Jack Welch: manažer XX. století

Pokud nejste první nebo druzí na určitém trhu či v oboru, můžete počítat s odchodem bez slávy

Jack Welch: manažer XX. století

Čím větší podnik v dnešním konkurenčně drsném prostředí globalizovaných trhů, tím rizikovější je stát v jeho čele. Šéf obra GE se rizika nebojí a je manažerská jednička.
Americký časopis Fortune napsal, že Jack Welch je nejvíce obdivovaný, sledovaný a také napodobovaný americký manažer posledních dvaceti let. Rovnou ho také vyhlásil nejlepším manažerem XX. století. A to přesto, že se nestal nejbohatším mužem jako takřka o dvě desítky let mladší Bill Gates. A že společnost General Electric (GE), v jejímž čele stojí od roku 1981, je ve světě jako nejziskovější společnost "až" na druhém místě za Gatesovým Microsoftem.
Vezměme ovšem jiné měřítko: Když Welch ve svých 45 letech nastoupil do společnosti General Electric, stála její tržní hodnota na čísle 14 miliard dolarů. Dnes je to více než 400 miliard dolarů. V čem je tajemství úspěchu tohoto muže, narozeného v roce 1935, že svůj podnik takto povznesl?
Možná by se Jack Welch nestal šéfem deváté největší společnosti na světě, kdyby ještě jako mladý chemik nedal svému šéfovi v jednom ze závodů GE výpověď. Rozezlil se totiž, že všem sedmi pracovníkům vývojového oddělení, kde dělal, zvýšil šéf roční plat o stejných tisíc dolarů. Mohl tedy být rád, že bude mít lepší příjem. "Ale já jsem si myslel, že jsem lepší než ostatní, a proto si zasluhuji víc," řekl. Jeho ředitel ho však den před večírkem na rozloučenou přemluvil, aby zůstal. A svěřil mu v chemičce samostatný projekt. "Napřed jsem byl svým jediným zaměstnancem. Pak jsem najal jednoho technika. A z toho jsme vybudovali závod na výrobu plastických hmot," vzpomíná. Ctižádostivý Welch se postupně vypracoval na ředitele této továrny a byl tak schopný a úspěšný, že tehdejší hlavní šéf GE Reg Jones ho nakonec vybral jako svého nástupce.

Neutronový Jack

Mnozí se této volbě divili, protože Jack Welch měl pověst "divokého muže". Jones si ovšem svůj výběr promýšlel posledních pět let svého šéfování společnosti, která byla na svou dobu velmi úspěšná. Vždyť představovala celé jedno procento hrubého domácího produktu Spojených států, tehdy už nejsilnější ekonomiky světa. A naráz se objeví 45letý muž, který v GE takřka nenechá kámen na kameni. Časopis Fortune tvrdí, že vstoupil na trůn GE s "agresivitou bleskové války". Týdeník Newsweek ho dokonce přezdil "neutronový Jack". Neboť v prvních měsících svého působení prý řádil jako neutronová bomba, jež ničí lidi, jen budovy nechává celé. Propustil totiž postupně nepředstavitelných 100 000 lidí, řadu závodů prodal a nové koupil.
Proč se odhodlal k tak riskantnímu kroku? Řídil se totiž zásadou, která patří k šesti pravidlům jeho manažerské filozofie - Přistup ke změně dříve, než musíš. Na začátku osmdesátých let americký průmysl začal čelit velké výkonnosti japonské konkurence. Srovnatelné podniky v zemi vycházejícího slunce vykazovaly ročně osmiprocentní růst produktivity, kdežto GE jen jednoprocentní. Ostatně do těžkostí se dostávala i jiná odvětví amerického průmyslu, například velká detroitská trojka výrobců automobilů. Jack Welch toto nebezpečí předjal.

Zničte byrokracii!

Když se ujal kormidla těžké flotily GE, věděl přesně, co jí vadí v plavbě - byla to přehnaně velká byrokratická organizace podniku. Všichni manažeři měli k ruce modré manuály, napsané nejlepšími teoretiky managementu, jako je třeba Peter Drucker, jimiž se museli řídit. Jack Welch je roztrhal. "Pokud se jimi řídíte, nemusíte myslit. Podnik, v jehož čele stojíte, je váš. Převezměte za něj odpovědnost. Bojujte s byrokracií. Nenáviďte ji! Vykopejte ji! Zničte ji!" volal. Takže rozbil a zjednodušil celou složitou hierarchii managementu, kterou jeho předchůdce vybudoval.
Jak Welch později poznamenal, "stará organizace byla postavena na kontrole, ale svět se změnil. Svět se pohybuje takovou rychlostí, že kontrola začala být omezujícím činitelem. Brzdí vás. Musíte dostat do rovnováhy svobodu s jistou kontrolou, ale především musí manažer dostat tolik svobody, o jaké se mu ještě nikdy ani nesnilo."

Ošidná svoboda

Jenže ona svoboda, jíž se Welchovým manažerům dostalo a dostává, je velmi ošidná. Neboť tento muž zároveň určil zásadu, že pokud kterýkoli podnik, divize nebo pobočka GE není na svém trhu první nebo druhá, pak budou zrušeny nebo prodány. Jeho zásada zní: Pokud nemáš konkurenční výhodu, nekonkuruj.
Kdyby jen to. V GE je každý rok 85 000 manažerů a předních zaměstnanců přísně hodnoceno podle výsledků práce svého závodu, podniku, divize, a to do pěti skupin. Na nejlepších 10 procent, méně dobrých 15 procent, střed 50 procent, horších než střed 15 procent, nejhorších 10 procent. Poslední skupina to má nahnuté. Ti nejlepší mají řadu výhod, ostatní nikoliv. Welch si pamatoval na rovnostářství v odměňování, jemuž jako mladý chemik musel čelit.
S tím odměňováním to ovšem ani zkušený a obecně oslavovaný Welch nemá snadné. Letos v červenci odešlo asi dvacet lidí z bankovního servisu - GE Capital (majitele lepší části někdejší naší Agrobanky), protože spekulacemi prostřednictvím elektronického obchodování zmnožili za jeden a půl roku investovaných 300 miliónů dolarů na více než miliardu, a nedostali - podle svého názoru - patřičný podíl na zisku. Když se tato žádost dostala až na stůl nejvyššímu šéfovi, napsal přes ni velkými písmeny: Nikdy v životě! Manažeři celé rozlehlé říše GE dostávají zasloužené ohodnocení podle jednoho metru, a to velmi štědrého.
Jak napsal časopis Forbes, výzvou Jacku Welchovi i jiným šéfům je to, že zvýší-li odměny několika, ti ostatní talentovaní začnou říkat, vždyť je to nečestné. Sám Jack Welch loni vydělal 57 miliónů dolarů a patří k nejlépe placeným americkým vrcholovým manažerům.
Chybu za odchod úspěšných pracovníků z GE Capital si ovšem nepřičítá. I když se letos přiznal časopisu Fortune, že udělal za posledních 18 let v čele společnosti více chyb než kterýkoliv Američan. "Až na malé výjimky je však nikdo neodhalil," zaradoval se.

Jsou to vaše podniky

K jeho přednostem patří jistě to, že své manažery - a je jich v té dnes už světové říši na tři tisíce - naučil samostatnému rozhodování. "Dnes vedu otevřený dialog se sebevědomými lidmi a můžeme se bavit o reálných věcech," tvrdí. Stále jim zdůrazňuje, že podniky, které řídí, jsou jejich podniky. Ostatně tři další z jeho šesti zásad znějí: Buď otevřený ke každému. Další: Přistupuj k realitě, jaká je, a ne jaká byla nebo jakou bys ji chtěl mít. A stejně důležitá: Neřiď, ale veď.
Nestydí se za to, že leccos se může naučit od jiných. Sám přiznává, že řadu věcí získal od společností Motorola, Hewlett-Packard, Wal-Mart a jiných. Tedy ne všechno musí být vymyšleno a vynalezeno v domácí kuchyni. Součástí podnikové kultury je přimět manažery, aby jejich zorný úhel mířil i mimo společnost. Vzpomněl si totiž, že když nastoupil jako šéf GE, management byl zahleděn do sebe, nevšímal si konkurence a často jeho pozornost nebyla zaměřena ani na zákazníky.

Umění odejít

Letos v listopadu nejlepší manažer XX. století ohlásil svůj odchod z trůnu takřka přesně dvacet let po nastolení své vlády. Tedy v roce 2001. Bude mu 65 let. Jak prohlašuje, není to proto, že by se cítil starý nebo unavený. Ale organizace, která má být podle něho vitální, se musí obnovovat, začínat znova, vstřebávat nové myšlenky. A bude ho v den odchodu mít v čele už dvacet let. Chce prý zcela zmizet z vedení společnosti, takže jeho nástupce se bude cítit zcela svobodný, aby mohl učinit to, co sám chce.
Jeho nástupce to ovšem nebude mít snadné. Podnik pokračuje ve své velkorysé globalizaci, vstupuje do éry elektronického obchodu, nabývá stále větších rozměrů. Podle Welche je nyní společnost General Electric "nejrychlejším slonem na bále, ale jsme přece jen slonem".
Do značné míry je toto impérium, nad nímž dnes už slunce nezapadá, tak obrovské a dynamické i zásluhou tohoto muže střední postavy, který vyrostl v přistěhovalecké irské rodině klidného a tichého průvodčího na železnici. I když se jako dítě neměl nejhůře, přece jenom, jak tvrdí, "měl vždycky nos na skle". Jenže nelenil, studoval, sportoval, tvrdě pracoval.
Když mu jako chlapci něco v učení nešlo, matka mu říkala: "Jdi nahoru a studuj. Umíš to líp než kdokoli jiný." A on jí věřil. Aniž chtěla, předpověděla mu to, co o něm letos napsal časopis Fortune - že je mezi americkými vrcholovými manažery lepší než kdokoli jiný.
Miroslav Prchal