O zkameněliny by se měl zajímat stát

V Praze není muzeum, které by se obecně zabývalo přírodou metropole a jejího okolí

:O zkameněliny by se měl zajímat stát

Muzea či geologické instituce působící na celém území republiky nemají dostatek kapacit na to, aby monitorovaly všechny výkopy, které jsou mnohdy unikátními nalezišti zkamenělin. Jednou z mála organizací zabývajících se touto činností v Praze a jejím okolí je Šternberkovo přírodovědné muzeum.
Při současném stavebním boomu vzniká v Praze a jejím okolí, čili v geologické pánvi, která patří z celosvětového hlediska k nesporným unikátům, celá řada výkopů, kde lze nalézt velmi vzácné zkameněliny. Takové lokality však na rozdíl od mnoha archeologických nejsou státem nijak sledované, a tudíž je ani nelze označit za chráněné. "Obchodníci se zkamenělinami tak vytěží, čili zcela zlikvidují, za účelem svého osobního obohacení mnohdy mimořádně významná naleziště. Monitorujeme řadu takových případů, nestihneme ale všechno," říká paleontolog Karel Drábek. Ten v roce 1990 založil neziskovou organizaci Šternberkovo přírodovědné muzeum, která se mimo jiné ochranou lokalit zabývá.
Národní muzeum nebo Český geologický ústav a další podobné instituce působící na celém území republiky nemají dostatek kapacit na to, aby evidovaly všechny výkopy. "Navíc tady není nikdo, kdo by se zasazoval o to, zda je dodržován zákon o ochraně přírody a krajiny. Tam je doslova řečeno, že pokud nálezce zkamenělinu pozná, je povinen ji odevzdat či oznámit nález příslušnému orgánu, což se v drtivé většině případů neděje. Kromě toho by se měl provádět i záchranný paleontologický výzkum. Tam jsou rovněž výrazné mezery," dodává Drábek.
Sbírat zkameněliny však obchodníci neváhají ani v lokalitách, které jsou státem chráněné. Přímo ve vestibulu Národního muzea je například prodává firma Přírodniny - Vedral. "Jde o trilobity z přísně chráněné lokality Černidla a z chráněných lokalit v okolí Jinců. Firma Přírodniny - Vedral je nabízí v rozmezí od 120 do 800 korun." Podle Drábka většina obchodníků najímá na sběr kopáče, kterým platí v průměru 30 korun za kus. Problém je v tom, že kopáči se zaměří pouze na trilobity a všechno ostatní, tedy i další zkamenělé živočichy či rostliny, které mohou mít z vědeckého hlediska mnohem větší hodnotu, zahodí.
Zkameněliny se podle Drábka z ČR ve velkém vyvážejí do zahraničí, často však bez souhlasu Národního muzea, který je k jejich exportu nutný. "Je to opravdu výhodný obchod, což dokládá následující příklad: Pokud by se v okolí Koněprus sbíraly a poté prodávaly do celého světa zkameněliny a netěžil se tam vápenec, byl by finanční výnos ze stejného množství kamene mnohonásobně vyšší než z cementu, který se z vápence získá," říká Drábek.
Vedle monitorování výkopů a ochrany významných lokalit je dalším z cílů Šternberkova přírodovědného muzea pojmenovaného po zakladateli paleobotaniky, znalci hornictví a geologie hraběti Kašparu Šternberkovi, ekologická výchova veřejnosti. Ta však musí být, jak říká Drábek, spojena se znalostí přírody, jinak o ní nemá smysl uvažovat. "Snažíme se lidem ukázat některé lokality a upozornit je na jejich význam, nechat je pozorovat a přemýšlet. Pořádáme exkurse, kterých se mohou zúčastnit také rodiče s dětmi, při nichž sbíráme zkameněliny pouze v suti pomocí kladívka. To žádné naleziště nezničí, spíše je tak udržováno. Sběr několika málo vzorků je pro účastníky exkursí pouze praktickou zkušeností. Sáhnou si na kámen, o němž ještě nedávno nevěděli, že je několik set miliónů let starý a jak vznikl. Objeví zkamenělinu..."
Stejně jako ostatní podobné organizace potýká se i Šternberkovo přírodovědné muzeum s nedostatkem peněz, sponzoři jsou v současné době vzácností a času na jejich shánění mnoho není. "Rádi bychom pracovali s dětmi a dospělými i přes týden, a ne jen v sobotu nebo v neděli, kdy jezdíme na exkurse do přírody. Chybějí nám ale prostory, kde bychom se mohli pravidelně scházet a nemuseli tam platit vysoké nájemné," říká Drábek. "Za téměř deset let své činnosti jsme shromáždili množství vzorků. Máme i nové druhy, vysbírané zaniklé lokality nebo zkameněliny rostlin, u nichž můžeme doložit jejich růst i rozmnožování. Všechno to ale máme uloženo doma po sklepích a půdách."
V Praze není muzeum, které by se obecně zabývalo přírodou metropole a jejího okolí. Muzeum hlavního města Prahy má pouze archeologickou a historickou část, totéž platí o Středočeském muzeu. Drábek se svými kolegy ze Šternberkova přírodovědného muzea proto nyní připravuje výstavu o pražské přírodě. "Je to přesně to, co zde dlouhodobě chybí. Půjde o putovní expozici, podobně jako byly všechny naše předchozí, a prezentovat ji budeme ve veřejně přístupných budovách, jako jsou nemocnice a školy. A přibližně od konce tohoto roku nebo začátkem příštího začneme zveřejňovat na našich internetových stránkách - http://www.mujweb.cz/www/bidra - virtuální muzeum. Zájemci si tam budou moci prohlédnout vzorky z jednotlivých geologických období - rostliny, hmyz či chráněná a význačná území a lokality. Potíže jsou zase jen s penězi," dodává Drábek.

Pavel Otto