Odborníci pozorně sledují východoevropské reaktory

Odborníci pozorně sledují východoevropské reaktory

[*] Za hlavní problémy se označují finance a omezování západní účasti

[*] Existují rozdíly v bezpečnosti i mezi reaktory stejné generace

Významný pokrok při zvyšování bezpečnosti řady jaderných elektráren ve východní Evropě konstatovali účastníci 2. semináře o bezpečnosti atomových elektráren sovětské konstrukce, který proběhl v listopadu loňského roku ve Washingtonu a o kterém informoval v prosinci loňského roku britský časopis Modern Power Systems. Mezi hlavní problémy podle odborníků patří nedostatek finančních prostředků pro další zvyšování bezpečnosti v Rusku a hlavně na Ukrajině, omezování západní účasti při modernizaci softwaru a přetrvávající obavy, zda se Západ bude moci prakticky zúčastnit dodávek vlastního zařízení zvyšujícího bezpečnost.

Západní atomoví odborníci tvrdí, že obecně vzato bezpečnost reaktorů sovětské konstrukce není tak špatná, jak původně předpokládali. Na základě toho však mnoho východních expertů dochází k ukvapenému závěru, že reaktory jsou stejně dobré jako ty, co pracují na Západě.

Reaktory typu VVER v bulharském Kozloduji

V roce 1991 se Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) začala zabývat bezpečností reaktoru sovětské konstrukce VVER-440 typu 230 v bulharském Kozloduji a zjistila neuspokojivou situaci. Opatření ke zvýšení bezpečnosti, která už dříve navrhovali sovětští konstruktéři, se v Kozloduji neuskutečnila a v té době se neprováděla ani řádná plánovaná údržba. K dnešnímu dni se však už tato situace napravila a všechny požadavky řízení jakosti provozu elektrárny se plní.

Stejné typy reaktorů VVER jako v Kozloduji pracují v řadě elektráren v Rusku a také v elektrárně Bohunice 1 a 2. Tyto elektrárny se v důsledku pověsti Kozloduje rovněž staly předmětem pochybností, a tedy i mezinárodního průzkumu, přestože byly lépe udržovány. Jejich stav je přinejmenším srovnatelný s inovovaným Kozlodujem, někdy byly podrobeny významným zlepšením. Přesto je řada západních politiků a některé občanské iniciativy nadále zařazují do kategorie "nízké bezpečnosti" a neoprávněně se zpochybňuje jejich bezpečný provoz.

Hlavním technickým činitelem, který by mohl snižovat provozní život reaktoru VVER-440 typu 230 je křehnutí tlakové nádoby. Přes úspěšné výsledky ze žíhání těchto tlakových nádob v posledních letech se považuje za potřebné, aby se nádoby za provozu podrobovaly včasné inspekci. Byly konstatovány i další klady reaktorů VVER, které umožňují další zvyšování bezpečnosti.

Maďarská elektrárna PAKS

Menší obavy vzbuzoval na semináři VVER-440 typ 213 a větší typ VVER-1000. Jednotky VVER-1000 jsou rovněž použity v Temelíně a počítá se s jejich doplněním o řídící a bezpečnostní systém Westinghouse. Úroveň tohoto reaktoru experti považují za blízkou západním normám bezpečnosti, avšak rovněž typ 213 VVER-440 je překvapivě dobře hodnocen ve srovnání s modernějšími konstrukcemi. Tento typ je použit také v maďarské elektrárně PAKS, která vykazuje výkony i bezpečnost srovnatelné se světovou úrovní. Jak uvádí Z. Szonyi z maďarské komise pro atomovou energii, cílem je plný soulad elektrárny s normami EU na konci století. Připravuje se řada zlepšení, například nouzový systém napájení vodou zcela oddělený od hlavní napájecí soustavy, digitalizace řídícího a měřícího systému a zajištění takové pevnosti konstrukce, aby vydržela maximální zrychlení 0,34 g při zemětřesení.

Současný stav reaktorů typu RMBK

Jiný tým expertů IAEA navštívil v lednu 1994 Černobyl a vyvolal další vlnu obav o bezpečnost elektráren typu RMBK v Litvě, Rusku a na Ukrajině, které jsou vybaveny podobnými reaktory jako Černobyl. Reaktory 1 a 3 v Černobylu byly okamžitě po havárii modifikovány, aby se nemohla opakovat událost jednotky č. 4, jejíž zbytky jsou pod sarkofágem. Obavy však vyplývají hlavně z toto, že se neplní dohodnutá opatření.

Bezpečnostní úpravy reaktorů RMBK, jež se na tomto typu provádějí v Rusku a Litvě, se na Ukrajině zanedbávaly, neboť vláda prohlásila, že Černobyl bude odstaven koncem roku 1993. Pozdější změna tohoto rozhodnutí zastihla osazenstvo elektrárny v demoralizovaném stavu. Po rozpadu SSSR řada kvalitních pracovníků opustila elektrárnu a odešla do Ruska, kde je placena až pětkrát lépe. K této situaci je nutno připojit obecný nedostatek finančních prostředků na údržbu. Nejvyšší obavy vyjadřuje tým odborníků IAEA nad reaktorem RMBK první generace na Černobylu 1. Nebyl podroben rekonstrukcím, kterými se reaktory tohoto typu v Petrohradě a Kursku dostávají na bezpečnostní úroveň RMBK druhé generace. Západní politici žádají uzavření Černobylu. Starší reaktory RMBK jsou předmětem trvalé pozornosti odborníků, aby se zvýšila bezpečnost poměrně velkého počtu provozovaných elektráren s těmito reaktory.

Seminář se závěrem zabýval rozdílem v chápání uvedené problematiky mezi západními a ruskými odborníky. Západní odborníci pokládají za překvapivé, že byly zjištěny rozdíly v bezpečnosti nejen mezi reaktory první, druhé a třetí generace RMBK, avšak i mezi jednotlivými reaktory stejné generace.

KAREL ČELIKOVSKÝ, technický poradce EU