Azyl pro lidi unavené, nemocné, většinou bez střechy nad hlavou a finančních prostředků

Azyl pro lidi unavené, nemocné, většinou bez střechy nad hlavou a finančních prostředků
Pomoc na dvě slova - Armáda spásy
Bezdomovci. Utrácejí svůj čas na ulicích a bufetech nevalné úrovně. Žebrají, vybírají odpadkové koše, jsou špinaví, málokdy střízliví, často různě nemocní. Noclehárnami jsou jim parky, nádraží, tepelné výměníky, suterény panelových domů, větrací šachty metra a také velké lepenkové krabice...
Každý prožíváme svůj život, který ať chceme nebo ne je někdy více, někdy méně příznivější. Mnohé o jeho nechtěných podobách vyprávějí lidé bez přístřeší, ke kterým se často nezná ani jejich rodina. Míst kam mohou jít, kde se jim vrací důstojnější rozměr jejich člověčenství, je nemnoho. Nicméně jsou tady a fungují: Naděje, Charita nebo Armáda spásy (AS). Tam dostanou jídlo i oblečení, potřebné zdravotní ošetření a léky, možnost vydělat si i nějakou korunu. Jak už to ale bývá, někteří nepřijdou ani tam.

Zkušenosti

Milan Tylšar je v invalidním důchodu, sociální dávku však už dlouho nepobírá, donedávna byl bezdomovec. Je mu 53 let a slíbil si, že od února příštího roku začne nový, spořádaný život. "Jen co si znovu vyřídím všechny doklady a začnou mi zase chodit peníze, splatím tady dluh za ubytování, pak jim poděkuju a řeknu sbohem." V azylovém domě bydlí čtvrtý měsíc, za svou bezdomoveckou "kariéru" se stydí.
Po rozvodu se odstěhoval do Prahy, pracoval v ČKD ve slévárně až do doby, kdy začal pobírat invalidní důchod. Když se rozešel s přítelkyní, u které bydlel, neměl kam jít. Vydal se na Moravu za svou matkou. Ta však bydlí v domě s pečovatelskou službou a syna si k sobě nastěhovat nemohla. "V té době jsem zameškal nějaké lékařské prohlídky a přestal mi chodit důchod. V Olomouci mě navíc okradli, zůstal jsem bez prostředků a bez dokladů. Přespával jsem na nádraží a přes den jsem se toulal." Zabloudil také do azylového domu Charity. Tam se o něj postarali, ale protože má trvalé bydliště v Praze, poslali ho po několika dnech tam s doporučením na AS. Ve svém novém "domově" pomáhá při výdeji jídel a také s úklidem domu. "Tahle práce mi dodává trochu pocit důležitosti. Nemám příjem a práce je jediný způsob, jak se odvděčit za to, že mě tady nechávají. Když ale vydávám jídlo, s "nádražákama" se vůbec nebavím." Podle Milana Tylšara jsou to většinou bývalí kriminálníci. Také ke svým spolubydlícím je kritický. "Mají tady moc pohodlný život, dostávají najíst, o nic se nestarají. Pár se jich tady snaží, ale většina zpohodlní." Sám se necítí být tolik starý na to, aby byl na někom závislý. Proto si chce vyřídit doklady a pak si najít jiné ubytování. Má dva syny, ale už několik let je neviděl. "Na jednoho mám číslo i adresu, ale on má svou rodinu. Ani na Vánoce za ním nepůjdu, také proto, že teď nemám žádné peníze. Ale i kdybych je měl, jel bych raději navštívit maminku."

Kdo, kde a jak?

Armáda spásy je křesťanské hnutí s rozvinutou sociální péčí, hierarchizované podle vojenského modelu. Působí ve stovce zemí světa. Poslání jejích vojáků i důstojníků je pečovat o ty, kteří se ocitli na okraji společnosti nebo kteří jsou osamělí a opuštění. Cílem jejich služby není pouze vyvést člověka z krize, ale také mu ukázat jiné hodnoty než materiální.
Důstojníci jsou v AS duchovními. Vedle sociální práce vedou nedělní bohoslužby a pastorační činnost ve sborech. Nejnižším důstojníkem v dobročinné organizaci je po dvouleté škole poručík, po pěti letech a dalších zkouškách kapitán a za 15 let služby major. Hlavou Armády spásy je generál (bývají to i ženy), který sídlí v Londýně, odkud pocházel i zakladatel William Booth. Většina důstojníků v ČR jsou cizinci: Britové, Kanaďané, Nizozemci a také jedna Američanka. Služba v AS zasahuje i do soukromého života. Důstojníci si například nevybírají, do které země budou vysláni. Proto pro ně platí podmínka, že důstojník se smí oženit pouze s důstojnicí a naopak. Své povinnosti pak sdílejí všude tam, kam jsou společně posíláni za prací.
AS začala u nás pracovat už v roce 1919, stala se velkou organizací s několika ubytovnami a vývařovnami po celém území, ale v roce 1950 musela z politických důvodů zemi opustit. Znovu do republiky přišla po roce 1990 na pozvání tehdejší vlády. Ze svého dřívějšího majetku získala organizace zpět pouze azylový dům v Brně. "Spolupracujeme však se zastupitelstvy měst a máme zvýhodněné pronájmy našich domů," říká Eva Marešová z ústředí organizace. Obecní příspěvky na ubytovny činily v roce 1998 11 % celkových nákladů na provoz, Ministerstvo práce a sociálních věcí přispělo grantem, který představoval 38 % nákladů a téměř stejnou podporu (35,5 %) poskytla mezinárodní Armáda spásy. "Chceme však více rozvíjet spolupráci se sponzory a také obcemi," říká Eva Marešová, podle které je načase přestat čerpat finance od mezinárodního ústředí. "Když jsme v naší republice a zároveň v dalších zemích východní a střední Evropy s činností začínali, přestala mezinárodní AS financovat projekty v zemích třetího světa, aby mohla pomoci nám. Teď je na čase, abychom se už začali živit sami."

Cesta k důstojnějšímu žití

Za úspěch považují v Armádě spásy každý pokrok, který jejich klient během svého pobytu v některých z jejich azylových domů udělá směrem k začlenění do společnosti - když získá chybějící doklady, potom zaměstnání, když naváže ztracený kontakt s rodinou, naučí se vycházet se spolubydlícími, dokáže dodržet určitý řád nebo když v kritické situaci nezareaguje způsobem, kterým reagoval dříve (agresí, útěkem od problému, pitím...)
V azylových domech používají třístupňový systém pomoci, jehož cílem je trvalá resocializace klienta. Prvním stupněm je azyl - ubytování v noclehárně zdarma na tři dny, během kterých je ubytovanému k dispozici sociální poradenství. O další azyl smí tentýž člověk požádat po dvou týdnech, v zimním období po deseti dnech.
Druhým stupněm pomoci je prodloužený azyl pro klienty, kteří prokázali snahu svou neutěšenou situaci řešit. Zpravidla mají za sebou několik měsíců pravidelného docházení k sociálnímu pracovníkovi, který rozhodne o jeho přijetí. Klient v prodlouženém azylu podle možností přispívá na ubytování a stravování, často však bydlí a stravuje se pouze za slib. Během prodlouženého azylu si vyřizuje doklady a shání si jiné ubytování a také práci. Z prvních výplat by měl splatit dluh za několikaměsíční pobyt v azylovém domě . Často se však stává, že přes dobrý úmysl klient svou první výplatu promarní a ani s dalšími penězi se v AS neukáže.
Ubytovna, třetí stupeň pomoci, slouží těm, kteří jsou již do jisté míry stabilizováni a mají zajištěný stálý příjem (příjem ze zaměstnání, starobní nebo invalidní důchod či některá forma sociálních dávek). Klienti podle výše příjmu hradí část nákladů na ubytování a snaží se najít jiné stálé ubytování.
Existuje ještě čtvrtý stupeň sociální pomoci, který se realizuje zatím pouze v Praze, Ostravě, Krnově a Havířově. Jde o ubytování v samostatných bytových jednotkách. V nich si nájemníci - bývalí klienti azylových domů, kteří si nájem řádně platí, hospodaří sami jen s minimálním sociálním dozorem. I v těchto případech jsou vedeni k tomu, aby si našli samostatné ubytování.
Avšak AS se nestará jen o lidi bez přístřeší. Kromě azylových domů pro muže, ženy a matky s dětmi provozuje v několika městech v Čechách i na Moravě denní střediska. Sem může kdokoli přijít, za nízkou cenu si koupit jídlo, vybrat ošacení, nebo jen tak posedět a zúčastnit se programu. Ve střediscích probíhají například kursy angličtiny, programy pro děti, pro důchodce a pro matky s dětmi (čtenářský klub, klub ručních prací apod.)

Voják beze zbraně

Velké jídelně azylového domu v Tusarově ulici v Praze se říká nádraží. Nabízí lidem z ulice denně od 10 do 17 hodin zdarma čaj, za pět korun kávu nebo polévku. Nejvíc je u "baru" plno mezi 17 a 17.30, kdy je i polévka zdarma. "Vadí mi, když si někteří klienti myslí, že Armáda spásy je bohatá, a protože jsme křesťané, že jim prostě pomáhat musíme," říká Petr Krasný, který pracuje v azylovém domě jako pečovatel. Jeho úkolem je dohlížet na pořádek v domě, při výdeji jídel i při rozdělování prací, na kterých se podílejí azyloví klienti. Jim je také k dispozici pro soukromý rozhovor, pro duchovní podporu. "Já jsem jeden z nich a oni to vědí. Proto mi taky důvěřují a svěřují se mi," říká Petr Krasný, který má za sebou i krátce život bezdomovce. Když byl na vojně, způsobil dopravní nehodu a ocitl se na čas ve vězení. Potom žil několik týdnů v Ostravě na ulicích. V hornickém městě se také poprvé setkal s Armádou spásy. S jejich pomocí si našel práci ve Vítkovických železárnách i s ubytováním. S Armádou spásy byl i potom stále v kontaktu. Docházel na nedělní bohoslužby a stal se také vedoucím mládeže. "U Armády spásy jsem uvěřil a to můj život velmi změnilo." Po dvou letech ho z železáren propustili, čtyři měsíce marně hledal práci. Potom se obrátil na Armádu spásy. Kapitán Stannett, ředitel sociálních služeb AS v Praze, ho přijal na místo pečovatele. Petr Krasný se dokonce stal také vojákem Armády spásy. Tím přijal kromě uniformy přísné armádní zásady, například se zavázal k abstinenci od alkoholu a také cigaret. V pražském azylovém domě pracuje už více než rok. Uvažuje o kadetní škole Armády spásy, učí se anglicky. Práce se mu zdá náročná, hlavně když musí usměrňovat opilé muže, kteří přicházejí do jídelny na jídlo a ohřát se. "Někdy dostanu ránu, občas je musím vyvést ven. Klienty, kteří jsou u nás ubytovaní, můžu za opilost vyloučit až na tři dny," říká Petr Krasný. Na druhou stranu ho potěší, když některý z klientů za ním přijde a chce něco slyšet o Bohu.
Duchovního programu se zúčastňuje jen zlomek těch, kteří do azylového domu přijdou na jídlo nebo kteří jsou tam ubytovaní. "Přespává tu asi 230 lidí, ale na program přijde sotva třicet. Někteří také přijdou zištně, myslí si, že pak budou mít nějaké výhody, ale zklamou se. Naše služba je bezpodmínečná, nikoho neprotěžujeme."

K tomu, aby se z bezdomovce stal opět člověk s důstojností, je potřeba pomoci mu z vnějšku. Ani největší úsilí a dostatek prostředků však bezdomovce nezmění, pokud on sám o to nezačne usilovat.

Magdaléna Váňová
Pod stromeček aneb Sváteční výpisky z knižních novinek...
Adam Michna z Otradovic
Vánoční vinšovaná pošta

Bůh se nám dnes narodil
narozením lidským,
člověčenstvím se odíl
v životě panenským.
Učiněn jest děťátkem
nestihlý v mocnosti,
narozen nemluvňatkem,
jenž jest od věčnosti.
Ježíš jméno mu dali,
jak Otec přikázal,
matku mu pannu vzdali,
tak Otec rozkázal.
Ježíš, toť jest Spasitel,
sladké jméno Ježíš,
a jistě Vykupitel,
jistě pravý Mojžíš.
Ach, což jest ušlechtilé
to Boží děťátko!
Přešťastná jsi té chvíle
toho Syna matko.
Ó milostný Ježíši,
děťátko anjelské,
komus nechal v tvé říši
poklady nebeské?
Proč jsi v koutech podtaji
tu mezi hovádky?
maje vesele v ráji
paláce i zámky.
Ó jaks potřebnou sobě
zde vyvolil matku,
mohls vzít vzáctnou sobě
mnohých pani statků.
Měly bejt poduštičky
měkoučké, děťátko:
seno, slámu, jesličky
máš jako hovádko.
Takliž jsi se snížilo,
ó dítě anjelské,
že jsi v jeslech složilo
své tělo panenské.
Ó předivné vtělení
věčně zplozeného:
zázračné narození
z panny rozeného.
Budiž nám k vykoupení,
toť všickni hledáme,
ach budiž nám k spasení,
toť stále žádáme.
Vánoční hospoda
Když veškeren svět byl popsán,
na svět přišel milý Pán.
Ó ty kráso má, ó ty lásko má!
což se v světě líbilo,
ó kráso má, ó kráso má.
Chudou sobě zvolil matku,
sám žádných nepřinesl statků.
Ó ty lásko má, ó ty kráso má:
ach, jak jsi bídným zůstal,
ó lásko má, ó lásko má.
Nechtěl ho mít Betlém město,
musel do chléva za město.
Ó ty kráso má, ó (ty) lásko má!
ach, což jsi se ponížil!
ó kráso má, ó kráso má.
Chlév ledva se hodí zvěři,
ani oken, ani dveři.
Ó ty lásko má, ó ty kráso má!
kde jsi se položil sem,
ó lásko má, ó lásko má.
Vítr pere, sníh spadává,
od marštale poprchává.
Ó ty kráso má, ó ty lásko má!
což jsi se opatřil zle,
ó kráso má, ó kráso má.
Bláta, smradu, hnoje dosti,
ach, což díš, nebeský hosti?
Ó ty lásko má, ó ty kráso má!
toť není v nebi býti,
ó lásko má, ó lásko má.
Z nebe Pán a mocnář vyšel,
na svět do chléva byl přišel.
Ó ty kráso má, ó ty lásko má!
svůj trůn več si proměnil,
ó kráso má, ó kráso má.
Jozef v jeslech Pánu stele,
neboť nebylo postele.
Ó ty rozkoš má, ó ty radost má!
a kde jsi sobě ustlal,
ó milost má, ó slávo má.