Bionafta může ozdravit ovzduší v městech

Bionafta může ozdravit ovzduší v městech

[*] V západní Evropě se vyrábí 550 tisíc tun, v ČR asi 60 tisíc tun ročně

Využití řepky pro výrobu alternativního motorového paliva do vznětových motorů je hlavní záměr projektu, který se v České republice uskutečňuje s podporou Ministerstva zemědělství jako v jedné z prvních evropských zemí od roku 1992 pod názvem Oleoprogram. Bionafta může podle řady expertů výrazně ozdravit ovzduší zejména městských aglomerací a ekologicky citlivých oblastí, jako jsou národní parky nebo pásma hygienické ochrany vod. Z řepky se získává nové ekologické a obnovitelné palivo, navíc se část zemědělské prvovýroby může orientovat na nepotravinářskou produkci.

Bionafta se vyrábí z řepkového oleje katalyzovanou reesterifikací metanolem. Reesterifikace probíhá při teplotě 60 až 100 stupňů Celsia, v případě potřeby i za zvýšeného tlaku. Pro tyto účely byly také vyrobeny speciální průtočné reaktory. Jako vedlejší produkty vznikají zejména mastné kyseliny, glycerin a anorganické soli.

Metylestery mastných kyselin řepkového oleje, které představují čirou, nažloutlou netoxickou kapalinu, neobsahují těžké kovy ani žádné jiné škodlivé látky. Výchozí surovinou pro jejich výrobu je olej získávaný lisováním z řepky při teplotě nepřevyšující 70 stupňů Celsia.

Z glycerinové fáze, která se odlučuje z reakční směsi na speciálních průtočných gravitačních separátorech, se oddestilovává metanol o čistotě 99,8 procenta a pomocí kyseliny solné se rozloží přítomná mýdla. Tím se uvolní a získají mastné kyseliny, které se oddělí od surového glycerinu. Ten se pak rafinuje a zahušťuje oddestilováním převážného podílu vody. Rafinovaný glycerin má standardní obchodní kvalitu. Z jedné tuny metylesteru mastných kyselin řepkového oleje vzniká asi 120 kg glycerinu, řazeného, vzhledem k nízkému obsahu soli, barevnosti a vůni do kvalitativně vyšší třídy, což ho předurčuje k využití v potravinářství.

Provoz na bionaftu u všech svých typů od roku výroby 1967 povolil například největší světový výrobce traktorů John Deere. Z českých výrobců motorů vydal souhlas s provozem na bionaftu například Zetor - motory Z 7701 a Z 1001 používané v traktorech Zetor Z 7711, Z 7745, Z 6320, Z 6340, Z 9520 a Z 9540. Bionafta má velmi dobrou ekologickou rozložitelnost kolem 98 procent za jedenadvacet dní a proti motorové naftě i příznivé složení emisí s téměř nulovým obsahem oxidů síru, nižším obsahem uhlovodíků a téměř nulovým obsahem rakovinotvorných polycyklických aromatických uhlovodíků. K jejím výhodám patří i poloviční kouřivost. V porovnání s motorovou naftou však klesají výkonové parametry o tři až pět procent a objem spotřeby ekologicky čisté bionafty vzroste o šest až devět procent. Při provozu na bionaftu dochází, zejména při malém zatížení motoru a nízké vnější teplotě, také k vyššímu nebezpečí postupného ředění motorového oleje palivem, které je však menší u přeplňovaných motorů. Tomu lze ale předejít použitím speciálních motorových olejů. V zimě při venkovní teplotě pod minus pět stupňů Celsia je třeba přejít na zimní verzi metylesteru, nebo se vrátit k motorové naftě. Bod vzplanutí metylesterů je stanoven na 56 a vznícení na 230 stupňů Celsia.

Členské země EU mají nyní výrobní kapacitu 550 tisíc tun. Ta se má však už za dva roky zvýšit až na 1,286 miliónu tun. Současná kapacita šestnácti českých výrobců metylesterů činí asi 60 tisíc tun za rok. Na Slovensku se vyrábí asi sedm až osm tisíc tun ročně. V České republice se loni sklidilo asi 612 500 tun řepky olejné ze sklizňové plochy zhruba 245 tisíc hektarů. Tato produkce plně zabezpečuje domácí spotřebu tukového průmyslu a je v současné době dostatečná i pro výrobu biopaliv. Kapacity na výrobu metylesteru vlastní například a. s. MILO Olomouc, nový závod v Mydlovarech nedávno dokončila s. r. o. Regionální sdružení pro výrobu bionafty České Budějovice.

ZDENĚK ZUNTYCH