Volná směnitelnost a její možná rizika

Volná směnitelnost a její možná rizika

[*] Spekulovat se dá i na případnou budoucí devalvaci koruny

Peníze z hlediska ekonomické teorie jsou zcela opačné podstaty než zboží. Tedy pokud z nich zboží učiníme - zavedeme-li jejich plnou směnitelnost ve vztahu k zahraničí bez vazby na jakékoli věcné plnění (úhradu zboží, služeb, cenných papírů apod.). Peníze jako zboží samo o sobě určené k volnému obchodování mají zcela opačnou funkci agregátní poptávky a agregátní nabídky.

Úplná kapitálová mobilita a vývoj inflace

Přesně řečeno, zatímco poptávka po zboží s poklesem jeho ceny roste, poptávka po penězích s růstem jejich ceny roste. Cenou peněz je úrok, který má obvykle přímou vazbu na inflaci. Míra inflace pak vyjadřuje z hlediska tržního mechanismu - tedy v podmínkách volné soutěže mezi jednotlivými národními peněžními jednotkami (volná směnitelnost) - jejich kvalitu. Naše koruna je tedy ve srovnání s konkurencí málo kvalitní a drahá, zároveň však podle zákonů ekonomie vysoce poptávaná.

Za této situace je pro naši ekonomiku krajně obtížné snižování míry inflace, neboť poptávka po koruně ze zahraničí znamená fakticky příliv peněz, který si žádá permanentní sterilizaci ze strany ČNB. Příliv krátkodobého zahraničního kapitálu (nakupování koruny) je v současnosti hlavním faktorem měnového vývoje, tedy růstu peněžní zásoby. Sterilizace nejen že je nákladná, ale zejména se nedaří stoprocentně a způsobuje zvyšování úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Úplná liberalizace peněžního hospodářství se tak jeví pro naši ekonomiku převážně jako kontraproduktivní. Teorie předpokládá a praxe žádá postup přesně opačný - nejprve vytvoření kvalitní konkurenceschopné měny a pak liberalizaci. Cesta ke snižování inflace a úrokových sazeb, které tak nezbytně potřebuje celá ekonomika ke svému růstu a prosperitě, se tak značně zúžuje a komplikuje. Na rozdíl od klasického zboží se měna v podmínkách v podstatě pevného kursu (oscilační pásmo se příliš využívat nedá s ohledem na jednostranné tlaky přílivu kapitálu a vzhledem na opačné potřeby exportérů), při vysokých úrokových a inflačních měrách, stává terčem poptávky.

Náklady hradí celé národní hospodářství

Tato situace je pro celé národní hospodářství značně nákladná. Samozřejmě je to především nedobré makroekonomické prostředí (vysoká míra inflace a drahé peníze), které neotvírá prostor pro možný hospodářský růst, a pokud chceme dosáhnout úrovně EU, musí se právě tempo růstu HDP zvýšit. Dalším závažným problémem je růst hrubé zadluženosti naší ekonomiky ve směnitelných měnách, která se za rok 1995 zvýšila o 5,6 miliardy USD a dosáhla 36 % HDP. Je to nejvyšší procento od roku 1989, nadále roste, z hlediska mezinárodního srovnání patří mezi relativně vysoké. Souvisejícím negativem tohoto jevu je přirozeně povinnost úhrady úroků z těchto závazků do zahraničí ve výši úrokové marže. K tomu lze ještě přičíst u části závazků úrokový diferen-ciál v plné výši (asi 7 %), který je tak čistým převodem zisku do zahraničí a který hradí agregátně střadatelé a podnikatelské subjekty v podobě vyšší domácí úrokové marže, než je v zahraničí obvyklé. Nelze také opomenout, že příliv krátkodobého kapitálu a následná sterilizace znamená v podstatě vytlačování domácích úspor, což lze označit jako neefektivnost peněžního hospodářství, neboť nedochází k plnému využití všech domácích zdrojů (úspor).

Riziko spekulace proti koruně

Plná devizová směnitelnost s sebou samozřejmě přináší i riziko možné spekulace proti koruně. K tomu může nahrát nejen vysoký schodek obchodní bilance a mechanismus v podstatě pevného kursu, ale také již zmíněný růst závazků vůči zahraničí, neboť se jedná především o závazky krátkodobé. Konstrukce takové spekulace může být např. následující: Subjekty spekulace nakupují spotem koruny. Zároveň otvírají forwardové pozice na nákup deviz. Bankovní soustava se zajišťuje spotovými nákupy deviz, a tak smazává spekulativní příliv deviz. Vznikají bilanční nůžky. Velký polštář korun v rukou možných spekulantů lze jednorázově vypustit a vyvolat útěk od koruny. Následné důsledky (pokles devizových rezerv a devalvace) mohou být obvyklé jako v případě Řecka a Portugalska. Pak jen stačí při nižším kursu nakoupit potřebné koruny pro uhrazení předem sjednaných forwardů na nákup deviz a vydělat přesně tolik, jak velká by byla vynucená devalvace. Je to varianta samozřejmě hypotetická, ale ve světě v minulosti realizovaná.

ROMAN PEŠTA,

odborný asistent VŠE Praha