ODPISOVÝ SYSTÉM (NÁZOR): Kapitálový nebo evidenční princip

ODPISOVÝ SYSTÉM (NÁZOR)

Kapitálový nebo evidenční princip

O nejrůznějších funkcích odpisového systému, často s nepatrnými ekonomickými účinky, bývají vedeny hlavně teoretické diskuse. Z praktického hospodářského hlediska, důležitého pro poplatníky i státní rozpočet, jsou podle mého názoru závažnější jiné funkce. A to, zda odpisový systém je založen na kapitálovém nebo evidenčním principu.

První případ

V prvním případě poplatník odpisuje svůj kapitálový výdaj vynaložený například na koupi nebo postavení domu. Jednorázový výdaj pak postupně rozpouští do nákladů. Kapitálový princip tedy vylučuje odpisovat například darovaný majetek u obdarovaného nebo dotovanou stavbu u investora, protože ani jeden z nich kapitálový výdaj nevynaložil.

Argumentem například bývá, že když je někomu darován plně odepsaný dům, začne jej obdarovaný odpisovat z vyšší než původní ceny, a proč stát, respektive ostatní poplatníci mají nést břemeno reprodukce domu, když dotyčný žádný kapitálový výdaj nevynaložil. A zvláště za situace, že obdarovaný vůbec nemusí šetřit odpisy na obnovu domu, nýbrž je může utratit jinak (odpisy jsou jedinou nákladovou položkou vytvářející kladný peněžní tok). Tento princip pochopitelně vylučuje, aby odpisy, respektive výdaje na jeden a tentýž majetek byly uznány v nákladech dvakrát, respektive u dvou poplatníků.

Druhá možnost

Při druhém, tj. evidenčním, principu se odpisuje investiční majetek v evidenci bez ohledu na to, jak jej poplatník získal. Obdarovaný tedy odpisuje darovaný majetek, investor stavbu, kterou mu dotoval stát. Tento princip proto také umožňuje, aby výdaje na jeden a tentýž majetek se uznaly dvakrát, respektive dvěma poplatníkům. Například investor provádí výstavbu, v jejíž souvislosti vznikne vyvolaná investice ve vlastnictví jiného poplatníka. V takovém případě by vyvolanou investici odpisoval jak investor, který ji financoval, tak poplatník, kterému o ni narostl investiční majetek.

Každý z těchto principů má pochopitelně rozdílné účinky pro poplatníky i státní rozpočet a existují argumenty pro i proti, které pro stručnost a evidentní zřejmost neuvádím.

Dřívější odpisový systém, který jednou právní úpravou souběžně řešil problematiku jak účetního, tak daňového odpisování, nemohl z pochopitelných příčin jednoznačně deklarovat ten či onen princip, protože musel zčásti splňovat požadavky obou. V současné době, kdy problematiku účetního a daňového odpisování samostatně upravují dva zákony, každý "po svém", by podle mého názoru bylo proveditelné a účelné ten či onen princip v zásadě vyjádřit.

V praxi se samozřejmě nevyskytuje žádný systém v čisté podobě a dělají se ústupky na tu nebo onu stranu. Avšak při existenci takové zásady by šlo o vědomé a odůvodněně definované ústupky od něčeho pevně daného a obecně známého, nikoliv o nahodilá a kvalitativně nestrukturovaná řešení. Řečeno v legislativní mluvě, bylo by se o co "opřít". Podle mého názoru zakotvení jednoznačné zásady umožňuje předem odstranit mnohé nejasnosti, a často i zbytečně složitá i příliš detailní ustanovení v zákonné úpravě.

MILAN BLATNÝ, auditor