovským diktátem ztratila ČSR 29 procent svého území a téměř 5 miliónů obyvatel. Prozatím. Za půl roku, až se republika změní v německý protektorát, zůstane jí pouhých 35 procent území a necelá polovina obyvatelstva. A všechno, co bude následovat, bude horší než situace ve 30. letech.
Předmnichovská republika nestačila po sobě zanechat blahobyt. Ve své době se mohla pyšnit vysokou gramotností, neboť číst a psát umělo v Čechách téměř 99 procent dospělých. Sociální úroveň - poměřovaná dnešním, nikoli tehdejším evropským standardem - však byla spíš nuzná. Měřeno dnešními hledisky o zámožnosti: jeden automobil na 46 domácností, lednička v každé sto padesáté, rádio v každé čtvrté...
Věrnost, kterou republice její občané zachovali i v dobách nejtěžších, nevyplývala z blahobytu. Ve chvílích příhodných pro zamyšlení uvažujme o tom, odkud tato věrnost pramenila a v čem je nám dnes pouhým, sotva vytyčeným ideálem.

1931

Založen Národohospodářský ústav pro Slovensko, který měl vytvářet předpoklady pro ekonomický rozvoj této země. Při průvodu nezaměstnaných u duchcovského viaduktu byly 4. února četníky zastřeleny čtyři osoby. Celonárodní sjezd nezaměstnaných v Praze (15. a 16. března) za účasti tisícovky delegátů žádal zrušení gentského systému podpory. Při demonstraci v Košútech 25. května zabity tři osoby. Následný protestní manifest podepsalo 34 českých a slovenských spisovatelů. K další srážce nezaměstnaných s policií došlo 25. listopadu v Dolní Lipové u Frývaldova. Usmrceno 8 dělníků. V Praze založena ZOO. Na Barrandově vyrůstají filmové ateliéry. Dokončena stavba prvního zimního stadiónu v ČSR na pražské Štvanici. Zahájena výstavba Vltavské kaskády. Opera Aloise Háby Matka měla premiéru v Mnichově. Vznikají moderní budovy sanatorií v Tatranské Lomnici, Trenčianských Teplicích a Vyšných Hágách.

1932

Francouzská vláda 2. března publikovala tzv. Tardieuův plán - O hospodářském sblížení střední Evropy, na němž se podílela čs. diplomacie. V mosteckém revíru proběhla (březen - duben) velká hornická stávka. Zákon o úpravě poměrů peněžních ústavů (21. dubna) zajišťoval hlavně novou sanaci bank. Při letecké havárii zahynul zakladatel moderního čs. obuvnického a gumárenského průmyslu Tomáš Baťa. V Praze se konal IX. všesokolský slet. Na Olympiádě v Amsterodamu získal ve vzpírání zlatou medaili Jaroslav Skobla, ve vrhu koulí bronzovou medaili František Douda. Čs. stolní tenisté poprvé zvítězili na mistrovství světa. Krajský soud v Brně odsoudil v září funkcionáře Volksportu a poslanecká sněmovna vydala souhlas ke stíhání poslanců DNSAP. Jan Malypetr v čele nové vlády tzv. široké koalice. 4. listopadu zahájena rosicko-oslavanská stávka, trvala 16 týdnů. Tzv. kontingentace dovozu filmů: Na jeden doma vyrobený film mohlo být dovezeno 7 zahraničních (v roce 1934 nahrazen registračním systémem, který umožnil přímou podporu domácí kinematografie). Martin Frič natáčí první filmy s Voskovcem a Werichem (Pudr a benzín a Peníze nebo život); další následují v letech 1934 (Hej rup!) a 1937 (Svět patří nám). Spisovatel Vladislav Vančura natáčí svoji filmovou prvotinu Před maturitou. Během třicátých let vytvoří i další snímky (Marijka nevěrnice, Na sluneční straně).

1933

Hospodářská krize v ČSR dosáhla vrcholu. Celkový počet nezaměstnaných přesáhl milión. V Brně - Židenicích v lednu proběhl neúspěšný pokus českých fašistů o puč. V Ženevě 16. února podepsán organizační pakt Malé dohody. Zákon o půjčce práce, který měl vytvářet dostatečné rezervy ke krytí rozpočtových schodků a jiných mimořádných výdajů. Zmocňovací zákon rozšiřoval pravomoc vlády na úkor parlamentu. Z iniciativy F. X. Šaldy byl v květnu založen Výbor pro pomoc demokratickým emigrantům (tzv. Šaldův komitét) na pomoc obětem německého fašismu. ČSR, Jugoslávie a Rumunsko podepsaly se SSSR úmluvu o určení pojmu útočného činu. E.F. Burian založil avantgardní divadelní scénu D-34. 2. října vznikla Sudetendeutsche Heimatsfront pod vedením K. Henleina (v roce 1935 se přejmenovala na Sudetendeutsche Partei), do nové organizace vstupovali především členové těch německých nacionalistických stran, které byly 4. října zakázány. Vytvořena nejvyšší rada obrany státu. Zákon o zastavování činnosti a rozpouštění politických stran. Po úmrtí A. Švehly v čele agrární strany Rudolf Beran. Gustav Machatý natočil provokativní snímek Extase.

1934

Katastrofa na dole Nelson III v Oseku u Duchcova (3. leden) si vyžádala 142 obětí. První devalvace čs. koruny - její zlatý obsah snížen o šestinu. Vláda zřídila Reeskontní a lombardní ústav, který měl působit jako banka peněžních ústavů. ČSR navázala diplomatické styky se SSSR. Prezidentem již počtvrté zvolen T. G. Masaryk. Ustavena čs. obilní společnost s monopolem výkupu, prodeje, dovozu a vývozu obilí, mlýnských výrobků a krmiv. Výnos ministra školství o předání insignií německé univerzity Univerzitě Karlově. Rozhodnutí vyvolalo pouliční potyčky. Založení surrealistické skupiny (Nezval, Biebl, Toyen aj., později Teige). Ve Škodových závodech v Plzni vzniká výzkumné středisko.

1935

Z Čs. národní demokracie a menších nacionalistických stran vzniká Národní sjednocení. Uzavřena čs.-sovětská spojenecká smlouva. Volby do Národního shromáždění (Sudetendeutsche Partei - 15,2 %, agrárníci - 14,3 %, ale o jedno křeslo více, sociální demokracie - 12,6 %, komunisté - 10,3 %, národní socialisté - 9,2 %, Hlinkova slovenská 3/4udová strana - 6,9 %. Novou vládu vedl J. Malypetr, kterého v listopadu vystřídal slovenský agrárník M. Hodža. Abdikace T. G. Masaryka. 18. prosince zvolen prezidentem Edvard Beneš.

1936

Zákon na obranu státu a zákon o půjčce na obranu. KSČ na VII. sjezdu změnila dosud záporný postoj k ČSR a vyzvala k vytvoření jednotné a lidové fronty proti ohrožení republiky fašismem. Na olympiádě v Berlíně získali zlatou medaili gymnasta Alois Hudec a kanoisté J. Brzák, V. Syrovátka-Rus, V. Mottl a Z. Škrdlant. Čs. vláda vyhlásila politiku nevměšování v občanské válce ve Španělsku. Z iniciativy demokratických a levicových sil byl téhož roku založen Výbor na pomoc demokratickému Španělsku a v r. 1937 Společnost přátel demokratického Španělska. Přes dva tisíce čs. dobrovolníků odešlo bojovat do tzv. interbrigád. Druhá devalvace čs. koruny. Vznikají Stráže obrany státu, jejichž úkolem je střežit hranice a udržovat klid v pohraničí. Na sklonku roku se konají dvě tajné schůzky prezidenta E. Beneše s prostředníky Ribbentropova zahraničního byra NSDAP o čs.-německých vztazích. Další jednání byla na zásah A. Hitlera ukončena.

1937

Vláda v únoru slíbila uskutečnit tzv. národnostní vyrovnání. Německé ministerstvo vojenství vypracovalo Směrnici pro jednotnou válečnou přípravu, zahrnující i přípravu války proti ČSR. Zákon o prozatímní úpravě postavení guvernéra Podkarpatské Rusi představuje velký krok k autonomii této oblasti. 14. září umírá T. G. Masaryk. Zahájen provoz na novém letišti v Praze-Ruzyni.

1938

Německá živnostenská strana a německá křesťansko-sociální strana splynuly s Henleinovou sudetoněmeckou stranou; jejich ministři vystoupili z vlády. Podrobnější plán německého útoku proti ČSR nese krycí název Grün. Na sjezdu sudetoněmecké strany v Karlových Varech K. Henlein vyhlásil požadavky autonomie Němců a svobody hlásání nacistické ideologie. Nejvýznamnější představitelé čs. veřejného a kulturního života přijali manifest na obranu demokracie a republiky Věrni zůstaneme. Vláda 20. května vyhlásila částečnou mobilizaci proti nebezpečí německého útoku. V obecních volbách zvítězily ve vnitrozemí strany jednoty a obrany demokratické republiky, v českém pohraničí henleinovci. X. všesokolský slet v Praze ve znamení odhodlání bránit republiku a demokracii. Zemřel vůdce Slovenské 3/4udové strany A. Hlinka. Jeho nástupcem se stal J. Tiso. Mise lorda Runcimana vyslaná anglickou vládou k vyšetření a zprostředkování vztahů mezi čs. vládou a henleinovci. V polovině září se henleinovci pokusili o puč v pohraničí, podnícený projevem A. Hitlera na sjezdu NSDAP v Norimberku. Puč byl rozhodně potlačen a sudetoněmecká strana zakázána. 15. září se britský premiér N. Chamberlain sešel s Hitlerem k jednání o sudetoněmecké otázce. 19. a 21. září vyzvaly britská a francouzská vláda čs. vládu k odstoupení většiny pohraničí Německu. Následuje generální stávka a protesty veřejnosti. Jmenována nová, úřednická vláda v čele s gen. J. Syrovým. Hitler a Chamberlain se v Godesbergu 23. září dohodli o rozsahu a realizaci odstoupení čs. pohraničí Německu (godesberské memorandum). Čs. vláda vyhlásila mobilizaci; 25. září odmítla požadavky tzv. godesberského memoranda. V noci z 29. na 30. září podepsali Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier v Mnichově dohodu o odstoupení českého pohraničí Německu. Čs. vláda rozhodnutí mnichovské konference přijala. O den později vyslovila souhlas s odstoupením Těšínska Polsku. 1. října začala německá armáda obsazovat české pohraničí. 5. října abdikoval prezident E. Beneš (22. října opustil ČSR). 6. října přijata Žilinská dohoda slovenských politických stran o požadavku autonomie Slovenska. 7. října ustavena slovenská autonomní vláda vedená J. Tisem; 11. října vzniká autonomní vláda Podkarpatské Rusi. 20. října úředně zastavena činnost KSČ. 21. října vydal Hitler směrnici k likvidaci "zbytku Československa". 2. listopadu rozhodla Vídeňská arbitráž o postoupení části slovenského území Maďarsku. 30. listopadu je prezidentem Česko-Slovenska zvolen Emil Hácha.

1939

13. března jedná J. Tiso v Berlíně o odtržení Slovenska od ČSR. 14. března vzniká samostatný Slovenský štát. Hitler oznamuje Háchovi v Berlíně rozhodnutí okupovat české země. 15. března okupuje nacistické Německo české země. 16. března vydává Hitler výnos o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. Během března a dubna uskutečňují nacistické bezpečnostní složky akci Gitter zaměřenou proti domácím i německým antifašistům. Během jara se rodí nejvýznamnější odbojové organizace. Za předsednictví Jana Masaryka vznikl ve Velké Británii Československý výbor. Krajanské organizace v USA vytvořily Československou národní radu. V čele protektorátní vlády generál A. Eliáš. V Protektorátě se začaly uplatňovat tzv. norimberské zákony proti Židům. Zahraniční jednotky vznikají v Polsku a Francii. Protinacistické demonstrace k výročí vzniku Československa. Pohřeb zabitého studenta Jana Opletala vyústil v nové demonstrace proti okupantům. 17. listopadu jsou uzavřeny české vysoké školy.

1940

Přední občanské odbojové organizace vytvořily společné vedení odboje - Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). V Londýně se v rámci tzv. prozatímního státního zřízení ujal prezidentské funkce E. Beneš. Ustavena čs. emigrační vláda v čele s J. Šrámkem. Říšský protektor K. v. Neurath a státní tajemník K. H. Frank předložili Hitlerovi návrhy na likvidaci českého národa. V rámci britského letectva vznikly 311. čs. bombardovací peruť a 312. čs. stíhací peruť. Již v srpnu čs. letci zasáhli do bitvy o Anglii. Do protektorátních kin přichází celá série přepisů klasických děl - Muzikantská Liduška, Pohádka máje, Babička a další.

Jiří Vančura